Po čom muži túžia

Už jsem z toho věčného kritizování českého filmu, které kolem sebe neustále slyším, tak zmatená, že přestávám umět posoudit, co je, a co není dobrý film. Když si nebudu hrát na odborníka a budu hodnotit čistě na základě pocitů z filmu, vyjde mi, že jsem se pobavila, párkrát nad něčím protočila oči, párkrát se pořádně zasmála, a že se mi film jako celek vlastně líbil. Na druhou stranu mi přijde škoda, že když už někdo nakousl téma postavení žen ve společnosti, že nešel trošku dál, a nedal tomu i jinou hodnotu. Ale tyhle ambice film asi od začátku vůbec neměl. Vystačit si tak musíme s mírně křečovitým rozuzlením a koncem, který asi nikoho nepřekvapí. I tak je to ale dobrý filmový počin a Anička Polívková předvedla hodně slušný výkon. 3* (06.10.2018)

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“ (17.02.2019)

Pokud nejste vyznavači progresivního feminismu, nebo genderové vyváženosti stereotypů a máte rádi české romantické komedie, tak budete nejspíš spokojení. Nové české komedie jsou v současné době trochu na úrovni telenovel, kde se pokoušejí o vtipné scény. Tohle sice není žádný super inteligentní film, ale má celkem v pohodě děj i prvky komedie. (18.06.2021)

Rudolf Havlík nejen že neodhadl, po čem toužím jako muž, ale nemá páru ani o tom, po čem toužím jako divák. To první si nechám pro sebe a vyjádřím se jenom k filmu. Rozhodně netoužím po afektovaným přehrávání, který kromě Atkinsona stejně nikdo neumí, a netoužím ani po stokrát omlácený slámě, která potřebuje doslova citovat svoje sponzory, aby se sama uživila. Strčte si tuhle povrchní práci za klobouk a běžte do ulic vyhrnovat sníh. Třeba. (12.02.2021)

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)