Zlatý podraz

Přestal bych si lhát do kapsy, ten film je tragédie. Zběsilé dějové skoky se neukázaly jako opodstatněné. Většina herců držela míč poprvé. Samotné zápasy nejsou vůbec strhující. Sestava SSSR vypadá nepochopitelně jako stará garda. Pobavila jen představa, jak Bažant pracuje na scénáři při přestávkách zápasů na komentátorské židli. (04.09.2021)

Krom povedených Pout jsem od Špačka nic dalšího neviděl, takže u mě převládalo spíš vyšší očekávání. To se bohužel nenaplnilo. S tímhle filmem jsem měl jeden základní problém. Postavy mě nedokázaly nějak víc strhnout k tomu, abych jim fandil či se o ně bál. Těžko říct, jestli to bylo spíš tím, že nebyly zvlášť dobře napsány nebo kvůli poněkud mdlým hereckým výkonům. Ani hvězda výše zmíněných Pout Malý zrovna nezářil (ne že by mu to jeho role příliš umožňovala), mladí herci byli spíš nemastní, neslaní a konkrétně lví nominaci pro Hartla beru čistě jako zdvořilost. Film mě začal pořádně bavit až s příchodem zápasů. Samotné zpracování „mačů“ se mi líbilo, byly dynamické, dobře sestříhané a měly šťávu. Bohužel mimo hřiště mě to stále příliš nebavilo. Technická stránka byla zdařilá (tam bych ty nominace i chápal), francouzština netypická, ale to bylo tak všechno. K tomu, co znělo při závěrečných titulcích, se radši nebudu vyjadřovat. Ambice možná byly vysoké, ale výsledek jim neodpovídá, za mě pouze lepší průměr. (17.03.2019)

Výtečně zachycená atmosféra počínaje počátkem totalitního desetiletí 1938 - 1948 směřujícího k vyvrcholení v éře politických zločinů zejména první poloviny padesátých let zachycuje věci méně často zmiňované - deformace v odvětví vrcholového sportu. Invenčně natáčené a zvládnuté záběry basketbalových zápasů, pohnutá epizoda prvorepublikového trenéra košíkové v podání Stanislava Majera, perzekvovaná rodina třetirepublikového ministra (osobitě a výrazně pojednaná Janem Hartlem, jemuž zdatně sekunduje Alena Mihulová), jedna z nejlepších úloh Filipa Březiny a nápadité zařazení sportovního redaktora Jakuba Bažanta povyšují tento film mezi nejzdařilejší díla naší kinematografie posledních let vůbec po bok dnes již klasického ZÁTOPKA. Pochvalu zaslouží i výprava a stavby. (27.05.2023)

Podľa hodnotení som čakal niečo priemerne nevýrazné, ale napokon sa mi to celkom pozdávalo a vtedajšia atmosféra povojnového Československa bola vystihnutá priam ukážkovo. Spočiatku to vyzeralo pre túto krajinu nádejne, ale po roku 1948 tu padla na ďalších 40 rokov červená opona :( Aj keď sa film profiluje ako športový, tak toho tu zas až tak veľa nebolo a basketbal na ihrisku tu bol skôr v úzadí, keďže sa to viac sústreďovali na politické pozadie a vplyv "víťazného" februára na spoločnosť a slobodu. Čudujem sa Frantovi, že kdesi neemigroval, keď videl, kam sa to celé uberá. A čo sa týka športovej stránky filmu, tá bola veľmi dobrá, aj keď považujem za divné to, že domáce ME 1947 tu boli úplne vynechané (a aj tam ČSR siahalo na zlato - vo finále prehrali so ZSSR). Koniec bol viac než symbolický... 4* (20.05.2023)

Ten závěr mohl být TÁÁÁK dobrý! Mohl napravit dojem z celé té nevýrazné předchozí hodiny... SPOILER: ale to nééé, ono se najede na klasicky české bolestínství. Trenér (O.Malý) jim přece mohl vmést do tváře "všichni jste věděli, co podepisujete, ale jen jste to alibisticky shazovali!". Místo toho se ten trenér provinile(?!) a "zrádcovsky" vytratí do kouta, aby dal prostor typicky českým bělohorsko-mnichovským úvahám "byli jsme extratřída, ale zase nás zařízl někdo zvenčí (samozřejmě za pomoci zrádce-slabocha-jednoho z nás)". Achjo. Kdyby aspoň pořádně ukázali ten finálový zápas... ale je odbytý snad za čtvrthodinu. I ta milostná linka, která zabírá půlku filmu, skončí neslaně nemastně. Je tu vůbec něco, co můžu ocenit? Výprava a herecké výkony? Ok, ale to je málo. (23.12.2018)