Velký zátah

Poctivej noir co do stylu tak i do obsahu. Na Velkém zátahu je zajímavých několik věcí k povšimnutí. Je tu jasně patrný příklon k větší brutalitě a morální a psychické vyšinutosti záporáků. Zároveň ale už ani hlavní hrdinové nejsou nedotknutelní übermani. Bannion dostává co proto a poté, co mu zabijí manželku, ani on nejedná v rukavičkách. Big Heat je navíc jedním z prvních spojovacích můstků filmu noir s mafiánskými ságami let sedmdesátých. Co mě osobně zarazilo ale nejvíc, Glenn Ford je ve své roli - na rozdíl od Gildy - dokonale uvěřitelný. Což je... neuvěřitelné. (26.11.2010)

Další ze skvělých noir filmů, u něhož si brzo získáte sympatie hlavního hrdiny a zápletka vás vtáhne do děje. Nechybí tu ani emotivnější scéna s výbuchem auta a následkem tohoto gangsterského činu. Glenn Ford je v roli Banniona skvělý, stejně jako Lee Marvin v záporné roli. Jednou ze scén, které utkví v paměti diváka je jistě ta s konvicí kávy či finální střet dobra a zla - zákona a zločinu. (25.02.2015)

Pozreté po cca 10 rokoch znova, asi 4.raz a stále je to noirová jazda par excellence. Keď sa vyšetrovanie mení v osobnú pomstu v hard-boiled podaní Glenna Forda! Marvin je na minimálnom priestore dokonalý, Gloria rozkošná. Jedna z najnásilnejších noiroviek (spolu s Kiss Me Deadly, The Big Combo, Phenix City Story - to všetko je však až rok 1955): násilie síce nie je zobrazené explicitne, no jeho následky cíti divák azda rovnako nepríjemne. Pikoškou je, že počas prvého stretu Forda a Grahame hrá v podniku The Retreat ikonická pieseň z Gildy (1946) :). (22.02.2020)

Poctivé řemeslo, ale bez nějakého stylistického přesahu, které svým filmům uměli dodat Hitch nebo Billy Wilder (a sám Lang v tom jindy také nezaostává). Díky správně dravému tempu a výrazným, rozumně motivovaným aktérům však zřejmě absolutně stěžejní prototyp krvavých příběhů o soukromé pomstě, které má Hollywood dodnes tuze rád. Glenn Ford je příkladně charismatický bijec a Gloria Grahame nezapomenutelně nesvázaná femme fatale. 85% (05.06.2018)

Sám proti všem. A tentokrát to bude osobní. Který americký režisér by si dovolil zatáhnout do světa zločinu rodinu? Narušení bezpečí domova, jenž zároveň představuje lehkou parodií spořádané americké domácnosti padesátých let, už lze považovat za dost pádnou příčinu blbé nálady. Glenn Forda má takové charisma, že by ani nemusel moc hrát. Jeho naštvaný správňák, vstupující na území těch nesprávných, je nekompromisní, ale zdaleka ne tolik jako Lee Marvin. Ten je ve své první větší roli coby Vince Stone stejně příjemný jako kůže poleptaná kyselinou. Nejvíc si od něj vytrpí ženy, jimž je ubližováno s podivnou samozřejmostí, ale týkat se stejné násilí mužů, nebude tolik šokovat. Lang režíruje s mistrovskou věcností, příběh nezatěžuje sentimentem (strohý střih po výbuchu auta), neříká víc, než potřebujeme vědět a na vizuální rovině chytře pracuje s kontrastem vina/nevinnost (Debbyina „rozpůlená” tvář). Drsné, jasné, sympaticky krátké. Noir jak se sluší. 90% (01.08.2010)