Spartakus

Spartacus: Blood and Sands (100%) je ďalší seriál z dielne HBO, ktorý je predovšetkým kvalitný. Možno vám to príde ako vykrádačka 300 a Gladiátora, ale presne tak to aj malo byť. Tvorcovia mi naservírovali posvätnú pôdu, na ktorej ukázali fajn akcie. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak u mňa herecký objav Andy Whitfield rozhodne zabojoval a svojou charizmou dokázal moju pozornosť upútať aj pri menej zaujímavých scénach. Ostatný herci boli tiež dobrý (Manu Bennett, Peter Mensah) a dokonca by som povedal, že si tie role podaktorý aj užívali (John Hannah, Lucy Lawless). Tento seriál, ale neokúzli len 300-vkovým vizuálom, ale aj prekvapivo brutálnymi akciami, erotikou, skvelou hudbou a hlavne dobrým príbehom, ktorý je v každom diely dosť zaujímavý aby ste sa nenudili. Za seba môžem povedať, že som sa moc nenudil a skôr som si to užíval ako tie dobroty, ktoré som konzumoval počas tých 13 hodín. Spartacus: Vengeance (85%) nadväzuje presne na Blood and Sand. Potom čo Spartacus dobil Batiov dom on a hrstka ostatných gladiátorov sa skrývajú v kanalizacii mesta, či v lese a ide za pomstou. Príbeh už nie je tak dobrý ako v prvej sérii, za to akcii pribudlo viac a sú aj zaujímavejšie. Najvačšie mínus druhej série je strata Adnyho Withfielda, ktorého som si skutočne oblúbil. Jeho nahradník vyzerá skôr ako zahradník a nie ako Spartacus. Ale nejde tu len o svaly, Liam McIntyre nevzbudzuje také sympatie ako Whithfield, no naštastie sú tu aj staré známe tváre, ktoré je radosť vidieť bojovať bok po boku. Hovorím nie len o čoraz lepšom Manu Bennettovi (Crixus), či Peterovi Mensahovi (Oenomaus), ale hlavne o Dustinovi Clareovi (Gannicus), ktorý je rozhodne prínos a tým pádom prequel God of the Arena nie je len obyčajný prequelom, ale v niektorých dejových linkách sa tu v ňom pokračuje. Spartacus Vengeance je stále dobrý seriál, no najväčšie mínus je preobsadenie postáv a slabší príbeh. Spartacus: War of Damned (95%) je zavŕšenie celého seriálu, kde sa Spartacus stretne zoči voči jednému s najvyšších generálov. Týchto posledných desať dielov je rozhodne zaujímavejších a výživnejších ako v predošlej sérii. Predovšetkým som si zvykol už na nového Spartacusa a príbeh ma rozhodne väčšie grády. Spartacus už ma dosť veľkú armádu a tak sa neschováva len v lesoch, ale ide dobiť rovno celý Rím. Akcie sú veľkolepejšie a prepracovanejšie ako v minulej sérii a rovnako je na tom aj príbeh, ktorý v každom diely ma čím prekvapiť. Taktiky útokov nikdy neprestanú prekvapovať a sila Ríma a záporných postav je nie len dvojnásobná, ale skutočne hrozivá. Obzvlášť potom čo si obľúbite niekoľko postáv. Záverečná séria je rovnako brutálna ako predošlé a rovnako neprestane prekvapovať. War of Damned si môže pripísať body predovšetkým za akciu, ktoré sú veľkolepejšie a dramatickejšia ako kedy koľvek pred tým. (13.08.2011)

