Doktor Mabuse, dobrodruh I.

Mám rád němé filmy, mám rád Langovy němé filmy, ale zatímco Metropolis bylo geniální, Špióni zábavní a Nibelungové alespoň výpravní, tak Mabuse byl pouze dlouhý. Zkrátka mu chyběla velkolepost a zajímavý děj Langových ostatních opusů a já se po celé čtyři hodiny nudil. Pár zajímavých scén by se sice našlo, ale i ty byly děsně dlouhé, takže jsem nevydržel s pozorností. Vypíchnul bych asi tu scénu v divadle, kde si Mabuse v přestrojení pohrává telepaticky se svým protivníkem Wenkem. Bohužel pro mě byl tento snímek velkým zklamáním. (20.07.2012)

Dr. Mabuse je kombináciou Fantomasa, Houdiniho, Moriartyho a Freuda. Je to geniálny manipulátorský sociopat bez svedomia a s riadnou dávkou cynizmu, takže sa môže stať, že mu budete držať palce viac, ako hlavnému komisárovi a Mabuseho obetiam. Podstatné ale je, že tento dvojdielny film patrí medzi najzábavnejšie krimi trilery histórie a chytí diváka viac, ako množstvo dnešných, omnoho kratších techno trilerov. Je to jedno z najzásadnejších diel nemeckého expresionizmu a asi aj jeho najzábavnejším. Mabuseho prevleky môžeme chápať ako paralelu so životom herca, ktorý neustále a každý deň hrá iné postavy, alebo ako filmového režiséra, ktorý vytvára postavy so svojimi osudmi, s ktorými svojvolne manipuluje. Pokiaľ vám pripadá dĺžka filmu prehnaná, pozrite si ho na dvakrát, asi nie náhodou bol rozdelený na dve časti. Ja som ale pri jeho štvorhodinovej dĺžke úplne stratil pojem o čase. Tento film je dôkazom toho, že aj prostredníctvom čistého žánrového filmu sa dá vyjadrovať k mnohým spoločenským otázkam. (18.02.2013)

"Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit" / "Dr. Mabuse, Inferno des Verbrechens" dvě části o šesti aktech, dvě části co do délky obrovitéhu "mafiánského" opusu. Který mě však i přes skvělé filmové momenty nedokáže plně oslovit. Vyjma skvělého začátku a závěrečné přestřelky se v drtivé většině odehrává pouze v detektivkových interiérech. Scénář působí, jakoby se chtěl držet literární propracovanosti příběhu a jednotlivých postav, ale jejich tíhu prostě nemůže unést. Zvláště, sledujete-li oba díly najednou (což není nutně podmínka ani záměr), i náznak menší akce působí trochu jako vysvobození, hlavně ve druhé půli. Možná i díky Langově velmi názorné, nicméně někdy až příliš polopatické režii. Přesto, jednoznačné doporučení, Dr. Mabuse je skvělý padouch mnoha tváří a scény, ve kterých využívá své hypnotické schopnosti, rozhodně stojí za to. (13.12.2007)

I přes ohromnou délku a „němost“ je Langův film snadno stravitelný i pro současného diváka. Příběh má poměrně jednoduchou základní zápletku – šílený zločinec doktor Mabuse touží jen po vlastní moci. Neváhá jít přes mrtvoly, loupí, lže Proti němu stojí inteligentní inspektor Wenk. Snaží se Mabusovi zabránit v páchání zla. Jedna z věcí, která Langovu dílu brání být brakem, pouťovou zábavou, laciným thrillerem, je rafinovanost, s jakou ústřední dvojice bojuje za svou pravdu. Dobro a zlo. Holmes a Moriarty. Po celou dobu sledování jsem pořád myslel na tuto slavnou Doylovu dvojici. „Laciné“ prostředí detektivky, podané racionálně, inteligentně. Komplikovaná struktura v níž každá postava má svých „15 minut slávy“ tu nepůsobí nijak nepochopitelně. A že tu těch vedlejších postav pár je – hraběnka, její manžel, mladý milionářti všichni i jiní tu dostanou dostatečný prostor na to, aby mohli být hlavní postavou vlastního filmu. A přesto působí vše tak jednoduše, logicky. Za zmínku stojí i jakási rezonance německého expresionismu, která se tu neprojevuje ani tak kulisami, ale spíš mimikou, gesty, a sem tam nějakým tím líčením (Janusův feťácký posluhovač). První setkání Fritéze Langa s Mabusem je film nadčasový, učit by se z něj dnes mohli všichni, všechno. (04.12.2005)

Neskutečně napínavá němá mysteriózní kriminálka, které vůbec nevadí její délka, o "nejnebezpečnějším zločinci světa". Podobně jako Fantomas se dokáže namaskovat, podobně jako profesor Moriarty je prohnaný a vypočítavý... a k tomu dokáže hypnotizovat lidi. Je sice pravda, že "nejnebezpečnější zločinec" se jen tak potlouká po kasinech a tahá z lidí prachy, ale co na tom? Právě chvíle, kdy démonický Klein-Rogge sedí u karetního stolku a obehrává a hypnotizuje hejly, jsou na filmu nejpůsobivější. Když hned v úvodu v bakaratu vytahá z floutka Hulla nějakých 170 000 marek, připomnělo mi to scénu z Flemingova Moonrakera a Huga Draxe. Kdepak asi vzal Fleming inspiraci? A k tomu okouzlující hraběnka (píšu to tu jako plus, protože jinak v němých filmech na mě ty cuchty obvykle působí dost odpudivě), servilní nebezpečné Mabusovo služebnictvo... pro mě to utrpělo jedinou vadou - i zde je nápis "horor" hned na druhém místě. Ale to Mabuse není. Což je ale problém můj, nikoli filmu. (03.12.2012)