Dva světy

Po 1. řadě cítím lehké zklamání plynoucí z těch všech super recenzí a ono mne to nebavilo...nebo bavilo, ale míň než jsem čekal a očekávání jsem měl asi příliš vysoká. První půlka série byla o ničem, odkrývaly se karty a byl zmatek v tom, kdo je kdo a pro koho kdo pracuje...mnoho postav, mnoho jmen...prostě zmatek. V druhé půlce se to rozjelo a mělo to tah na bránu. Ten bohužel došel v nejblbější dobu a to v posledním díle, který spadl opět do průměru. Za mne standardní průměrný seriál, který ničím nenadchne a brzy po shlédnutí na něj zapomenete. Problém je i to, že pro mne není v seriálu jediná sympatická postava potažmo herec...člověk nemá komu fandit a koho si oblíbit. Vrcholem je postava hraná H. Lloydem... pokud byl cíl zahrát nesympatickou nulu, pak se povedlo. Druhou řadu zkusím rozkoukat i tak... Druhá řada byl luxus! Takhle si nějak představuji špionážní seriál. Mělo to koule a já jsem rád, že jsem to nevzdal. Škoda té špatné první série... (24.02.2020)

Pro mě jeden z těch nej seriálů poslední doby - nápaditý mix old school špionážního thrilleru a sci-fi o paralelních vesmírech, který báječně funguje jak v rovině osobní, tak i z hlediska relativně komplikované zápletky. Dvojitý J.K. Simmons je nepřekvapivě boží a celé se to odehrává v Berlíně. Co chcete víc? 1. série 90% 2. série 80% (14.01.2019)

Dva světy nabízejí výjimečný pohled na komorní scifi s důrazem na zajímavé postavy s vykreslením jejich příběhového pozadí. Každá postava v seriálu, která je důležitá pro vývoj, získává časem více vrstev a nic není takové, jak to vypadá na poprvé. I díky tomu nabízí Dva světy zajímavý herecký koncert. Po první sezoně velké možnosti, v průběhu druhé zatím zajímavý příběh. Jsem zvědav, jaký bude konec druhé sezony a hlavně, zda vznikne třetí (která by mohla příběh ukončit). Líbí se mi styl celého seriálu, který je tak formální, svět je laděn do odstínů šedé, scifi prvky jsou decentní a často připomínají třeba byrokratický aparát a odcizení vedení ala 1984. (08.01.2019)

Špionážní drama s prvky sci-fi jako záminka pro podpovrchový existenciálně filmový experiment inspirovaný Rilkeho básní. Taky trochu Kafkou, Orwellem, a brutalistní architekturou Berlína. Originálním způsobem rozkrojené město, jež má rozdvojení vepsané v rodokmenu. ___ Podvojné město a rozcestí v něm. Rozcestí v prostoru i v čase. Na každém rozcestí se vzdáváme možností cesty, kterou jsme se nevydali. Možností, ke kterým nemáme odvahu, nebo se nám třeba nelíbí, co by se z nás stalo, nebo třeba i proto, že se námi to líbí až moc. Při tom je jasný, že o tom, co by se stalo „kdyby", nikdy nemůžeme tak úplně vědět dopředu. Jenže, co naplat, je třeba si vybrat, jít tudy, nebo tamtudy, obojí najednou není prostě možný. Ale co když, někde jinde, v nějakým trochu jinak zpřehýbaným univerzu, tohle nějak možný je? Co když, když už jsme v tom, dostanete možnost se přesvědčit, že vaše představa o tom, kam vede cesta, která neměla být pro vás, byla naprosto mylná? A co jestli díky tomuhle zjištění, přijdete ještě na něco jinýho, totiž že ve skutečnosti nemáte představu ani o tom, co je zač a kam vede cesta, po které jdete....? (09.01.2019)

Poctivá špionážní práce. Jen se tu místo agentů GRU či CIA infiltrují rozvědčíci z paralelního světa, takže krtkem může být prakticky kdokoliv. A v tom bylo asi to největší kouzlo, protože až na několik výjimek si postupem času člověk nemohl být jistý prakticky nikým. Ale zároveň to způsobovalo tak trochu zmatek, se kterým si tvůrci nedokázali vždy ideálně poradit. Nicméně pozitiva převažují. Hercům vládne jako vždy výborný dvojjediný Simmons a potěší i konečně pořádná role pro Nazanin Boniadi. Doufám, že druhá řada je jen otázkou času. Takovýhle konec by nakrknul. 85% (03.04.2018)