Underground

Té hudby bylo trochu příliš, chvílemi už to připomínalo nepřetržitý kravál, obrazy maluje Kusturica jako vždy úchvatné, gagy jsou povedené, tragická rovina dost nepovedená a dohromady mi z toho vychází pořádná pitomost. Což u jiných Kusturicových filmů nevadí, jelikož jde většinou "pouze" o poetické balkánské obrazy. Tady ano, protože Underground se ještě navíc snaží něco sdělit a to se mu kvůli přemíře ztřeštěností, řvoucích dechů, tančících a pitvořících se lidí moc nedaří. (17.07.2011)

Když jsem šel do kina na tříhodinový jugoslávský válečný film, ani nevím, co jsem si sliboval. Určitě ne, že to bude taková zábava, ale taky ne, že to bude taková síla (přestože jsem viděl už několik Kusturicových filmů). Občas bylo až nepříjemné, jak je ten film dobrý - jako by mě mačkal jako papír, obzvlášť v šílené 3. části. Kusturica vždy skvěle míchal veselé a vážné a v tomto filmu to dotáhl k naprosté dokonalosti, často jsem nevěděl, jestli se smát nebo brečet. Postavy nejsou černobílé, není jasně určeno, kdo je zlý a kdo je dobrý, režisér je jen ukáže a soudy nechá na vás, což je úžasné. Underground je monumentální dílo velmi vysoké umělecké úrovně, přeplněné fascinujícími scénami; jeden z pokladů světové kinematografie. (03.08.2011)

Kusturica jde prostě mimo mě. Co na tom všichni vidíte? Co na tom je, když tři hodiny někdo neustále ječí, vzříská, chlemtá pálenku a do toho pořád zpívá nebo souloží s ženou. U Kusturici to všichni stihnou dohromady. Tak co bychom chtěli, od chovance Vávry? // 37. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2011 (26.12.2011)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Na tomhle snímku je krásně vidět, že se jedná o film, který byl natočen na Balkánu. Emir Kusturica do něj dal tolik neskutečné energie, že tomu ani nebudete věřit. A přitom se jedná o film, který má docela vážné momenty, ale ono se toho v těch třech hodinách vystřídá tolik, že vás to stejně nenechá spadnout do deprese. Veselé, vážné, jedinečné. (18.03.2016)