Bábovky

Havlíkův první snímek mi byl dost sympatický, ale zatím platí, že čím novější, tím horší. Jako české filmové spotřební zboží to funguje, vše ostatní od hudby (zmiňované mnohými jinými), přes přehršel patetických postav až k závěru, který ukazuje, jak diletantsky si někteří čeští tvůrci představují "protnutí dějových linií." Párkrát mě rozesmál Marek Taclík (který svůj part aspoň pochopil a hrál jako karikaturu), naopak dost líto mi bylo Ondřeje Vetchého (který takhle ztraceně nevypadal od Vražedných stínů). Snad se z toho nestane trend. 30%. (14.06.2022)

Rozepisovat se o zápletce je zřejmě zbytečné. Mnoho žen (v knize jich bylo dvanáct, ve filmu o pár méně) zažívá kvůli svým dětem, partnerům či rodičům dramata plná velkých emocí. Řeší se vztahy manželské, mimomanželské i rodičovské. Někdo umře, někdo porodí, někdo objeví svou biologickou matku a někdo se naučí péct bábovku. Nic, na co bychom z řady jiných melodramat nebyli zvyklí. Netypické je, že osudy všech postav jsou poměrně nápaditě propojené.___Ano, nelze ignorovat, že pokud se ve filmu někdo chová mile, pak jen kvůli pocitu viny či ohrožení. Jinak jsou k sobě všichni více či méně hnusní a myslí jen na sebe. Podobně nelze ignorovat, že v závěru všichni jednají, jako kdyby podstoupili lobotomii. Všechny nevěry, výhružky a urážky jsou náhled odpuštěny. Do očí bije také přesvědčení tvůrců, že se žena dokáže uspokojivě realizovat jedině skrz mateřství. To je stejně pitomé jako implicitní myšlenka, že kdo neumí péct bábovku, není dobrou matkou... ___ Zároveň ale nelze přehlédnout, že Bábovky představují relativně zdařilý příklad tzv. síťového vyprávění (viz Magnolia, Amores Perros či 21 gramů). Zápletka vás tak sice vtáhnout nemusí, ale přesto existuje šance, že vás po celou dobu bude bavit sledovat propojování jednotlivých dějových linií, které je přes nadměrné množství postav zásluhou šikovné distribuce informací bez problému přehledné. ___ Vrcholem filmu, kterému i díky množství zvratů, snaživým hercům a střídmé stopáži nikdy nechybí spád, je několik desítek vteřin trvající záběr, v němž se protnou skoro všechny osudy. Dojde k tomu způsobem, který je sice cimrmanovsky absurdní, ale zcela v intencích melodramatického excesu, na němž poetika filmu stojí: Takže když někdo omdlí na ulici a je snímán z vysokého nadhledu, je třeba, aby se kolem něj kutálely pomeranče, ať to vypadá efektněji, když na Žofíně probíhá předávka drog, musí být záběr ozvláštněn symetrickou kompozicí, a když Kristýna Podzimková běží okolo pražského Hlavního nádraží, zní k tomu hudba jako z Mission Impossible. ___ Jakkoli je lákavé se Bábovkám elitářsky vysmát, protože jsou vám postavy protivné, ideově s nimi nesouzníte a melodramaty pohrdáte (v čemž je obsažen podobný šovinismus, který někteří kritici filmu vytýkají), bylo by skvělé, kdyby víc hloupých námětů bylo zpracováno se stejnou inscenační suverenitou a konstrukční zdatností. 60% (13.10.2020)

První dva filmy, pod které se podepsal Havlík, se mi líbily. Jeho druhé dva filmy, na kterých spolupracoval s Radkou Třeštíkovou, jsou už o něčem jiném. Bábovky jsou v knižní verzi klasický bestseller od Motta (taková ta moderní česká autorka do kabelky). Ve filmové adaptaci trochu ztrácí kouzlo původní struktura dvanácti samostatných příběhů jednotlivých žen vyprávěných z jejich pohledu, kterou ve filmu nahrazuje jakýsi nepřehledný propletenec a finále, za které by se nemusel stydět ani Cimrmanův Vichr z hor. Hlavní postavy mají mezi sebou rozdělené dnešní all starové, formálně Bábovkám nic nechybí, takže průměrná masa spokojená samozřejmě je. (21.08.2021)

Asi dvacet hlavních postav přirozeně znamená, že žádná z nich nebude mít ve filmu tolik prostoru, aby diváka začala zajímat. O tom, že by to měla být komedie, zřejmě věděli jen Plodková a Taclík (při scéně výuky střelby z pistole jsem se opravdu zasmál), jinak je to dost depresivní podívaná plná egoistů, kteří se nakonec dočkají podivně přilepeného happy-endu. Asi se stydím, že jsem to dokoukal. (05.06.2022)

Měl jsem z tohohle filmu pocit, že někdo vzal Cosmopolitan nebo Harper Bazaar, vybral si pár „srdceryvných“ příběhů „obyčejných“ žen a pokusil se je po vzoru Lásky nebeské spojit násilně dohromady. Chlapi jsou tady všichni na jedno brdo - hajzlové ulhaní, sebestřední, záletní, nemající čas, lžou a kradou. Ženy jsou naopak jemné, citlivé, obětavé až za hrob, trpí nezájmem mužů, a dokonce i taková kur... pardon prostitutka má velké... srdce a oplývá v zásadě jen těmi nejušlechtilejšími city. Jako jo, od dob Pretty Woman chápu, že i ženy potřebují pohádky, ale těmhle vymyšleným pseudoproblémům snad nemohou v tomto filmu snad věřit ani ony? Jako asi žiju v jiném vesmíru, ale my s kámošema chodíme na pivo, o děcka se doma staráme, chodíme s něma k doktorovi nebo jim doma vaříme, nosíme domů prachy, občas si rodinka vyjde na výlet, a řešíme spíše problémy typu že jeden málo jí, druhý má nervy před maturitou, a jestli mámě koupit máslo za 40, nebo 45, protože 50 za to nedáme. Jenže to jsou asi nízké problémy a o těch se filmy netočí a příliš mnoho knih by se asi také neprodalo. Btw, navíc tohle celé ani nevypadalo jako film, mělo to strašně televizní vzhled. (08.06.2022)