Zložka 64

Seveřané se vrací už se čtvrtou knižní předlohou natočenou dle bestselleru od Jussiho Adler-Olsena a k tomu opět výborná dvojice Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares. Naštěstí netřeba znát předešlé díly, aby si divák tenhle užil. V bytě za zdí naleznou po dvanácti letech tři mumifikované těla sedící u stolu s vnitřnostmi na stole, ale případ sahá daleko do větších a složitějších končin. Velmi napínavé, dobře zahrané, filmařsky silně natočené, zvraty v závěru působivé a atmosféricky správně pochmurné. Tohle seveřanům opravdu jde a když je k dispozici atraktivní látka jde to samo.80% (27.02.2019)

Obsahuje Spoilery! Ve Skandinávii kriminálky umí, ne že ne. Journal 64 se může směle řadit k těm kvalitním, nicméně chybičky by byly. Příběh jako takový je sám o sobě mrazivý a poutavý, ale šlo by ještě trochu víc přitvrdit, čekala jsem syrovější a drsnější scény, čekala jsem víc emoční zážitek - a k zápletce by to sedlo jako prdel na hrnec. Některé momenty tak působí trochu nedotaženě, nezanechávají takový dojem, nevyždímaly ze mě úplně ty emoce. Taky zpočátku bylo řečeno, že Gitte vyhodili za agresivní chování, přičemž flashbacky říkaly něco úplně jiného. A jestli mám uvěřit tomu SPOILER, že ta stará babča uřezala všem svým nepřátelům pohlavní orgány.... tak se to nepovedlo. Nicméně je šílené, čeho se lidé mohou dopustit, zvěrstva, kterých je člověk schopný, mě nikdy nepřestanou znepokojovat. (13.03.2019)

V knižní sérii jsem skončil zatím u Selfies a právě Složka 64 mi připadá jako poslední skvělá záležitost, následoval celkem dost sešup kvality, který se nepodařilo zastavit. U filmů to mám trochu jinak - po příšerném Vzkazu v láhvi jsem si vychutnal čtvrtý díl. Velmi slušně natočeno tak, aby byl divák udržován v neustálém napětí. Přečetl jsem si, že Lie Kaas skončil a nahrádil ho Thomsen. Je to škoda, Carla Morcka ve filmovém podání jsem s ním měl už spojeného. (30.05.2021)

„O MÉNĚCENNÉ ČLENY SPOLEČNOSTI PEČUJEME S LÁSKOU, ALE NA OPLÁTKU JIM ZAKAZUJEME REPRODUKCI"… (K.K. STEINCKE)“ /// Film vo složce, která je plná lidí, co si zasloužej umřít… U těhle severskejch kriminálek vždycky rozhoduje síla příběhu. Ostrov Sprogo a dívčí pasťák je ovšem jen jednou vrstvou. Jde totiž i osobní rovinu mezi Carlem a Assadem. Mám (filmový) oddělení Q rád. Možná proto, že jsem tyhle knihy nečetl… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2013 napsal Jussi Adler-Olsen, neznám. 2.) Rád si poslechnu „Teorii studených zim“. 3.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.03.2019)

Absolutně prvotřídní po všech stránkách. Kdyby to šlo, napálim i šestou hvězdu. Po takové době vidim hlavní dvojici detektivů, společně s Rose hodně rád. Byl jsem naprosto zhnusený ze záporné strany a bál se, že to špatně skončí. Napětí mě lisovalo nepředstavitelným způsobem a cítil jsem tolik emocí - zejména tu nejpřednější - maximální nadšení, díky špičkovým hereckým výkonům, dialogům, inteligentnímu a aktuálnímu příběhu, syrovost na mě dýchala ze všech záběrů a jedná se o audiovizuální žranici. Scéna ke konci, kdy Carl mluví s Assadem v nemocnici o návratu do oddělení, mě po dialogu "já tě taky potřebuju", vyrvala srdce z těla, vymáchala ve vlastních emocí a zejména snad jediný úsměv Carla za celou sérii, znamená pro mě tak moc, že se to ani nedá slovy popsat. Na Journal 64 jsem se díval nadšeně se všemi smysly a zejména srdce bylo naplněné štěstím. Občas se ke slovu dostane akcička, ale naštěstí hlavním tahounem, jest detektivní linie se silnými charaktery. Budu doufat v další případy a zřejmě bych se měl naplno pustit do knížek, stejně nemám pomalu za co utrácet. Čtyři díly venku a jeden je lepší, než ten druhý. (26.03.2019)