Doktor Mabuse, dobrodruh I.

Asi tady polovinu lidí naseru ale já Langa moc rád nemám. Jeho filmy jsem vyhledal až teď a během týdne jsem viděl asi 4 a všechny se vešly do průměru. Tohle je další případ. Chápu kvality a i kultovnost Mabuseho ale já se bohužel jen a jen nudil. Ta délka je absurdní. Kdyby to bylo o 2 hodiny kratší a vystřihlo by se několik scén, některé byly vyloženě uspávací tak by se mi film líbil víc takhle dávám jen 2*. (18.11.2013)

To, co dokázal Fritz Lang ve svých dvoudílných filmech, je bezesporu výjimečné. Bohužel tento specifický formát byl vždycky výzvou k uvádění, ať už v profesionálním prostředí nebo amatérském. Často ani specializované archivní projekce neumí dostatečně komunikovat, co to v praxi znamená a propagace a diváci tápou. Nejlepší se takto jeví domácí projekce, typicky skvělé jsou fyzické nosiče z produkce Eureky... Každopádně dodnes váhám mezi mistrovstvím Aud Egede Nissen a Gertrud Welcker, která mě oslnila více, protože jen Rudolf Klein-Rogge je jistým hereckým bohem na první pohled. Geniální příběh Mabuseho je ostatně univerzální pro celé 20. století, samozřejmě jeho počátky jsou už navždy zařazeny mezi nejlepší německé filmy všech dob. (10.02.2009)

I přes ohromnou délku a „němost“ je Langův film snadno stravitelný i pro současného diváka. Příběh má poměrně jednoduchou základní zápletku – šílený zločinec doktor Mabuse touží jen po vlastní moci. Neváhá jít přes mrtvoly, loupí, lže Proti němu stojí inteligentní inspektor Wenk. Snaží se Mabusovi zabránit v páchání zla. Jedna z věcí, která Langovu dílu brání být brakem, pouťovou zábavou, laciným thrillerem, je rafinovanost, s jakou ústřední dvojice bojuje za svou pravdu. Dobro a zlo. Holmes a Moriarty. Po celou dobu sledování jsem pořád myslel na tuto slavnou Doylovu dvojici. „Laciné“ prostředí detektivky, podané racionálně, inteligentně. Komplikovaná struktura v níž každá postava má svých „15 minut slávy“ tu nepůsobí nijak nepochopitelně. A že tu těch vedlejších postav pár je – hraběnka, její manžel, mladý milionářti všichni i jiní tu dostanou dostatečný prostor na to, aby mohli být hlavní postavou vlastního filmu. A přesto působí vše tak jednoduše, logicky. Za zmínku stojí i jakási rezonance německého expresionismu, která se tu neprojevuje ani tak kulisami, ale spíš mimikou, gesty, a sem tam nějakým tím líčením (Janusův feťácký posluhovač). První setkání Fritéze Langa s Mabusem je film nadčasový, učit by se z něj dnes mohli všichni, všechno. (04.12.2005)

Tak jsem si říkal, že 4 hodiny je na němý film kurevsky dost. Že teda vydržím pár minut a pak mě to přestane bavit. A ejhle! Doktor Mabuse mě doslova přikoval k posteli, že jsem hltal každý okamžik filmu. A to jsem skutečně nečekal! První půlka je patrně lepší než ta druhá, ale i tak můžu říci, že jedinou slabinou filmu je délka. Jinak tedy klobouk dolů, protože Doktor Mabuse je nadčasový film s výtečnou hudbou, který přes některé apriorní nedostatky tyto vlastně vůbec nemá! (11.05.2009)

"Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit" / "Dr. Mabuse, Inferno des Verbrechens" dvě části o šesti aktech, dvě části co do délky obrovitéhu "mafiánského" opusu. Který mě však i přes skvělé filmové momenty nedokáže plně oslovit. Vyjma skvělého začátku a závěrečné přestřelky se v drtivé většině odehrává pouze v detektivkových interiérech. Scénář působí, jakoby se chtěl držet literární propracovanosti příběhu a jednotlivých postav, ale jejich tíhu prostě nemůže unést. Zvláště, sledujete-li oba díly najednou (což není nutně podmínka ani záměr), i náznak menší akce působí trochu jako vysvobození, hlavně ve druhé půli. Možná i díky Langově velmi názorné, nicméně někdy až příliš polopatické režii. Přesto, jednoznačné doporučení, Dr. Mabuse je skvělý padouch mnoha tváří a scény, ve kterých využívá své hypnotické schopnosti, rozhodně stojí za to. (13.12.2007)