Vzpomínky na hvězdný prach

Ne špatné, ale příliš roztříštěné a ano, Woody se začíná opakovat. Děj se zmítá mezi osobními a profesními problémy režiséra, objeví se tu několik ženských postav, ale ty spíše jen tak prosviští a jsou nezjímavé, pak kritika Hollywoodu, zase ženy, problémy z mládí, filmy, existenciální problémy, Fellini, no prostě zmatek. (31.10.2005)

Vzpomínky na hvězdný prach patří k tomu druhu filmů, kde velmi dobře fungují jednotlivé scény, ale filmu jako celku něco schází. Chybí něco jako příběh a katarze. Je to autobiograficky laděný film o režisérovi, který prochází tvůrčí krizí a vypořádává se s neúspěchem posledního filmu, ke kterému zaujala rezervovaný postoj kritika i diváci. Allen si to rozdává s oběma skupinami a zaplňuje obraz ulítlými postavičkami, které jsou zábavné svým zjevem i replikami, jenže s přibývajícími minutami, a to tento film opravdu nemá dlouhou stopáž, je obraz čím dál tím víc roztěkaný a film se stává neurotickým víc než jeho tvůrce. Stejně jako Woody Allen, i jeho filmové alter ego se v jistém momentě rozhodne přestat natáčet komedie a věnovat se tragičtějším polohám lidského života, jenže komedie to zkrátka mají u diváků jednodušší. Pár scén, jako je ta, kde Allen nasedne do vlaku plného zachmuřených nepěkně vypadajících lidí a všimne si, že naproti na nástupišti opačným směrem vyjíždí souprava plná na první pohled úspěšných lidí a snaží se pak zoufale a neúspěšně dostat do druhé soupravy, utkví divákovi v paměti - už proto, že dobře vystihují naše životní pocity.. S filmem jako celkem to ale už nefunguje. Celkový dojem: 60 %. (04.03.2010)

Trosku slabsi Allen. Problem je, ze to je cely takovy silene zmateny, jak kdyby Allen nevedel poradne o cem vypravet. Seka tam jednu scenu za druhou, kolikrat to na sebe ani nenavazuje a fakt sem mel problem se orientovat, jesli zrovna sleduju normalni zivot hlavni postavy a nebo sceny z natacenyho filmu. Do toho sem tam nejaka vtipna scena, vetsinou zabery z natocenejch filmu, nejaka ta romantika a perfektne natoceny zabery patrne z premier filmu, kde naprosto skvele natocil chaos, jak ho vsichni divaci, novinari atd. otravujou se vsim moznym. Navic je tohle prvni film, kde se objevila Sharon Stone, ale popravde, fakt nevim, kde tu byla. Celkove obcas zabavny, obcas lehce nudny az mimo, ale hlavne naprosto zmateny. (26.01.2009)

Allen jako by se tu pokusil dotknout podobně nadčasových momentů jako Fellini v Amarcordu, nebo Visconti ve Smrti v Benátkách. Z Felliniho si bere sentimentální záběry z dětství (a ta Sharon Stoneová na začátku jako by vypadla ze Sladkého života), z Viscontiho „tlející“ pobřežní hotely. Ve filmu je pak zachycena i diskuze nad De Sicovými zloději kol Allen si tu řeší krizi, kdy on sám chce točit vážné filmy, ale diváci očekávají, že je bude nadále rozesmávat. Nedokážu posoudit do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry se skutečná krize projevila během psaní scénáře, ale film je slepený z tolika různých částeček, že hledat nějaký hlavní příběh, který film řeší, je téměř marné. Je tu tolik věcí, že by z toho Woody jistě natočil filmů několik, a myslím, že lepších. Samozřejmě je tu mnoho vtipných okamžiků, a rozhodně to není špatný film. Jen si mi v tom trochu ztrácí hlavní myšlenka. Jako film o tápání uznávaného autora je to ale rozhodně silná výpověď. (09.06.2006)

Přišlo mi to jako další epizoda mého oblíbeného seriálu s názvem "Woody". A jak už to u většiny seriálů bývá - některé epizody jsou zdařilejší, některé méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická, roztržitá, nervní postavička řešící milostné trable. Tentokrát mi přišla režie více zmatečná, i když se zajímavými momenty (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické studování polehávající Dorrie za pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu jinam, úsměvných citováníhodných hlášek či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku, jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou skvělých děl. (01.06.2007)