Narcos

Schválně jestli poznáte v čem je problém (či přesněji nepříjemný zádrhel) této série… Má dvě ústřední linie. Narcotraficantes „jihoamerickou“ španělsky mluvenou zaměřenou na pozdní kariéru patróna Medelínského kartelu Pablo Escobara (fantastický, respekt budící a jakkoli by to k tomu svádělo, tak nepřehrávající Moura), která je plná intrik, napětí, skvěle vystavěná a dodržující žánrová specifika, aniž by se však výrazně odchylovala od skutečnosti (ostatně ani není důvod, ona byla i tak dost neuvěřitelná sama o sobě). Druhá DEA „severoamerická“ angličtinou mluvená linie je do morku kostí procedurální, řešící detaily vyšetřování (ostatně oba agenti se na vývoji seriálu aktivně podíleli) a honu na narkobarona, který byl jedním z vůbec nejbohatších/nejnebezpečnějších lidí své doby. Už asi tušíte v čem je onen zádrhel, že? Ano, každá je ze zcela (ale skutečně zcela) jiného těsta. Nedá se říci, že by jedno z těch těst bylo lepší druhého, protože obě se nesou natolik v jiném duchu, stylu i pojetí, až jsou v mnoha ohledech neslučitelné. A do toho navíc ještě třetí složka v podobě velmi častých dokumentárních pasáží "vypravuji jak v rozhlasové inscenaci a je to doprovázeno archivními dobovými záběry". Jakkoli každá ze složek sama za sebe funguje na výtečnou a není ji moc co vyčíst (snad jen že to vypadá jakoby každá agentura byla zastoupena jedním člověkem), tak dohromady pospolu zrovna neštymují a nevytváří soudržný celek. Což s ohledem na jejich kvality zamrzí. O to více, když již bylo prokázáno, že tyto zdánlivě neslučitelné přístupy k této látce skloubit přeci jen lze (aneb zdravím Dona Winslowa). Čili to sice zamrzí, ale rozhodně ne natolik, aby to cokoli změnilo na neoddiskutovatelném faktu, že se Narcos zařadilo mezi špičku současné "quality TV". (28.08.2015)

1. séria - 90% - prvú sériu som zhltol za niekoľko dní, čo jasne hovorí o tom, ako ma Narcos pohltil. O Escobarovi som už mal aké také informácie v hlave vďaka dokumentom, ale aj keď som vedel ako približne sa bude vyvíjať jeho osud, osud jeho spolupracovníkov, agentov DEA a vládnych členov, som si z dávno videného dokumentu nezapamätal, takže som aspoň neprišiel o všetko prekvapenie. 2. séria - 90% - Bál som sa, že na druhú sériu si už scenáristi nechali príliš málo materiálu a že bude pôsobiť príliš naťahovano. V konečnom dôsledku sa ale ukázalo, že svojimi kvalitami sa bez problémov vyrovnala sérii prvej, pričom v určitých smeroch bola aj o malinký kúsok lepšia, taká "ľudskejšia", resp. s väčším dôrazom na čierno-bielu mozajku správania postáv (hlavne tým vravím o Escobarovi, narkobarónovi, zločincovi a pritom milujúcom mužovi, otcovi a synovi). (15.05.2016)

Seriál jsem odkládal snad půl roku, ale díky současné filmové nouzi jsem se do něj opřel plnou parou a nelituji ani sekundu stráveného času. Pablo Escobar je frajer, který si vysloužil můj respekt a je určitě dobré vědět, jak to v tehdejší době v Kolumbii fungovalo. Nejzajímavější momenty: Podrobný návod na výrobu kokainu, kandidování na prezidenta a vlastní věznice. Velmi dobré, zajímavé, poutavé i slušně drsné. 95% (07.09.2017)

Tak už umím španělsky plata, plomo, koka, puta, rata a respetable. Ale k věci: Armády chlapíků neustále kouřících cigarety a každou chvíli konzumujících pivo a kořalky stíhají chlapíka, který se alkoholu snad ani nedotkne, ale v každém díle si dá aspoň jednoho jointa. Proto je taky skoro pořád v pohodě, kdežto alkoholici, jak je u nich obvyklé, jsou co chvíli na nervy a mají sklony k agresivitě. A jelikož hulič celou dobu bojuje za svou vlastní legalizaci, je jasné, kam tento propagandistický projekt směřuje. Jenže komu fandit, když mám rád chlast, tabák i trávu? A aby to bylo ještě zamotanější, pořád se tam mluví o kokainu, který šňupou nějací neznámí lidé kdesi daleko. Občas se některý z nich objeví a alkoholici mu hned rozbijí hubu, aby si vybili vztek, že nemůžou dostat huliče. To trvá dvacet dílů, během nichž se toho dost stane, ale ke konci tráva dojde, což předznamená huličův konec. Ale jak říkám, stane se toho hodně a hlavně se toho hodně ukazuje. Totiž zobrazuje. Mám na mysli dílčí motivy. Je jich hodně, to už jsem asi říkal. Všechny ty obrazy jdou k sobě, mají totiž spojité téma, které je v nich zase naopak tématicky rozčleněno do všemožných poloh. Proto také v závěru, třeba jak hulič v nouzi a bez trávy vyráží na chráněnou farmu, nejde o "naivní a sebeparodickou snahu ohnout Patronův příběh do dojemného svědectví pádu jednoho megalomana" (viz Marigold k 2. sérii), ale opět o další související motivický obraz. Ze stejné posice lze zcela opačným směrem, totiž na stížnosti pana Sebastiána Marroquína, odpovědět, že jeho otec, Pablo Emilio Escobar Gaviria, si pravdu nezaslouží. Si o no? (21.04.2017)

Postavami propracované, osobní, autentické, syrové. Velkolepá drogová sága mapující 80. a 90. roky v zemích, které byly rájem drog. Brilantní mix polodokumentu a polohraného filmu. Občas sice pochopitelně vzhledem k množství epizod trochu rozvolněné, ale obsahem sdělení stále decimující většinu konkurence. (05.11.2019)