Spartakus

Mám-li psát upřímně, musím přiznat, že žánr historického filmu mě vždycky bavil, ale je ovšem jasné, že rovněž každá filmová historie je přizdobená fikcí. Spíše si kladu otázku? V čem se liší tato nová adaptace v konečném výsledku od okázalé verze Stanleyho Kubricka? Záměr tvůrců byl patrný, po vizuální stránce co nejvíce fascinovat brutální akční smrští a počítačovými triky. Nicméně v obou případech toho bylo někdy příliš. Po pravdě řečeno, je nanejvýš obtížné hodnotit i zdejší historii, poněvadž stejně nikdo neví, jak to doopravdy všechno bylo. Z tohoto důvodu není potřeba dodávat, že tady o tu reálnou historii šlo až v druhé řadě. Inu což, je třeba dále říct, je evidentní, že se tvůrci rozhodli vytvořit ze Spartaka jakousi dravou šelmu, která se téměř po kolena brodí v krvi, je o to zajímavější, píšu-li o jeho myšlení, že mu dali i sociální rozměr. Co vlastně se tady podařilo a hlavně co za to stálo. Tak určitě obsazení, kde není slabé místo v hlavních rolích. A v další řadě mě zaujal heroizující Spartakus v podání Andy Whitfielda a notně přispěl k tomu, že mě to začalo opravdu bavit. Jakkoliv je to absurdní, tak se rval s životem (či o život v bolestném konci) jak ten skutečný Spartakus. A nelze se nezmínit ani o skvělém herci, který si mě získal, Manu Bennett v roli Crixe, jehož postava odvedla bravurní práci. První díl v první sérii byl takový krapet nuda, prostě nic moc, ale od druhého dílu se dojem lepšil. V tomto smyslu se seriál i se svými poklesky vydařil. (04.10.2013)

Skvelý seriál. Poriadne krvavý a aj napriek tomu vôbec nie blbý. Intrigy sú premyslené, všetko do seba pekne zapadá (niekedy aj 3-krát za jednu časť :D áno, erotické scény sú časté) a celá séria dáva zmysel. Všetko pekne graduje a finále je veľkolepééé. Rozmýšlal som povodne nad 4*, ale bavilo ma to nesmierne. Hltal som jednu časť za druhou a má to moje veľké sympatie za to, že si to v ničom nedáva servítky pred ústa. Takže 9/10 (31.01.2011)

Pozoruhodné. V prach si a v prach se obrátíš. I takhle by snad mohlo znít krédo gladiátorů a nějak podobně bych viděl osud tohohle seriálu v dlouhodobější perspektivě. Vysvětlím. První dva díly seriálu jsem si docela protrpěl - ne, že by byly nudné, ale ta samoúčelnost formy a potoky pasterizovaného patosu mě dost... dráždily. Už jsem chtěl Spartaka odepsat, když tu se začalo blýskat na lepší časy - méně zpomalených záběrů na kapky tekutin, dopadajících dramatickým způsobem do písku, více příběhu, herectví a smysluplnosti. Kdo by to byl čekal - zbytek seriálu jsem velice spokojeně zkonzumoval během několika dnů. Zábavné, krvavě akční, vtipné, funguje to, komu čest, tomu pochvala. Na stranu druhou - a tady jsme u toho v prach se obrátíš - jsem přesvědčen, že přes veškerou tu pastvu pro oči (ano, mám zde na mysli i vskutku bezprecedentní porno kvality seriálu) a dobře zvládnutou akci, nemyslím si, že jde o seriál, který by se zapsal mezi ty nezapomenutelné, instantně legendární kousky, kterými nás zásobuje třeba konkurenční HBO. Jednoduše řečeno, tenhle Spartakus má sice koule, ale postrádá to, čemu lidi od umění říkají přesah (oblouk, most). Pokud se o takové věci příliš nezajímáte, nebo je zrovna v tomhle případě nepotřebujete, klidně si mé hodnocení vyložte jako pětihvězdičkové. 70% (30.06.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

tak nehorázně skvělá jízda a hlavně náser, že prostě nejde dát méně než 5. Už jen kvůli odvaze přijít s něčím tak nekompromisním, šíleným a nechutně chutným. Jemné váhaní trvalo jen tři první díly, kdy museli tvůrci teprve představit všechny hrdiny, jejich cíle i zkušenosti a úchylky, no pak, počínaje dílem v "podsvětí" se to vyšvihlo do neuvěřitelných výšek a díl za dílem se stupňovala ta nejnemocnější, nejpropracovanější a nejbrutálnější zápletka, jakou jsem viděl. Takový Řím jen tak znovu neuvidíme, protože tady je z něho ukázáno jen to nejhorší, korupce, vraždy, šílenství, neskutečně zkažené obyvatelstvo, intriky, závist a vášeň, až zvířecí vášeň. Sex a nahota je prostě naprosto normální. A to, jak autoři dokázali perfektně natočit některé tyto scény, je až zvráceně skvělé (díl 9.). A samozřejmě krvavá, brutální akce, která z počátku sice čerpá z 300, no brzy začne zacházet mnohem, mnohem dále a je úžasnou ukázkou vynalézavosti a perfektní kamery a choreografie. A samozřejmě digitálních efektů, hlavně těch krvavých. Nejlepší na tom všem je, že seriál není hloupý, čerpající všechnu svoji zajimavost jen z surovosti a sexuality. Má i doslova božské (jupiterovy) postavy, každou skvěle vykreslenou, uvěřitelnou i dobře zahranou (no ne vždy, ale tady se počítají i průměrné výkony za výborné a takový Batiatus je vysoce nad všemi) tvořící kostru neméně skvělému příběhu, plnému zrady, falešné cti a slávy a bolesti, který nesmírně famózně a dravě míří k vyvrcholení. To je pak prostě kulervoucí. Nejvygradovanější série všech dob. Kill Them All! Těším se na sezonu 2. (17.03.2011)