Réžia:
Fritz LangKamera:
Fritz Arno WagnerHrajú:
Peter Lorre, Ellen Widmann, Inge Landgut, Otto Wernicke, Theodor Loos, Gustaf Gründgens, Fritz Odemar, Theo Lingen, Georg John, Ernst Stahl-Nachbaur (viac)Obsahy(1)
V lesích je nalezeno mrtvé tělo školačky Elsie a obyvatelé města žijí ve stavu tísnivé hrůzy. Policie zoufale pátrá po vrahovi a popudí proti sobě podsvětí, které odmítá za vraha považovat někoho ze svých řad. Organizace zločinců se proto rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou... Politické napětí v Německu na počátku třicátých let dosáhlo svého vrcholu a tento snímek některé vrcholné německé představitele velice popudil, jelikož je v něm spousta narážek, směřujících k demystifikaci politických sil Německa v přelomovém údobí. (caligari)
(viac)Recenzie (201)
Jeden z raných filmů-noir, po filmařské stránce splňující snad všechny předpoklady, které dělaly tento klasický žánr tak krásným a osobitým. Atmosféra tuhá, že by se ani krájet nedala, mrazivý a do detailů propracovaný příběh, přesvědčivě zahraný zabiják a samozřejmě útočný politický přesah, který v tomto případě cílí kritiku takovým způsobem, že snímek je svým poselstvím aktuální i v dnešní době (a bohužel asi ještě dlouho bude). Na "Emko" by se měli povinně podívat všichni vysoce postavení politikové, a následně o něm ještě hodně dlouho přemýšlet. :) 4,5* ()
Vynikajíci krimi drama originálně se zabývající věčným dilema, zda někdy lynč není spravedlivější než formální spravedlnost. Odpovědi se nedočkáme, ona koneckonců neexistuje, ale silných scén, zajímavých úvah a výtečných hereckých výkonů ano. Je neskutečné, že tenhle film byl natočen před osmdesáti lety - ve srovnání s většinou ostatní produkce své doby ční jako osamocený štít. ()
"Nechci! Musím! Nechci! Musím!" První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. ()
Ač je M filmem zvukovým, v mnoha ohledech ještě připomíná film němý, vypráví totiž hlavně obrazem, což je jenom dobře. Scény jsou úsporné, postavené na jednoduchých symbolech, která vydají za tisíce slov. Nedá mi, abych nezmínil alespoň jednu z prvních, kdy se v jediném záběru protnou tři signifikantní motivy: malé děvče si hraje s míčem, začne si přihrávat o sloup, na kterém je vyvěšena zpráva o vrahovi malých dětí a na němž se objevuje stín podezřelé osoby, dotyčného vraha. Zajímavě je řešen například také telefonický rozhovor mezi policejním ředitelem a ministrem (vnitra nejspíš), kdy nejen slyšíme, ale také vidíme, jak doposud policie postupovala a jakých dosáhla úspěchu, stručně a výstižně je zde shrnuto vše podstatné, co by někoho mohlo zajímat o vyšetřování. M na rozdíl od jiných krimifilmů nezačíná prvním zločinem, ve skutečnosti již bylo zavražděno sedm dětí a strach sužuje celé město. Smyčka kolem vraha se začíná utahovat s čím dál větší intenzitou, dopadnout jej totiž nechtějí pouze policisté, ale také členové podsvětí, iritováni neustálými raziemi. Pojetí napínavé štvanice vás nutí alespoň chvílemi držet palce vrahovi. Celý film vrcholí „soudem žebráků". Na povrch vyplouvá beznaděj městské chudiny, která uvízla v bludném kruhu. Nejsou spokojeni s přidělenými pravomocemi, proto působí jejich provizorní soudní řízení jako akt zcela logický, ať už jakkoli vzpurný a narušující autoritu státu. Zde již pochopitelně přebírá hlavní roli mluvené slovo, společně se sugestivními hereckými výkony. S neméně poctivou dávkou realismu jsou zobrazeny metody stále se ještě rodící moderní kriminalistiky. M je přelomovým filmem plným unikátně zrežírovaných scén s dechberoucí atmosférou, která na vás přenese deprimující náladu tehdejšího Německa. Lang přitom nepotřeboval nákladné triky, dokonce ani hudební doprovod, stačil mu vlastní talent, vlastní píle, vlastní odvaha, zkušený kameraman a pečlivý casting (Peter Lorre se pro roli vrahouna malých dětí narodil). Psát, že se s dnešními prostředky a možnostmi nedokáže většina filmařů ani zdaleka přiblížit působivosti M, považuji za nošení dříví do lesa. 90% ()
Na snímku je zvláštní, že v něm nevidíte vlastně žádnou násilnou scénu, přesto z něj mrazí. Co se mi velmi zamlouvalo, byla myšlenka, že 'cech kriminálníků', poté, co je otráven neustálými prověrkami policistů, hledajících tajemného vraha malých dětí, spojí své síly se sítí bezdomovců a sami se rozhodnou najít toho nepostižitelného a psychicky nemocného člověka. Na rok 1931 je to slušný materiál a i díky melodii z Peer Gynta mi zůstane v hlavě dost dlouho. ()
Galéria (32)
Fotka © Nero-Film AG
Zaujímavosti (43)
- Vrahovo pískání nepatřilo Peteru Lorremu, ale zhostil se ho sám režisér Fritz Lang. (Kulmon)
- Film je první psychologické drama o sériovém vrahovi. (PinPrick)
- Peter Lorre (Hans Beckert) byl žid a tak krátce po natočení filmu uprchl z Německa ve strachu před nacisty. Fritz Lang jako poloviční žid jej následoval o dva roky později. (Kulmon)
Reklama