Miesto splnených túžob

Mystický sex s báječným vyvrcholením. Nějak takhle jsem si tu vesmírnou hru vždycky představoval, tedy pohádku s dobrým koncem i pro z(a)tracené odpadlíky. Nevěřil jsem, že je možné během hodiny půl vykecávání se dobrat rozhřešení, byť Pozemšťana jsem třá taky viděl. a ono jo. Pravda, velký podíl  na mém orgasmu měl zcela orgiální (to není překlep) nápad s krásnou milfkou jako  SPOILER, VOLE!  konečným řešením, páč takovému bych se také, rád a často odevzdal.  A k tomu všechno to kecání předtím s různými lidskými karaktéry bez potřeby velkohubých černobílých třá i transgeneralizací? No, nádherně osvěživě zdrcující.  A ta gradace! Nejdřív babí s taškou a pak Angela....  no jasně že ááááá. (07.01.2022)

Krásna otázka a ukážka toho, čo je človek ochotný urobiť pre svoje sny a túžby. Aké hranice je ochotný porušiť? Asi je to individuálne. Podobne ako v Naprostých cudzincoch, filmom dnes už okopírovaným aj v našich končinách, aj tu dominuje minimalizmus v podobe jednej miestnosti a nekonečných dialógoch. Ale zaujímavých, posúvajúcich dej. Čo mu tu chýbalo bola ale prepracovanejšia pointa, záver, ktorý by priniesol motívy hlavnej postavy. Pretože ak šlo len o obratnú manipuláciu, potom tu cítim nevyužitý potenciál. (19.01.2021)

Pokud pravidelně navštěvujete kavárnu či bistro, zbystřete, pokud zde náhodou pravidelně nepotkáváte morouse s účetní knihou v ruce. Pokud ano, tak za ním zajděte se zlatou rybkou a něco si přejte. Morous vaše přání naškrábe do účetní knihy a současně Vám zadá úkol - třeba zabít manželku čerstvou makrelou. Pokud neseženete čerstvou makrelu, tak jste v kelu a můžete jen doufat, že Vás ten morous vyslechne a zadá jiný úkol - třebas vysadit kávovník v sibiřské tajze. Hodně štěstí! 87% (06.01.2019)

Paolo Genovese píše pro mě! Už jeho telefonní taškařice mě před lety přesvědčila, že se jedná o prefíkaného znalce duší, který s nevídanou lehkostí namastí a natočí luxusní, inteligentní, vkusnou, zábavnou a sympatickou podívanou, která se dá nejen adaptovat na prkna, ale klidně točit pro různé státy, s místními aktéry, prostě jen tak, pro potěchu tamního domorodce, a ačkoli mají národy vlastní manýry a mentální specifika, scénář je tak namakaný, že pasuje univerzálně snad na celý západní svět. Pro Místo splněných přání platí totéž. Nejen, že se jedná o film moc pěkný ve všech směrech, filosofická myšlenka jde na dřeň. A ano, taky bychom něco chtěli, a často doma říkáme, že bychom dali, udělali cokoli (!!!), ale ne. Neudělali. Když by došlo na lámání chleba, neudělali. Včera večer, po filmu, jsme se bez mrknutí oka a mlčky shodli, že na tohle nemáme, přestože důvod je totální. I kdyby ten chlap neseděl v baru, ale u nás v kuchyni, skončilo by to kávou a koňakem, notes by ani nevytáhl z tašky a pak by šel, lehce odpočatý, o dům dál. (08.01.2022)

Těžko uvěřit, že film, který se odehrává v jediné místnosti celou dobu můžýe být tak poutavý. Pro lidi, kteří nejsou vyloženě fanoušky italského filmu, tak parta neznámých herců připravila zábavnou podívanou. Valerio Mastandrea a Sabrina Ferilli jsou výborní a vy celou dobu s úsměvem sledujete, jak se propojují osudy všech postav ve filmu. Výborná záležitost. (27.11.2018)