Kedze ma velmi bavili filmy ako GLADIATOR (2000) s Russelom Croweom alebo 300: BITVA U THERMOPYL (2006) s Gerardom Butlerom, tak som nemohol pochybovat o tom, ze ma bude velmi bavit aj tento serial. Z produkcie HBO je to vobec moj najoblubenejsi serial a to nielen kvoli brutalnym krvavym scenam, ale aj kvoli scenaru o hrdinstve, priatelstve Spartakusa a inych Gladiatoroch, ale aj intriganstvu a spinavych obchodoch Batiatusa, ktoreho zahral skvely John Hannah. O to viac ma to prekvapilo, kedze Johna som spoznal v sympatickych postavach vo vsetkych troch MUMIACH (1999, 2001 a 2008) alebo v romantickej komedii s Gwyneth Paltrow SRDCOVA SEDMA (1998) a to som si ho naozaj v takejto ulohe ani nevedel predstavit :-) Hudba bola tiez velmi slusna a nemam tomuto serialu co vytknut, pretoze zaverecna 13 cast mi len pritvrdila piatu hviezdicku. _________ John Hannah - (Batiatus) +++ Andy Whitfield - (Spartakus) +++ Jai Courtney - (Varro) +++ Manu Bennett - (Crixus) +++ Lucy Lawless - (Lucretia) +++ Peter Mensah - (Doctore) +++ Nick Tarabay - (Ashur) +++ Viva Bianca - (Ilithyia) +++ Lesley-Ann Brandt - (Naevia) +++ Produkcia: Sam Raimi +++ (15.10.2011)

Po devátém díle... a překvapivě je to čím dál tím lepší. Zatímco díl první je nefalšovaná sračka, tak z těch prozatím posledních už jsem takřka nadšen, protože způsob jakým se tu míchají bitky s intrikami a sexem vypadá čím dál tím víc jako ideální mix Římu, Gladiátora a 300... a hlavně už bez vykrádání a tupé kýčovitosti jakou předvedl právě ten díl.____ Po desátém díle - mé nadšení je bezbřehé a nevěřícně hledím na to do jaké velikosti seriál roste, kolik dramatu a uvěřitelných emocí se v něm skrývá, i přesto že je to stále brutální trash. Jasně největší překvapení letošního roku, napříč filmovým i televizním spektrem!____ Po skončení první série - spokojenost. Závěrečné díly sice kvalitativně trochu klesaly, ale i tak bavily nemálo. A vzhledem k tomu že série druhá bude nikoliv o putování nezajímavého Spartaka napříč hořícími římským městy, ale o začátcích brilantního pleticháře Batiata ve vedení gladiátorské školy, tak určitě je na co se těšit i do budoucna. 8/10 Dodatek po skončení seriálu - jak jsem předvídal, série s Batiatem se povedla na maximum, v dalších dvou sériích po jeho smrti už ovšem šel seriál poměrně do kopru, čím dál víc se soustředíc na tupé a uřvané gladiátory místo na sexy intrikující římany a římanky. Ne sice zcela, a potěšujících full-frontalů je taky dostatek, ale i tak už se to nepřibližuje bezmála genialitě počátečních dvou řad. Všechny čtyři řady tedy dohromady - 7/10, a to jen proto že ty holky jsou tam fakt pěkné. (21.03.2010)

Zase jsem se po dlouhé době dočkal toho, že jsem se na nějaký seriál koukal se zaujetím a dokázal jsem ho dokoukat až do konce, aniž bych se u něj musel nudit a dělat tisíc věcí kolem. Tenhle příběh o tom, kterak se Spartacus vzepřel nechutnýmu, slizkýmu a povrchnímu Římu se totiž rozjel božsky. Chci jenom vidět, jak to tvůrci rozvhrnou dál. Takhle to s ním ale zatím vypadá opravdu dobře. Míchá se v něm totiž všecko možné. Z jedné strany podlé a nechutné intriky a la seriál Řím, z druhé strany pak hromada nahatejch prdelí, vystrčenejch bradavek a sexu a ze třetího úhlu pak parádní akční bitky, které ale nemusí každému sednout. Jsou totiž tak trochu komiksové a v tom je ten malý háček a rozdíl od obyčejných historických příběhů. Bitek je totiž hodně, teče v nich hodně krve a efekty jsou značně komiksové. Dost to zakrývá ve skutečnosti docela divný efekty, kterým se občas tvůrci nevyvarujou a vypadaji docela blbě. Jenže na co mě seriál nalákal, od toho jsem po čase opustil a zamiloval se hlavně do jednotlivých postav. Prožíval s nimi příběhy a klasicky prostě sledověl relativně normální seriál. Akce už mi přišla otravná a také jí ubylo. Ono se to ale zase všecko vrátí do původních hodnot a dopadne to tak, že seriálu plný počet nedám, ale určitě se budu těšit na další díly. Bavil jsem se u něj opravdu dobře. (26.05.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)