Malá čarodejnica

Před zhlédnutím jsem nejdříve četla komentáře, jak mám i ve zvyku, a i když s nimi většinou spíš nesouhlasím, tak teďka musím fakt uznat, že Němci natočili fakt pěknou pohádku! Je nevtíravá, milá, úsměvná, nevinná a prostě taková pohádka, kterou určitě někdy pustím svým dětem s čistým vědomím i svědomím. (22.02.2019)

Němci mají Malou čarodějnici, Norové zase Cestu za králem trollů, jen my máme na pohádkovém poli zase hovno. A smrdí už pěkných pár let.(když pominu Anděla páně) Vážně by mě moc zajímalo, jestli je tak těžké, aspoň jednou za čas natočit pohádku, na níž se dá koukat, je to pro malé i velké, má jednoduchý příběh, plus obstojné efekty. Prostě něco, jako tahle. Kleine Hexe není žádné superdílo, ale spíš veskrze příjemná podívaná, kterou naši západní sousedé zmákli líp, než my těch 95 procent svých. Což je pro mě obrovská škoda. (08.03.2019)

Ježibaba působí celkem neškodně, když tak pospolitě křepčí kolem ohně po vzoru domorodých kmenů. Navíc pozornost si brzy ukradnou jiné prvky, vděčná zvířátka nebo závratné lety na koštěti. Původní Smetanova osobitá animace z roku 1984 s bezhraniční fantazií a takřka magickou poezií vykazovala silnější kouzlo, nicméně o hrané verzi se dá říci, že je v podstatě věrná, řemeslně důkladná a po stránce výpravy nešizená. Poněkud nešťastně se Malá čarodějnice potýká s jazykem. Dabing představuje kvůli předpokládanému věku většinového publika zcela nezpochybnitelnou povinnost, jenomže hovorově zbarvené výrazivo občas dětem 21. století až zbytečně podlézá: „Pomstím se tý podlý koze, jo!“ Přesto se Malé čarodějnici dostalo více úsměvu a méně temnoty, než bývá v tradičních německých pohádkách zvykem. Je to podívaná hezká, vlídná, pohodová, učesaná – a sladká. Jednak doslova, protože zbloudilým dětem se u laskavé hostitelky podávají na posilnhěnou koláče s kakaem a do vany se napouští mléko s medem, jednak obrazně, protože celým příběhem se vine jedno velké nekonečné dobro. (12.04.2020)

Německé pohádky jsou buď brutální kýče a nebo a to je móda poslední doby musí  být multi-kulti. Co na tom, že se jedná o staré evropské příběhy, šoupneme tam Syřana, nebo Turka. Aby bylo jasno já proti jiné barvě pleti nic nemám ani proti Aladinovi nebo Sindibádovi, ale v Popelce chci bělochy ! Nu co, v Kobře 11 je taky jeden Turek a nikomu to nevadí říkají si asi mladí němečtí tvůrci. No v Kobře mi Semir fakt nevadí, ale v pohádkách je oboje pro mne nepoživatelné - tedy kýč i multi-kulti. Přesto jsem dnes riskl tento nový germánský počin. Ano, jistou roli hrála přítomnost Karoline Herfurth, která mne zaujala už v poberťácké komedii Holky to chtěj taky a v Parfému (tam co by objekt zájmu hlavního hrdiny víc) :-). A bylo to i celkem příznivé hodnocení zde což mi v součtu naznačovalo, že by se nemuselo sledováním tohoto filmu jednat o zmařený čas. A věru nebyl. Tahle pohádka o mladé čarodějnici hravě strčí do kasy nejednu naší štědrovečerní hrůzu. Bylo to milé, vtipné, kouzelné. Líbily se mi lokace, zejména ta chaloupka s obrovským oknem do lesa a americkými kamny se slídovými okny, rybníčkem na dvorku a divokým hvozdem kolem. Trikově to zrovna neoslňovalo, byl to standard a já si uvědomil jak moc naše Arabela byla tehdá napřed. Lucka Vondráčková je špatná zpěvačka a ještě horší herečka, ale dabink jí jde a tady mi její hlas k hlavní hrdince skvěle sedl. Za zmínku stojí i parádní soundtrack a já s čistým svědomím a radostí dávám 4 košťata. * * * * (22.02.2019)

Musím souhlasit s Jezinkou. Je smutné, že pohádkovou velmoc trumfne sousední Německo, které snad kromě Nekonečného příběhu nenatočilo zábavnější pohádku (jasně, neznám všechny, ale i tak by jich jistě mnoho nebylo). Malá čarodějnice je kouzelný příběh s báječným vizuálem a nenásilným morálním poselstvím. Les, útulná chaloupka s hobitím oknem, rybníček, skály porostlé mechem, zajíci a samozřejmě veverky! Čarování je zábava, když z nebe prší šišky, kolíčky na prádlo nebo lžičky i se sběračkou. Jenže největším lákadlem pro každou čarodějnici je noc strávená na čarodějné hoře v době Valpuržině. A je to mejdan, kdy se u obřího ohně bosorky odvážou, tančí, křepčí a absence Satana jim nijak nevadí. Jenže ani ne tak malá, jako spíše mladá čarodějnice mezi ně zatím nesmí. Ledaže by zvládla všechna kouzla z obří čarodějné knihy. Jenže má havrana Abraxase a také umíněnou náturu, tudíž se rozhodne, že čarodějné zkoušky na přes rok vyhraje a taneční noci se zúčastní. Triků není přehršel, ale jsou solidní. Nejzábavnější mi přišla jízda na koštěti lesem, a který fanoušek SW si nevzpomněl na Návrat Jediho, tak kecá. Trocha strašení, něco dojetí, vzdálená tetička práskačka na zabití a šťastný konec! (09.04.2019)