Čierna mačka, biely kocúr

Viděno během Challenge Tour - Filmový lov: Úkol číslo 13 - Film s barvou v názvu. Málem začínám propadat panice, že se můj filmový lov začíná měnit v lov na filmové blbosti. Kusturicova poetika se se mnou naprosto míjí, nežeru mu to a nezasmál jsem se ani jednou. Pokud budu chtít vidět bizarní postavičky jako z nějakého panoptika, pustím si rozhodně jiné filmy. Dvě hodiny nudy, jedna hvězdička za ústřední píseň a nostalgii spojenou s No Mercy. (07.06.2015)

Zapomeňte na Tenkrát v Americe, Kmotry, Zjizvené tváře či Mafiány, tohle je mob' movie jak má být. Ujetá balkánská jízda ve velkém stylu, kde netušíte kdo zrovna tuhle scénu rozesměje vaši bránici. Charaktery tak skvěle napsané a zahrané (zahrané?), Kusturnicův cit pro Balkán, do nejmenších detailů vystavěný "děj"... Paráda. Pitbull - Terier (19.11.2010)

Hodně ulítlej film. Jak je ulítlej, tak je vtipnej. Tamten kokain man je fakt hustej týpek. Je to zatím jediný film, který od Kusturici znám, ale určitě si u mně udělal dobrou reklamu. Do ruky se mi dostal soundtrack. Hudba Gorana Bregoviče je neuvěřitelně našláplá. Je to perfektní podklad k takovému filmu. (15.11.2004)

Hlučná, hřmotná a až nakažlivě temperamentní komedie, kde prasata žerou trabanty, mafiáni šňupaj koks z krucifixu, cikáni žonglujou s granátama a mrtví se probouzejí k životu. Uff........! Díky naprosto živelné muzice, která by na parket přivedla Tlusťocha i s Džejkem a prostupuje celým filmem, funguje i jako účinná hudební kulisa pro nějakou oslavnou párty. Maximální zvedač mizerné nálady, hned jdu shánět soundtrack. (07.04.2008)

Balkánský svět našich dnů viděný očima absolventa pražské FAMU, která mají svůj pro změnu bosenský kořen. Někdejší identita státní a kulturní, kterou zažíval naplno ve svém zralém věku Masaryk, je náhle k dispozici se vším všudy. Bláznivé pábitelství cikánského polosvěta i podsvětí se mění v kolorit klasické romantické vzpoury s neklamně postmoderními insigniemi. Ryčná, nikoliv pivně rozvážně oddechující srbská dechová hudba tu kouzelnou atmosféru balkánského hrabalovsky pábícího světa dotváří. Polomýtus-polosoučasnost, rodové vazby-postmoderna širšího balkánského prostředí, to všechno a něco navíc je pohonnou látkou pádícího filmu s intermezzem dvou kočiček, jimž je přisuzováno více, než jsou s to zastat. Je asi jen málokdo, komu by se tohle polodokumentární pádění nezamlouvalo. Jakbyne. (28.08.2007)