Vrah mezi námi

Parádní noir detektivka, která balancuje na pomezí němého a zvukového filmu. Fritz Lang tu výborně vybudoval atmosféru strachu a napětí, skrz obraz vypráví a naráží na politickou situaci a v závěru klade nespočet morálních otázek. Peter Lorre byl do role vraha díky svému zevnějšku velmi dobře zvolen, do své úlohy se vcítil a tím působil velice věrohodně. [8/10] (Nero-Film AG) (Čb. /// Produkce: Seymour Nebenzal /// Scénář: Thea von Harbou, Fritz Lang /// Kamera: Fritz Arno Wagner /// Nepůvodní hudba: Edward Grieg) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.06.2010)

(1001) Hned svým začátkem mě film absolutně odzbrojil. Takovou bezmoc, že na filmovém plátně se dějí špatné věci a nejde jim nijak zabránit, jsem dlouho necítila. Zřejmě je to díky tomu, že ve filmu není přítomen ani ždibec patosu, ani kapka citového vydírání. Lang zůstává věcný, přesný, stručný. Absence hudebního podkresu je velice pozitivní, ve mě zvyšovala napětí až na únosnou hranici. To bohužel povolovalo v momentech, kdy se na plátně hodně mluvilo. Nejsilnější je podle mě snímek v momentech, kdy víc "jenom" ukazuje. (05.09.2010)

"Nechci! Musím! Nechci! Musím!"                                                                                                                                        První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. (11.01.2015)

M je užasným dokladem toho, jak se (ne)povedl přestup z němé éry na mluvený film. Nepřítomnost hudby a spousty zvuků možná veřejnosti vadí, ale ve mne to vyvolávalo větší temnotu a požítek. Fritz Lang to opravdu zvládl a skoro po 80 letech se na to dívá stejně skvělě, jako kdysi. Musím uznat, že jsem to oddaloval hodně dlouho, asi jsem podvědomně tušil, že to budou umělecké orgie. Peter Lorre se prostě narodil pro role úchylů, vymetecnů a takový slizkých padouchů, které ztvárňoval vždycky s takovým nadhledem a gracii. Dokonalé, stejně veliké jako Metropolis. (19.09.2008)

Fritz Lang, nedlho po futuristickom Metropolise, opäť triumfuje. Tentoraz napínavou krimidrámou nazvanou jednoducho M. Tieň človeka s klobúkom stačí k tomu, aby divák vedel: vrah je na scéne! Opustená loptička, či balónik navodia stiesňujúci pocit zločinu, bez potreby ukázať ho priamo. Prázdny tanier, kukučky ohlasujúce neúprosne plynúci čas: po chvíli je jasné, že pri stole bude ktosi navždy chýbať. Úvodná polhodina pomocou podobných postupov pútavo vykresľuje atmosféru všeobecného ohrozenia, ukáže vrahovu metódu a známky davovej psychózy, zapríčinenej strachom. Ďalší priebeh je oproti fantastickému nástupu trošičku diétnejší, no vďaka výtvarnému cíteniu tvorcov a uchovaniu napätia, si vysokú úroveň zachováva až do konca. Pôsobivé je paralelné prelínanie oficiálnej vyšetrovacej línie a tej, ktorá vychádza z podsvetia. Policajné nasadenie sa totiž zostruje. Podsvetie je čoraz viac decimované neustálymi raziami, a tak sa rozhodne konať na vlastnú päsť pri dolapení vraždiaceho monštra (fantasický Peter Lorre). Langov obľúbený motív – hysterickým vzplanutím posadnutý pranierujúci dav, v ktorom eskaluje túžba po obeti je zobrazený vo filme viacerými spôsobmi. No a pískajúceho vraha, tajomne nasvietené mestské nárožia, či zločinecký súd si z pamäti istotne tak ľahko nevymažete. (22.05.2006)