Pearl Harbor

Vystříhat všechny sladkobolné romantické scény, nechat jen čirou akci a přechody mezi jednotlivými akčními scénami, a bude to za pět hvězdiček. Ale tohle? Je to romance? Je to válečný film? Takhle to není ani jedno z toho. Jako byste chtěli zkřížit psa a kočku. Tyhle dva žánry smíchat dohromady prostě nelze!! Pochopí to někdo? (15.12.2002)

Dobrý film, který je bohužel jen slušným filmem. Akce Michaela Baye je skvělá, ale nezachrání všechno. Osobně mě Kate Beckinsale moc nenadchla. Harnet a Affleck podávají své normální výkony. Nálet japonských nul na nepřipravenou americkou armádu patří mezi nejlepší válečné scény posledního desetiletí a padající bomba je super nápad, který osvěží jednoduché bombardování(a to nemluvím o torpédech pod nohami jako by někdo útočil mezi vašimi prsty u nohou... tak blízko a přitom tak daleko....). Hudba je naprosto geniální a do světa udělá určitě větší díru než film. (19.06.2004)

Nemám daleko k 5ti * a to i přes to, že se na Machaela Baye dívám spíš jako na průmyslníka než jako na filmaře. Přes patos, hrůzné herectví Affleckovo, zbytečnou délku a tak dále, se mi film jako celek opravdu líbil a citila jsem z něj i přes kasovní ambice poctivou snahu o co nejautentičtější vystižení této události. Přiznám se, že i proto, že jsem v té době měla Hartnettovské období a zatímco jiní si dokola pouštěli nálet, já "padákovou" scénu. (03.05.2005)

Nudný a předvidatelný milostný příběh s toporným Affleckem a sympatickým Hatrnettem je střídán perfektně natočenými akčními scénami - tím jediným co Michael Bay umí. Ty ale nedokážou zaplnit téměř tříhodinovou stopáž, takže jsou střídány nudnými pasážemi s prázdným povídáním plným neuvěřitelných a velmi kýčovitých dialogů. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle film fandí válce a americké armádě víc, než by bylo zdrávo a ani trochu se mi to nelíbí. (23.07.2013)

Základní dojem z filmu Pearl Harbor: „válka je krásná“, resp. „Válka v tomto filmu vypadá krásně“. Bay připravil vizuálně fantastickou scénu přepadení: vybuchující lodě, zpomalené záběry, dlouhé panoramatické nájezdy kamery, dynamická, popř. vzletná a hrdinská hudba. Dívá se na to dobře, ovšem hrůzy války to příliš neevokuje. Spíše to vypadá jako počítačová hra a při každé efektní explozi má divák skoro chuť zařvat: „Jo, skvělý!“ Při sledování války podle Baye vynikne genialita pojetí války podle Spielberga. Stačí srovnat klišovité umírání v havajské nemocnici a syrové a nesmírně působivé umírání v Ryanovi. Jak by vypadala invaze v Normandii podle Baye si ani nechci představit. Pokud ovšem přijmeme, že se zde jedná o válku efektní a ne hrůznou, je to dobrá zábava (jak šíleně to slovo zní). Hlavním problémem je délka filmu. Milostný románek z první hodiny se mi líbil více než v podobně strukturovaném Titaniku (nejdřív láska, pak akce), ale hodinu to trvat nemuselo. Zcela nadbytečná mi přijde poslední půlhodina, nálet na Tokio – ten film měl skončit zničením přístavu (takhle Amíci mohou odcházet z Pearl Harboru s pocitem „ to jsme to těm Japončíkům nandali“ – pro historiky je ta věta skoro až vtipná). Líbila se mi postava Toma Sizemora (podobnýho řízka si střihl už v Ryanovi a v Sestřeleném jestřábovi). Naopak silně nadbytečná až trapná byla postava Cuby Goodinga Jr. Když mu kdosi říká „jsme na vás hrdí“ a když on pak říká umírajícímu veliteli „vycvičil jste nás dobře pane, všichni jsou na svých místech, pane“, tak se mi chvějí prsty, s jakou radostí bych tyhle kecy vystřihl. Podobně trapný mi přišel pan prezident Jon Voighta. (07.07.2003)