Bitkári 3

Michal Bílý, stále černý a však už né tak bojechtivý, Michal žije na hromádce jako pravý sensei a nic mu nechybí, tu mu do cesty vstoupí nějaký kámoš a dá mu nabídku, nabídku, která se neodmítá. A tak Michal nabídku bere a jede do Thajska, však moc Thajců tam neni. Tak to tam Černý Michal hezky jede přibarvit, a plesknout nějaké zápasníky po hlavě, zápasníky kteří se jmenují Cobra (Zmije a Chřestýše v Thajsku prej neměli) a Bagr........né Burgu.........taky ne, že by Bořivoje ? No na jméně tolik nesejde, ale asi chci moc, když sem chtěl po Michalovi, nějaký ukrutně šílený a napínavý turnaj, kde Michal a hrstka jeho věrných, se budou muset probojovat přes stovky nabušených zápasníků aby pak Michal bojoval s tím největším ze všech. No byť Bořivoj je velký a taky dost mručí, řve, prská a dupe tak moc toho Bořivoj nepředvede. Jako jasně má bejt ten zlej, co bere steroidy a píchá si to rovnou do hlavy, ale nijak sem mu to nebaštil, asi je to tím, že je ve filmu deset minut. Ano nejnaštvanější Australský herec je ve filmu zhruba deset minut. Ve filmu sou čtyři bitky a z toho jen dvě sou jak takž, však žádné velké bomby v tomhle nečekejte. On Michal teď jak dělá do toho režírování, tak strašně zpychnul, zkouší to artovou cestou a to je cesta nudy. On totiž místo toho aby Michal třískal nějaké bijce, tak ho vidíme jak leze na skládku a tam hledá poklady, pak toká s nějakou černoškou, pak ochutnává místní kuchyni, povídá si sám pro sebe na pokoji a hledá si nové a nové kamarády. To je celé, Jaa totálně nevyužitý, Jones spíš k smíchu, Yanin......docela ušla, Barnett taky k ničemu. On Michal se chce vyrovnat Scottu Adkinsovi, který nám dává Boyku a další jiné frajery, a Scott ve svých filmech jede na plno, zatímco Michal se jen válí. (28.08.2016)

„Nikdy zpátky, downe 3“ je sice opět přehlídkou panoptika rozličných agresivních mongoloidů, poloopic a pologramotných hovad, které měli rodiče ihned po potratu pro zachování globální humanity a bezpečnosti rozprodat na orgány, nicméně oproti Downům 1 a 2 registruji výrazné zlepšení. Otylý afrokatarista a budoucí hvězda hororového seriálu Walking Steroids - Míša Je Bílý! - se totiž tentokrát nesnaží být až tolik kůl, jen tak zesatandarma unyle nedělá kozama TA-BLE-TY a neválí tudo s náctiletými debily pro Tytrubko, nýbrž se mu překvapivě povedlo uplácat klasickou osmdesátkovou žánkládovku se všemi těmi tunami klišé a patosů, které jsme v dobách bůmu kung-fuj baletů tolik žravávali. V ní se dle nejlepších tradic tisíckrát omletého konstruktu uvolí naučit mimořádně nesympatického a nehereckého retarda, jak si neoblékat před vstupem do ringu diskosaténové trenky naruby a jak v sérii ukrutně zpomalených tlusťoších vesnických facek udolat ještě větší, nesympatičtější a dementnější hovado, než je on sám. A jak už to v těchto těžkých, filosoficko intelektuálních počinech bývá, musí Míša nakonec díky ukrutně sofistikovaným scenáristickým finesám, plných hamižnosti, zrady, proradnosti, intrik a mrzkých charakterů, dát tomu vymaštěnému prasoidovi na piču sám a získat tak nehynoucí obdiv celého fistingového klubíku a srdce tentokrát až obskurně ohyzdné čokoprincezny. Závěrem si dokonce přispěchá v minutovém štěku zavýt před kameru i samotný Antonín Já, aby nade vši pochybnost prokázal, že je nejen výtečné gumové dildo, ale také mimořádně vymatlaný velepičus. Takže, ač se jedná o film nesmírně komplikovaný, plný kandidátů na Hamleta, trousících kierkegaardovské monology, a Míšův jedinečný smrtící styl, nazývaný mistry Šaošulinu Nasraný tapír, spíše připomíná prasečí balet v bahně kombinovaný s kulturistickým homopózováním než bojové neumětelství, bylo to prostě tak nějak nostalgicky zvráceně zábavné, a to mají mazlíčci rádi. (02.07.2016)

