Violet Evergarden

Z Violet Evergarden mám takové smíšené pocity. Rozhodně se tam našly hezké melancholicky laděné momenty, které mě dojaly až k slzám (za peak seriálu považuju 9. a 10. epizodu). Nicméně příběh o dívce, jež byla za války pouhou zabíjející schránkou bez emocí, a která se následně po skončení války léčí ze svých traumátek prostřednictvím dopisů hledajíc význam slova "Aishiteru" na mě působí docela tuctově a utahaně. Řada příběhů dle mě tlačila přespříliš na pilu, ale i tak musím říct, že ve mně některé epizody něco zanechaly. Co mi však vadilo byla neúplnost příběhu - tedy že člověk nemá absolutní ponětí, odkud se Violet k majorovi dostala a proč je schopná bez mrknutí oka sejmout celou nepřátelskou jednotku. Mít k příběhu větší background, hodnotím možná výš. I přesto bych však seriál doporučila... myslím že je to fajn melancholická jednohubka, která sice neohromí, ale ani nezklame (27.12.2022)

Na první pohled to vypadá jako ta nejčervenější z červených japonských knihoven. Violet Evergarden - nejlepší z nejlepších písařek, která píše na zakázku ty nejlepší dopisy plné citu, pochopení a odpuštění. Přitom ona sama hledá význam slov „miluji tě“, která ji řekl její velící důstojník „major“. Jo, ona v té válce bojovala. A taky má mechanické paže. A je něco na způsob Robocopa a Terminátora… Na tomhle anime se mi líbí, jak dokáže skloubit romanticko lyrický příběh s tématikou takřka superbojovnice bez emocí a přitom to nikdy neuklouzne do patosu nebo vyložené kraviny. Má to velice krásnou animaci, dílů je tak akorát (ten 10. je vrchol) a po jejich skončení máte chuť pustit si další. (21.04.2018)

"Máš krásné vlasy. Určitě si na nich zakládáš." "Chcete je prodat?" Naše Prťata o Violet Evergarden mluvila už dávno. Nevěděl jsem, co mám čekat, je to však velmi dobré (přestože to nedosahuje kvalit Made in Abyss)! Samozřejmě, animace je super a hudba seděla doslova výborně, to, co mě však zajímalo nejvíc, byl charakter samotné Violet a její bezemoční vojenské/strojové vyjadřování: "Drazí rodiče! Nemám co hlásit." Přestože se to časem obrušovalo, jak Violet začala rozumět a cítit (v úvodu jsem přemýšlel, zda není android), našlo se něco téměř v každé epizodě. Seriál hodnotím i se samostatnou bonusovou epizodou, která podle mě při závěrečném "čtení" dopisu představuje vrchol celé série.  ■ Na rozdíl od ostatních nemám pocit, že by poslední tři epizody k seriálu nepatřily - mají smysl z hlediska vývoje Violet a vývoje lidí kolem ní. (12.07.2023)

Violet Evergarden je dle mého názoru nádherný animovaný seriál, tedy až na jednu epizodu, jenž obhajuje pedofilní vztahy. Velice rád bych to ignoroval, jenže tato epizoda se přímo zabývala touto myšlenkou a mně to opravdu nepřijde v pohodě, tudíž kvůli tomu snižuji známku o jednu hvězdičku. Nejsou zde žádné silné známky fantasy nebo sci-fi kromě toho, že se jedná o fiktivní svět a hlavní protagonistka přišla o obě ruce, místo kterých má náhradní kovové. Docela se mi líbí, že je to takové fantasy bez jakékoliv magie a jiných nadpřirozených věcí. Skoro vůbec nejde poznat, že by se o fantasy jednalo. Celkově se mi až na jeden již zmíněný slabý moment tenhle animovaný seriál líbil a považuji ho za jednu z nejlepších věcí, co jsem mohl vidět. (01.12.2023)

Napsat komentář k Violet Evergarden je nakonec pro mě komplikovanější, než jsem před posledním dílem očekával. Upřímně, mohlo to dopadnout ještě hůře (po seznámení s předlohou a jaké změny studio Kyoto Animation udělalo), ale i tak cítím v ústech pachuť a můj obličej vyzařuje nadšení závodníka na posledním místě. Udělám to jednoduše, jelikož se mi o tom bude lépe takto mluvit a rozdělím toto anime na 2 části: První je na do 9.-10. dílu, druhá je zbytek až do konce. Co vás uhodí z fleku jsou produkční hodnoty této show. Graficky je to synonymum pro fantazii, ať už smysl pro detail, exteriéry nebo záběry na Violetiny ruce. Podobně, jako si u Made in Abyss přizvali zahraničního mladého skladatele Kevina Penkina, aby nahrál nejlepší anime OST minimálně minulého roku, podobně se zde zadařilo Evanu Callovi a nejde než jen chválit dokonalý audiovizuál. Příběh je položen na základech těžké sentimentality a má až přemrštěný harlequinovský feel levné novely z červené knihovničky pro přecitlivělé teenagerky. Pro mnohé určitě velké odrazení a pokud na to nemáte buňky, tak předem varuju, abyste opustili loď. Postava Violet je totiž emočně vyprahlá a neznalá a je na čase se naučit, co je to cítit, vnímat a vyjadřovat pocity. Touto premisou nás příběh vede epizodní strukturou krok za krokem skrze vcelku milé a romanticky melodramatické odbočky ze života Violetiny práce; kvalitativně to má stoupající tendenci až k 9. dílu. Tento díl by totiž mohl být se vší vážností a legitimitou závěrečný (anebo onen 10., který by byl takovou pěknou mašličkou). Jenže ze zvláštních důvodů není a seriál pokračuje válečným arcem, který nesmyslně začne kašlat na jakoukoliv realitu vybudovanou v předchozím dění a pro mě nepochopitelně srthně děj do béčkově akčních vod. S doposud vybudovanými nadějemi jsem s velkou dávkou tolerance něco odpouštěl, ale poslední díl už si zahrál na nejhorší druh bondovky a zbytek vyplnil přeslazenými flashbacky a výjevy, které v tu dobu už nikoho nezajímájí, nebaví a které s nikým nepohnou! Vyvstává mi otázka, proč nebyly díly nějak lépe přeskupeny, aby se tomuto fiasku vyhlo, ale to už se nedozvím. Ze strojové Violet se stala slečna, která by mohla plnit kanistry svými slzami a ze mě pořádně rozčarovaný divák. Je mi jasné, že předloha pravděpodobně nestála ani za zlámanou grešli a KyoAni u mě hrdinsky udělali v příběhu obrat, bez kterého bych tu láteřil ještě o třídu hlasitěji. I tak je zklamání víc než výrazné. 3* (15.01.2018)