Cintorín domácich zvierat

Další film podle další knížky softhorrorového krále Kinga, kterou jsem nečetl. Nevím tedy jak kniha, ale film začíná jako pořádný vopruz. Rodinka s dětmi se stěhuje na venkov. To navnadí. Ano, to byla ironie. Protivná, nesympatická, popravdě vyloženě hnusná ženská s naprosto příšerně odporným sestřihem plus její afektovaně přehrávající a uječená "princezna" je duo děsivější všech horrorových monster. K tomu přízrak umrlce strašidelný asi jako Roden v Kytici a já už se to chystal proklikávat. Až někdy v padesáté minutě se začne blýskat na trochu lepší, horrorovější časy, zabité batole se totiž v amerických filmech příliš nenosí. Ani z mrtvých vstalé batole. A vraždící batole. (Jo sorry za spoiler...) Ale stejně je to furt v podstatě otravná středoproudová špílbergovština, batole nebatole. Pro děti to není, pro dospělé ale taky ne. Dejme tomu pro mládež. Největší (a jediné) pozitivum, které mi film přinesl je to, že jsem konečně pochopil text Pet Sematary od Ramones, dodnes jsem netušil, že je to filmový song, a to jsem Ramones sjížděl coby týnejdžr už někdy koncem osmdesátek. (30.08.2019)

Jedna z těch lepších adaptací Štěpána Krále, i když jeho novelu řadim spíš k těm průměrným / lehce nadprůměrným. Ta i na ploše 370 stran působí jaksi natahovaně a pořádně se rozjede až v úplnym závěru. Co se týče filmu, ten je na tom sice obdobně, ale aby obsáhnul to nejdůležitější z knihy, žene furt dopředu. Tragédie se tu tolik neoplakává a poměrně rychle se tahle část promění do klasické vybíjené. To mně rozhodně vyhovuje víc. Pravda, herecky asi trošku slabší, avšak tuhle černou kaňku spolehlivě kompenzuje příjemná atmosféra a povedené masky, vše samozřejmě v kabátu sympatických osmdesátek. (09.02.2016)

Byl jsem k tomu trochu skeptický, ale veskrze se mi to líbilo. Navzdory tomu, že to natočila druhořadá režisérka s no name herci, vzniknul obstojný horor, který i po letech stojí za vidění (a který je skutečně v mnoha scénách strašidelný; byť například některé speciální efekty jsou už dnes samozřejmě úsměvné a rovněž tempo vyprávění je na dnešní dobu dost pomalé). Samotný námět se zvířecím hřbitovem mi osobně - pro horor - přijde geniální, proto mi přišlo škoda, že zde slouží v podstatě pouze k nalákání pozornosti diváka, protože o zvířecí hřbitov jako takový zde vlastně vůbec nejde, jeho význam v ději je zcela marginální, a vše zásadní se odehrává až na indiánském pohřebišti, které se nachází přes kopec. A přes všechny duchy a oživlé mrtvoly zde nakonec největší strach stejně jde z nablýskaných trucků, které se každou chvíli neslyšně (!) vyřítí na silnici v bezprostřední blízkosti domova filmové rodiny. Filmovému ději to v tomto případě dodává až jakýsi ekologický přesah - působilo to na mě silně autobiograficky, což jsem rychlým nakouknutím na wiki ověřil, Kinga k napsání předlohy skutečně inspiroval život v domě u rušné silnice. Btw. knihu jsem nečetl a nijak mě nezajímá, stejně jako nechápu, proč se natočil remake. (07.04.2019)

"Někdy je smrt lepší.." Velmi pěkně zfilmované dílo Stephena Kinga, ve kterém si zahrál i sám autor. Téměř přesně podle předlohy. Celým filmem prostupuje deprimující atmosféra. Skvělá hudba doplňuje ponuré scény. Režisér si dal záležet i na práci kamery, která je místy špičková. Celkově to sice není to, čemu bych dával přednost, ale udělalo to na mně veliký dojem. Zvláště závěr byl velice napínavý a překvapivý. Solidních 65% (03.06.2010)

Adaptace knihy Řbitov zviřátek velikána literárního hororu Stephena Kinga, ke které autor jako k jedné z mála sám napsal scénář, představuje osobitou variaci na některé ze základních motivů a konceptů zombie žánru. A to ačkoli ve filmu samotném nikdy slovo zombie nezazní. Poté, co se Louis Creed s manželkou a dvěma dětmi nastěhuje do domku vedle rušné silnice, dozví se od starého souseda, že v nedalekém lese se nachází hřbitov, kam malé děti z okolí po desetiletí pohřbívaly své mazlíčky, které o život připravila projíždějící auta. Když rodina stejným způsobem přijde o milovaného kocoura, jehož ztrátu by obzvláště těžce nesla malá Ellie, odhalí soused Louisovi tajemství o tom, co leží za zlověstnou přírodní bariérou na odlehlém konci hřbitova. Staré indiánské pohřebiště je údajně místem, odkud se pohřbení mrtví navrací zpět k životu. Přejetý kocour ovšem nebude posledním, koho takto zoufalý otec připraví o věčný spánek. Již historicky první zombie film Bílá zombie (White Zombie, 1932) využíval motiv oživování mrtvých coby zrcadlo pro nezvladatelně iracionální tužby svých postav. Ačkoli tam se jednalo o touhu podmanit si osobu svého srdce a Hřbitov domácích zvířátek přináší hororově varovnou úvahu nad touhou přemoci smrt, pro obě vyprávění je klíčové, že mrtví, jež se navrátili mezi živé, postrádají svou původní osobnost. Stephen King svůj příběh zabydlel ještě dalšími nadpřirozenými fenomény, které spolu s centrálním tématem utvářejí zahuštěný hororový konglomerát, jenž z různých stran dramatizuje téma traumatizující konfrontace se smrtí. V souladu s tím, jak se hlavní hrdina pod tíhou ztráty dává všanc světu mimo racionální chápání, také vyprávění opouští úvodní rámec uchopitelné reality a propadá se do přízračných vizí a nočních můr. Vše pak kulminuje prostoupením těchto světů během blouznivého a děsivého finále. Film se svého času setkal s pozitivním přijetím především na straně příznivců Stephena Kinga, kteří oceňovali relativně věrnou adaptaci jeho předlohy. O tři roky později vzniklo volné pokračování, které bolestně ukázalo, že kvality prvního filmu spočívaly výhradně ve scenáristickém vkladu Stephena Kinga. Režisérka a producenti tentokrát bez jeho účasti vytvořili hystericky vypjatý kýč, kde vypořádávání se s úmrtí blízkých je pojaté s povrchní afektovaností a významovou prostou, jež jako by předznamenávaly módní životní styl emo nového tisíciletí. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)