Spartakus

Masakrální a vystylizovaná oddechovka ve třetí a čtvrté části nejen kvůli zvýšené kadenci tupých deklamací ztrácela dech, ale od pětky jsem každý víkend netrpělivě čekal na české titulky, jelikož mě zajímalo, jak to bude dál. Dá se říct, že směrem ke konci docházelo k redukci povrchního pozlátka ve prospěch děje (intriky!). Anebo si už člověk na ty všudypřítomné zpomalovačky, digitální cákance hemoglobinu, odhalené kozy a zadky prostě jen zvykl... Čert to vem. Seriál mě bavil a jeho finiš přinejmenším uspokojil. Druhé sérce se rozhodně bránit nebudu. (24.02.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Promo k tomuto seriálu naznačovalo, že nepůjde o nic jiného než bloodfest ve stylu 300.. tohle dodržel pouze pilot. Od druhého dílu se ovšem seriál začal formovat do podoby, která ukazuje všechny "přednosti" Říše jak jí máme všichni rádi - intriky, zvrhlost, gladiátorské bitvy - plus skvěle vygradovaný děj zakončený brutálním masakrem. Doufám, že druhá série (pokud se jí tedy nakonec dočkáme) dozná laťky, která byla je v tomto případě proklatě vysoko! (18.04.2010)

Shlédnuto za 2 dny díky neuvěřitelné zábavnosti a touze vidět víc a víc!!! Tohle je první skutečné zpracování horrorového subžánru exploitaition do seriálové podoby. natvrdo od 18 let/Rko/Cat III a já nevím jakýho označení by se seriál v různých částech světa dočkal. Digitální krev a efekty můžou vadit, ale když si uvědomím, že jde "jen a pouze o levný seriál", v klidu to přehlídnu. Herecké výkony jsou v podstatě nevýrazné a pokud si vezmu třeba hlavní postavu Spartaca, je to tragédie větší, než snad jeho úděl sám ... Ten chlap hrát neumí a myslím, že nechal někde v toi-toice scénář a odehrál to bez scénáře ... Ale ani to mi nevadilo. Protože hlavní a nejdůležitější, k čemu vždy jednotlivý díl vyplynul, byla akce, souboje, sex, nahota a absolutně bezbřehé násilí ... Každý díl stále více tlačil na pilu a když už jsem si myslel, že tento seriál je "sakra krvavej kousek masa", dostal jsem další a další ránu a chvílemi fakt kroutil hlavou, co všechno jsou filmaři schopni divákovi ukázat a co všechno byli cenzoři ochotni pustit ... opravdu klobouk dolů. Pohled na poprsí krásných žen a to snad všech, které si zde zahrály, je častější a detailnější než na sebelepší nudapláži, stejně tak bohužel jako pohled na pánská přirození (který mne přirozeně zas tolik nezajímal ...) ... vrcholem násilí a brutality je pak scééná v jednom z posledních dílů, kdy statného otroka pověsí/ukřižují a uříznou mu penis, divák pak několik sekund sleduje čerstvý zbytek po odříznutém penisu a cákance krve, které z rány tečou ... Stařičtí pánoví Deodato a Lenzi se se svými provokativními kanibalskými scénami mohou jít dnes už skutečně zahrabat ... Jinak cákance krve se dají přirovnat jen k těm nelepším splatterům Ameriky a Japonským řezničinám a jejich "katana-soubojům" ... Krev doslova stříká na diváka, některé scény se mi zdály i trochu vypůjčené právě ze starých 70. kových japonských kultů ... Spartacus je něco, co zde ještě nebylo a i když vykrádá, digitalizuje a herci neumí hrát, je to tak strašlivá řežba, že vidět to za dva dny je jako vykoupat se v jezeře plném krve ... Rozhodně to není pro slabé povahy, ale kdo má rád násilí a akci ve filmech, bude chrochtat blahem ... Druhá série je také pecka!! Přišlo mi víc intrik, násilí a krev na max, spousta akce. Ale bohužel většina akce mimo arénu a to není tak úplně ono... Ale i tak mega-nářez!!! (13.07.2010)

Úvodní epizoda ve mně budila mírné rozpaky (vizuální stránka, krev, nahota, explicitní sex), k aklimatizaci však došlo až nečekaně rychle a po zbytek seriálu jsem se královsky bavila. 1. série (Krev a písek): 90%. Poutavý příběh o pomstě plný intrik, sexu, brutality a hektolitrů digitální krve, který vyústí v grandiózní finále skrývající se pod názvem "Kill Them All". Děj odehrávající se celý de facto na jednom místě vůbec nenudí, třístovkový vizuál funguje snad ještě lépe než ve "Třístovce", a když pominu lehce rozporuplný první díl a (na mě) možná až příliš heterosexuální erotiky (XD), tak tu mám dalšího adepta do své seriálové "Top 10".;-) Oblíbené postavy: Ilithyia, Lucretia, Crixus, Spartacus, Ashur, Varro, Batiatus. 2. série (Pomsta): 80%. S nadšením pokračuji ve sledování, neboť ani v následující sérii nedochází k žádnému výraznějšímu poklesu kvality. Ubývá sexu, přibývá intrik, souboje se ještě více zpomalují (až jsou pomalé až příliš), u některých stěžejních postav (Crixus, Naevia) dochází k překopání původních charakterů a Andyho Whitfielda (R.I.P., Spartacus...) nahrazuje Liam McIntyre, který sice nedosahuje Andyho charismatu, ale těžkou pozici "náhradníka" zvládá asi nejlépe, jak může. A ještě jedné věci jsem si všimla; zatímco v první sérii jsem zbožňovala především dokonale napsané "zmetky", ve druhé se pomalu, ale jistě, přesouvám na stranu "hrdinů", kde už nejspíš zůstanu až do hořkého konce. Oblíbené postavy: Agron, Nasir, Glaber, Spartacus, Mira. 3. série (Válka zatracených): 90%. Od první řady (odehrávající se de facto na jednom místě) ušel seriál opravdu úctyhodný kus cesty. "Válka zatracených" je nejen epickým a vizuálně vypiplaným zakončením Spartacovy výpravy za pomstou, na jejímž počátku byla jen krev a písek, je zároveň až překvapivě věrnou historickou rekonstrukcí dochovaných análů. Posledním z dlouhé řady superlativů budiž závěr - dramatický a přesto decentní. Oblíbené postavy: Caesar, Nagron (Agron & Nasir), Crassus, Tiberius. Nejlepší epizoda seriálu: No samozřejmě Kill Them All (1x13). Co říci závěrem? Snad jen to, že se jednalo o úžasný seriál, který mi bude neskutečně chybět. Ale což, odcházet se má v nejlepším a "Spartacus" to - jako jeden z mála - skutečně dokázal. Za spin-off s fantastickým Caesarem bych se ale (tak jako většina fanoušků) určitě nezlobila.;-) P.S.: Ti, kteří by snad ještě neviděli stejně zdařilý šestidílný prequel "Bohové arény", nechť tak co nejdříve učiní.;-) (10.05.2012)