Na M.J. Whitea sa stále dobre pozerá a navyše nie je márny ani ako režisér či scenárista. Obe pokračovania Never Back Down, ktoré sa zrodili pod jeho režijnou taktovkou dopadli uspokojivo a spomedzi martial arts filmov, zaoberajúcich sa MMA im s výnimkou Warriora sotva môže niečo konkurovať. Whiteovi sa tu sympaticky podarilo zhromaždiť slušnú zostavu bijcov či už zo strieborného plátna alebo z UFC. Taktiež ma potešilo, že Michael Jai sa neberie prehnane vážne a dokáže si kľudne vystreliť hoci aj sám zo seba. (16.08.2017)

Příjemné překvapení. Příliš jsem nečekal a dostal jsem vlastně více, než jsem vůbec chtěl. Michael Jai White je stále ve formě a byť jeho herecký výkon je spíše úsměvný, v ringu je jako lev. Akce je tedy dostatek a je solidně natočená, líbila se mi atmosféra filmu i děj mě vtáhnul, tedy o nudě nemůže být žádná řeč. Jediným zklamáním je Tony Ja, který se v závěru filmu svým řvaním poněkud ztrapnil. Nathan Jones je stále svině. 75% (04.08.2016)

Séria Never back down mi aj napriek môjmu kladnému vzťahu k súbojom k srdcu moc neprirástla, prvému dielu som sa kvôli prítomnosti samých teenagerov radšej rovno vyhol, pokračovanie zase síce prinieslo celkom kvalitné súboje, ale Michael Jai White sa tam zbytočne držal v úzadí a to pritom na úkor nudného deja a otravných teenagerov. A čo sa týka tohto tretieho dielu, tiež sa stále nejedná o žiadny zázrak, ale predsa len som najspokojnejší. Hlavne je tu Michael Jai White konečne plnohodnotný hlavný hrdina, ktorému sa dá fandiť, aj keď v niektorých situáciách mi jeho správanie neprišlo práve najrozumnejšie a dejovo mi to tiež dostatočne vyhovovalo. Samozrejme tu nemá čo prekvapiť, ale všetky tieto klišé dlhodobo fungujú a vždy si ich rád pripomeniem, napríklad očakávané podceňovanie hlavného hrdinu, aby následne bez namyslenosti všetkým ukázal, kto je najlepší, ale aj celá príprava na hlavný zápas a problémy s tým súvisiace, mňa to jednoducho bavilo. Ale veľmi rozporuplne pôsobí obsadenie, keďže je tu dosť hercov, na ktorých sa dá tešiť, no ich využitie je minimálne. Michael Jai White je samozrejme bez väčších výhrad a dokonca aj Josh Barnett mi v tejto relatívne hlavnej úlohe vyhovoval. No Nathan Jones nemá potrebný priestor, aby si ako záporák získal väčší rešpekt, než len z jeho vzhľadu, JeeJa Yanin tu má úplne zbytočnú a malú úlohu, aj keď aspoň niečo predvedie no a Tony Jaa je už len vtipom, no predsa len aj tá chvíľa s ním potešila. Inak mi ale vedľajšie postavy vyhovovali. No a čo sa týka samotných súbojov, o sklamaní určite hovoriť nemôžem, ale nedá sa tu ani moc chváliť. Väčšina je len taká doplnková, v rámci tréningu, tých hlavných je tu len pár, no celkovo mi prišli skôr len také štandardné, či už choreografiou, ale aj po vizuálnej stránke, no tu musím zase spomenúť spomaľovačky, ktoré sa tu vôbec nehodili a napríklad úvodný súboj kompletne zničili. A tak najviac sa mi páči súboj s JeeJa Yanin, ktorý je ako jediný správne rýchly a tvrdý, ale aj v tých tréningových sa dá občas vidieť nejaký zaujímavý chvat. Takže tentoraz skutočne škoda tých súbojov, ktoré mi bránia hodnotiť lepšie. Chcelo by to skombinovať príbeh a postavy z tohto dielu a súboje z druhého a konečne by to bol lepší športovo-akčný film, ktorý by som si pozrel aj viackrát, ale stále to bola celkom slušná žánrová zábava. 62% (08.07.2016)