Puto najsilnejšie

Ačkoliv je nutné brát v potaz dobu vzniku filmu, nepůsobí na mne tato jemná nešťastná love story nikterak zastarale. Celia Johnson sice není žádná Audrey Hepburn, nicméně pohled do jejích posmutnělých očí mluví za vše. Možná se nejedná o milník v rámci žánru, přesto však okouzlí svou střízlivostí, sympatickými dialogy a sehranou hereckou plejádou. Za pozornost stojí i absence naivity, kterou D. Lean ve svých pozdějších filmech rozhodně nešetřil. (23.02.2023)

„Thank you for coming back to me.“ Leanova skrz naskrz britská romance je pravým opakem brakového melodramatu Flames of Passion, které hrdinové znechuceně sledují v kině (a ani nevydrží do konce). Zdrženlivý styl dlouhých záběrů, pomalých prolínaček a minima detailů přitom odráží povahu vztahu mezi Laurou a Alecem. Společnost (druhých) jim od prvních minut překáží ve štěstí. Své vášni se nemohou plně oddat, neboť jsou spoutáni konvencemi a křesťanskou morálkou (a náhražky hledají v laciných filmech a sladkém pečivu, které Alec komentuje slovy „one of my earliest passions“). Laura je coby (ne)šťastně vdaná manželka a matka dvou dětí odsouzena žít skrze (a pro) druhé, nikoli sama za sebe, a cítit se provinile i za to, k čemu se ještě neodhodlala. Dokud nepotkala Aleca, neměla chvilku pro sebe, její přání a potřeby nikoho nezajímaly. Díky novému příteli se opět učí sdílet (radost a smích), podřízení nahrazuje vztahovou rovnováhou. Výrazným zohledněním ženské subjektivity (zvukové i obrazové) je film navzdory konzervativnímu vyznění poměrně moderní. Vykolejená díky románku, příznačně započatého na místě věčného míjení a letmých setkání, uvědomuje si Laura, že celý její život nepatří manželovi. Promlouvá-li vnitřním hlasem k němu, své dojmy adresuje zároveň divákům, které takto stejně jako svého muže žádá o pochopení a odpuštění. Pro její komentář je příznačná snaha racionalizovat učiněná rozhodnutí, dodat prožitému jeho převyprávěním smysl. Díky retrospektivnímu vyprávění si film může od událostí po celou dobu držet lehký odstup (první polibek je například snímán v celku), který je ovšem vyvažován subjektivními scénami prudkých citových pohnutek (expresivní naklonění kamery v závěru). Napětí mezi odměřeností a podléháním emocím napomáhá společně se střídmým zapojením klasické hudby (Rachmaninoff) a prokládáním hlavní dějové linie komickými epizodkami s výraznými vedlejšími figurkami výborné rytmizaci filmu, který je navzdory žánru se sklony k nestřídmosti nejen krátký, ale také má spád. Délka filmu odpovídá jeho původnímu názvu a vystihuje také nedlouhou dobu, kterou Laura a Alec strávili společně. Jestli si nebudete přát, aby film nemusel skončit a oni spolu mohli zůstat déle, můžete si gratulovat k tomu, že vás nedojal jeden z žánrově nejčistších a vypravěčsky nejbrilantnějších romantických filmů všech dob. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Cimr (23.04.2018)

Úžasné filmové spracovanie divadelnej hry. Film sa právom radí medzi najlepšie romantické filmy vôbec. David Lean vytvoril citlivý príbeh vydatej ženy, ktorá odrazu spoznala čaro lásky s druhým mužom. Veľmi jemné, pútavé a anglický vizuál dodáva filmu neuveriteľné čaro. Film bežal v našich kinách v roku 1946. (22.09.2021)

David Lean, mi znám jako režisér nejvíce monumentálních filmů v čele s Lawrencem překvapil staromodní, komorní, romantickou podívanou o (ne)naplněné lásce dvou starších lidí. Herecké výkony jsou senzitivní, ale i tak mi bylo opravdu jedno jak to celé skončí, zdali se Alec vrátí a zazvoní u dveří nebo opravdu odjede do Afriky. ___ Pokud čekáte romantický film, není to úplně pravda, romance se moc nedočkáte a když jo, je fádní, stará, nezajímavá. Znám spoustu filmů ze stejné doby, kdy je "láska" sama o sobě silná a atmosféra nahuštěná. Tohle prostě není Leanova parketa. Slušné tři. (20.09.2008)

Milostný trojúhelník resp. čtyřúhelník je zde zúžen čistě na dialog jednoho zamilovaného páru. V dnešní době nevídaná věc, která by stěží mohla najít realizaci i při epičtějším scénáři. Nicméně ve své podobě v úhlu retrospektivy věc stále funkční a platná. Film pracuje s opatrným (zdvořilostním) sbližováním hrdinů a jejich morální bezúhonností. Střet rozumu a citu, zásad a pokušení s možností volby, je zde hmatatelný víc než kdekoli jinde. V této situaci je každá volba špatná. Každá má negativní důsledky. Právě tohle drama osobní volby s vědomím bezradnosti (hraničící až se sebevraždou) je hnacím motorem filmu. Z pohledu současné společnosti nepochopitelná pointa. Doba se změnila. Společenský úzus se změnil. Docela by mě zajímal výsledek, když by se někdo v dnešní době zkoušel dvořit oním způsobem. Pravděpodobně by se setkal s výsměchem a cejchem podivína. Ona i stará tradiční společnost měla svá pozitiva. Většina lidí to podvědomě cítí, ale stydí se to přiznat. _____ U filmů mám rád doprovod klasické hudby, když ji umí někdo použít. Jen více Rachmaninova. 71% (28.07.2011)