Vrah mezi námi

Ač je M filmem zvukovým, v mnoha ohledech ještě připomíná film němý, vypráví totiž hlavně obrazem, což je jenom dobře. Scény jsou úsporné, postavené na jednoduchých symbolech, která vydají za tisíce slov. Nedá mi, abych nezmínil alespoň jednu z prvních, kdy se v jediném záběru protnou tři signifikantní motivy: malé děvče si hraje s míčem, začne si přihrávat o sloup, na kterém je vyvěšena zpráva o vrahovi malých dětí a na němž se objevuje stín podezřelé osoby, dotyčného vraha. Zajímavě je řešen například také telefonický rozhovor mezi policejním ředitelem a ministrem (vnitra nejspíš), kdy nejen slyšíme, ale také vidíme, jak doposud policie postupovala a jakých dosáhla úspěchu, stručně a výstižně je zde shrnuto vše podstatné, co by někoho mohlo zajímat o vyšetřování. M na rozdíl od jiných krimifilmů nezačíná prvním zločinem, ve skutečnosti již bylo zavražděno sedm dětí a strach sužuje celé město. Smyčka kolem vraha se začíná utahovat s čím dál větší intenzitou, dopadnout jej totiž nechtějí pouze policisté, ale také členové podsvětí, iritováni neustálými raziemi. Pojetí napínavé štvanice vás nutí alespoň chvílemi držet palce vrahovi. Celý film vrcholí „soudem žebráků". Na povrch vyplouvá beznaděj městské chudiny, která uvízla v bludném kruhu. Nejsou spokojeni s přidělenými pravomocemi, proto působí jejich provizorní soudní řízení jako akt zcela logický, ať už jakkoli vzpurný a narušující autoritu státu. Zde již pochopitelně přebírá hlavní roli mluvené slovo, společně se sugestivními hereckými výkony. S neméně poctivou dávkou realismu jsou zobrazeny metody stále se ještě rodící moderní kriminalistiky. M je přelomovým filmem plným unikátně zrežírovaných scén s dechberoucí atmosférou, která na vás přenese deprimující náladu tehdejšího Německa. Lang přitom nepotřeboval nákladné triky, dokonce ani hudební doprovod, stačil mu vlastní talent, vlastní píle, vlastní odvaha, zkušený kameraman a pečlivý casting (Peter Lorre se pro roli vrahouna malých dětí narodil). Psát, že se s dnešními prostředky a možnostmi nedokáže většina filmařů ani zdaleka přiblížit působivosti M, považuji za nošení dříví do lesa. 90% (19.05.2007)

Fritz Lang, nedlho po futuristickom Metropolise, opäť triumfuje. Tentoraz napínavou krimidrámou nazvanou jednoducho M. Tieň človeka s klobúkom stačí k tomu, aby divák vedel: vrah je na scéne! Opustená loptička, či balónik navodia stiesňujúci pocit zločinu, bez potreby ukázať ho priamo. Prázdny tanier, kukučky ohlasujúce neúprosne plynúci čas: po chvíli je jasné, že pri stole bude ktosi navždy chýbať. Úvodná polhodina pomocou podobných postupov pútavo vykresľuje atmosféru všeobecného ohrozenia, ukáže vrahovu metódu a známky davovej psychózy, zapríčinenej strachom. Ďalší priebeh je oproti fantastickému nástupu trošičku diétnejší, no vďaka výtvarnému cíteniu tvorcov a uchovaniu napätia, si vysokú úroveň zachováva až do konca. Pôsobivé je paralelné prelínanie oficiálnej vyšetrovacej línie a tej, ktorá vychádza z podsvetia. Policajné nasadenie sa totiž zostruje. Podsvetie je čoraz viac decimované neustálymi raziami, a tak sa rozhodne konať na vlastnú päsť pri dolapení vraždiaceho monštra (fantasický Peter Lorre). Langov obľúbený motív – hysterickým vzplanutím posadnutý pranierujúci dav, v ktorom eskaluje túžba po obeti je zobrazený vo filme viacerými spôsobmi. No a pískajúceho vraha, tajomne nasvietené mestské nárožia, či zločinecký súd si z pamäti istotne tak ľahko nevymažete. (22.05.2006)

(1001) Hned svým začátkem mě film absolutně odzbrojil. Takovou bezmoc, že na filmovém plátně se dějí špatné věci a nejde jim nijak zabránit, jsem dlouho necítila. Zřejmě je to díky tomu, že ve filmu není přítomen ani ždibec patosu, ani kapka citového vydírání. Lang zůstává věcný, přesný, stručný. Absence hudebního podkresu je velice pozitivní, ve mě zvyšovala napětí až na únosnou hranici. To bohužel povolovalo v momentech, kdy se na plátně hodně mluvilo. Nejsilnější je podle mě snímek v momentech, kdy víc "jenom" ukazuje. (05.09.2010)

Váhám mezi 4 a 5. A to asi hlavně kvůli první polovině, kdy se film rozjíždí a je trochu roztahanej. Jinak už na začátku je vidět hlavní přednost filmu, tim myslim kameru. Je úžasná, plná nápadů, a v klidu strčí do kapsy dnešní snímání filmů. Potom se objevuje druhá přednost, náš vrah M. Peter Lorre je fantastickej, má skvělý grimasy, což samozřejmě odkazuje na konec éry němýho filmu, ale jeho někde v noci potkat, tak mě asi trefí. Když to shrnu, tenhle film rozhodně nezamrznul v roce 1931 ale jede dál. Fritz Lang natočil na svou dobu skvělej film. (19.08.2010)

Už když jsem si před časem přečetl seznam 101 hororů, které musíte vidět, než umřete a začal si je postupně přidávat do své sbírky, měl jsem nutkání začít právě tímto německým skvostem. Vlastně ani nevím proč, jsem nad tím tak dlouho otálel. Snad vítězily mé pochyby o kvalitách německé distribuce, se kterou popravdě nemám moc dobré zkušenosti, ale jak se ukázalo, Fritz Lang není Boll a jiní patlalové. Tohle bylo mé první setkání s jeho tvorbou a už teď vím, že se budu muset v brzké době podívat i na jeho ostatní díla, protože tenhle režisér si mne dokázal získat. A to i přesto, že film Vrah mezi námi není čistokrevným hororem, ale spíše jakousi pochmurnou detektivkou. Jeho obsah mě však natolik pohltil (nesnáším pedofily a vrahy malých děcek), takže jsem se po celou dobu těšil, jakou dostane vrah nakládačku. Konec mi sice přinesl trochu něco jiného, než jsem očekával, ale i tak jsem byl neskutečně unešený. Režisér dokázal skvěle vybudovat atmosféru, která po celou dobu neměla ani jedno zakolísání a čím více se příběh rozplétal, tím víc jsem si jej užíval. Nudu tu jsem tu nepotkal, ta si raději odskočila někam jinam na návštěvu a vyobrazení německého sociálního systému, ale i policejního pátrání (postupu) bylo dokonalé. Neskutečně se mi líbila práce kameramana, který byl opravdový hračička. Jeho precizní práce přinášela kýžené ovoce každým dalším záběrem. Tvůrce musím rovněž pochválit za výběr Petera Lorreho – nikoho jiného si v této roli nedokážu představit. Místy byl až nechutně „kouzelný“ a ten jeho psycho – výraz se mi asi navždy vryje do paměti. (12.06.2013)