Nezlobte dědečka

Kouzlu černobílých filmů se nedá odolat. Ani s Burianem. Sice je moc vysoko nehodnotím, ale to jen proto, že až na výjimky byl sám za sebe, on nehrál. Improvizoval, měl své charisma, půvab, ale byl tak nějak stále stejný. Zjevem, hlasem a skoro i kostýmy. S výjimkou toho, když se za někoho převlékal. Jako tady. Už jsem někde psala, že mám raději Vítovou než Mandlovou. Navíc ty blond vlasy jí moc neslušely. Za zmínku stojí i mladá Hermanka, fakt ženská s čertem v těle. Zde vypadající tak exoticky! Chybět v téhle sestavě nemohl Čeněk Šlégl, jeden z nejlepších herců v tehdejších vedlejších rolích. Jaké to asi je, když někomu ve svěrací kazajce svačí na břiše blecha? Střihne si břišní tanec. Anife by koukala. Dědit po strýci Jonášovi chce každý, i vdavekchtivá tetinka Matylda. “To se nestydíš, nemluvit anglicky. V době, kdy každý druhý mluví anglicky?“ „No jo, ale co když jsem já ten první?“ A domovník Japonec, co to má do práce blíž, nebo činže vybíraná celý rok. A každý už umřel, a jak kuriózně, škraloup v mléku, krokodýl, vítr je unesl. Řetěz nedorozumění i záměrných fikcí se komplikuje, a skoro každý je první - skoro každý mluví anglicky. Ale pak už je trochu nucené a když přijel skutečný strýček Jonáš, oddychla jsem si. (28.06.2008)

Prvá polhodina čerpá z nemých grotesiek, potom príde na rad hovorené slovo, na ktorom bude stáť všetok vtip. Ten má svoje lepšie aj horšie chvíľky, asi najpamätnejšou sekvenciou je "vyvraždenie" celej rodiny v USA. Bohužiaľ po tomto vrchole sa príbeh už len tak trmáca do konca, keď to je síce všetko strašne bláznivé, ale už nie príliš vtipné. Na rok 1934 ale dobré....moje pocity zhrnul woody v komentári. Len tie základy nesiahajú do Číny, ale do Japonska. (25.12.2015)

Jo, strejda Jonáš! „Sedmkrát jsme ten čaj převařovali – až se nakonec musel vylejt!“ Burian byl skvělá nevěsta. „do a bé“ To vypadá na sňatkový podvod. Eman se pomát a dělá kobru. A Everest se šupem snížil. Dobrý kruhy. Pinčes pobavil. Vejce! No jó, cyklista. Malér na malér. A dvojrole na krku. Hra stínů. „Z čeho budeš mít strach?“ „Kdo to zvonil?“ Mno ta angličtina… Ale je to vtipné a legendární. "That´s fine!" „Von to má zespoda blíž domů.“ Takovejch mrtvol… „Místo aby přišel přivítat strejčka, tak bůhví, kde běhá.“ Ty kruhy! Ups… Venku je mokro. Ty dveře byly výborný! Další strejček! „To je žrádýlko.“ Skvělá řežba košťatama. Pravej Jonáš! (05.01.2018)

Slušná bláznivá komedie (část děje se opravdu odehrává v příslušném ústavu), ale trochu disproporční – úvod v hospodě je natahovaný a navíc hledá vtip drobet rozpačitě, závěr zase uspěchaný. Ale čert to vem, vždyť je tu Adina Mandlová na kruzích, sádroví trpaslíci jako symbol nevkusu už ve třicátých letech a (což mě dostalo nejvíc) úhybné manévry Vlasty „kdo-že-je-Jackie-Chan?“ Buriana. (23.08.2011)

Stará česká komedie s neustále hláškujícím Vlastou Burianem. Tento film přeměnil v one man show, kde kromě obvyklých neuvěřitelných hlášek vyměňuje obleky, fousy a vlasy a hraje strýce Jonáše z Ameriky. Jeho angličtina je nezapomenutelná stejně jako všechny scény s ním. Velmi zdařilý černobílí snímek. (17.11.2007)