Underground

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny). (15.11.2005)

Pre mňa jeden z vrcholov európskeho filmu deväťdesiatych rokov vôbec. Emir Kusturica je jednoznačne najlepší žijúci európsky režisér a jeho Underground ponímajúci 50 rokov juhoslovanskej histórie je hlboký, dojímavý zároveň tak optimistický, tak slovanský, že ho cudzinec len ťažko pochopí v celej jeho bolestnej kráse, ktorá miestami vyvoláva úškľabok, ale úškľabok sardonický. (10.07.2006)

Natočit takhle komplexní film si vyžaduje odvahu a také mimořádný režijní talent a ten bezesporu absolvent pražské FAMU Emir Kusturica má. Jinak by z jeho Undegroundu vzniklo cosi na způsob Jakubiskových posledních filmů, tedy Nejasné zprávě o konci světa (nemluvím o propadáku Post Coitum, který je obsahově někde docela jinde...), tedy východní sága s velmi širokým záběrem, která ale Jakubiskovi nedrží při sobě a ve více než dvouhodinové stopáži se divákovi rozpadá. Underground je až překvapivě homogenní film, velká freska složitých jugoslávských dějin a zároveň podobenství o balkánské širé duši, o nemožnosti domluvy a kořenech neshod a nesvárů, které sahají až někam do druhé světové války a ještě i mnohem dál... V další rovině filmu ale Kusturica akcentuje čistě komediální peripetie drobných místních postaviček, svérázný životní styl obyvatel Balkánského poloostrova, vpravdě pábitelské životní etudy místních hrdinů a furiantství, které je spjato s životem ve společnosti, kde každý se musí starat především sám o sebe a maximálně ještě o svou rodinu a hlavně sebe i ji materiálně zabezpečit. A jako na českém venkově 19. století jde i tady především o velikost ,,gruntu", množství úspor a naspořeného majetku a také o to své bohatství náležitě prezentovat. Tenhle film je nejlepší politologická sonda (i když má hodnotu spíše paušalizujícího soudu) vysvětlující, proč se země bývalé Jugoslávie ještě dlouho nebudou moci emancipovaně integrovat do evropského společenství. Balkán jako prostě mořem symbolicky unášený ostrov kamsi daleko od břehů Evropy... Podobné filmy: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Kdo to tam zpívá, Hezké vesnice hezky hoří, Taxidermia, A fost sau n-a fost? (24.01.2007)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Je to trochu na hraně. Přece jen mám občas pocit, že se Kusturica nechal až příliš unést vlastní obrazotvorností a je svými nápady uhranut až tak, že některé scény nedokáže včas utnout. Ale jsme na Balkáně! Mentalitě a temperamentu zdejších obyvatel nemůžu nikdy plně porozumět, ale jejich poetika, hudba i výtvarná stylizace - tak to mě vždycky dostane. (01.07.2016)