Doktor Živago

Od Doktora Živaga se vám dostane přesně toho, co čekáte. Velké emoce, láska, intriky, širé ruské pláně snímané překrásnou kamerou a umocněné nádhernou hudbou (nepřestanu být vděčný organizátorům LFŠ, že jsem tento opus mohl vidět na velkém plátně). Když člověk sleduje Leanova vrcholná díla, má pocit, že točit filmy je snadné - stačí vzít silnou předlohu a pak ji prostě natočit. Ale počet zpackaných adaptací velkých literárních děl dokazuje, že to zas tak lehké nebude. Ba naopak - že je zapotřebí neuvěřitelné puntíčkářství hraničící až z fanatismem. A to je přesně případ Davida Leana. Spojení intimního příběhu a obrovské výpravy u něj funguje snad nejlépe ze všech režisérů, co znám. Tři hodiny utekly jako nic. (03.08.2012)

Epos tak velký, až se stává těžkopádným a poněkud klopýtá. Klopýtá v převedení kulis ruské revoluce na plátno v podobě historické fresky, tak aby púsobila skutečně realisticky, klopýtá ve zpodobnění silného a emotivního romantického příběhu, který do jisté míry trpí roztříštěností a odosobněnou chladností, utápí se trochu v pompéznosti filmu... a klopýtá v zahuštění masivní knižní předlohy do snesitelné velikosti a délky, protože přiznejme si, těch 200 minut je tu opravdu hodně. Přesto, i přes klopýtání až do konce se nikdy zcela nezhroutí, a hlavně, Leanův Živago je filmem tak zajímavým a řemeslně mistrovským, že není možné jím nebýt tak trochu fascinován. (a to i v případě že vám k projekci skrz stěnu sálu vyhrává koncert Michala Davida s jeho "Céčka sbírá céčka") 8/10 (03.09.2012)

Více než tříhodinový kolos, který mě krom uhrančivého Sharifa a překrásné Julie Christie zaujal především fantastickou výpravou, která se dnes (kromě jedniček a nul) už vůbec nenosí. A tak narozdíl od Lawrence, kde to obstaraly jen různé variace pouště, nemám nutkání střihačům zasahovat do řemesla. Prostě romantyčka jak bejk. (07.04.2010)

Tak jsem toho za minulý rok opět moc nedosáhla – nenechala jsem si ostříhat ofinu, nepřestala jsem vyhazovat krabičky od bonboniér za postel, nezkompletovala jsem svou sbírku Stikeez podmořský svět z Lidlu (sakrblé) a ani do těch ruských klasiků jsem zatím ještě nedorostla. Naštěstí se vždycky najde někdo, kdo se těma bichlema prokouše za nás čtenáře třetí cenové kategorie a překreslí nám to do komiksů, nebo ještě lépe se toho chopí Hollywood a natočí podle předlohy slušnej biják. Jasně, taky věčně remcám, že ten či onen režisér neobsáhnul ve svém filmu všechny dějové linky knihy, ale v tomhle případě bych odpustila i neodpustitelné, protože Omar Sharif, že. Na ten jeho parádní knír jsem se vydržela dívat celých těch sto devadesát sedm minut, přičemž jsem od televizoru odešla jen jednou asi na hodinku. (26.12.2015)

Když ještě WETA nevyvinula MASSIVE a počítače nezvládaly vygenerovat ani pár moskevských panoramat, stavěly se poctivé konstrukce, šily tuny kostýmů a studiovou halou proudily stovky komparzistů. Vše jako kulisa pro hollywoodské melodrama, ani ne tolik antických rozměrů, jako spíš těch osobních a dost tuctového vyznění. V čele Živago, ceněn jako svobodomyslný básník a zručný doktor, zároveň podvádějící svou ženu, rodinu a šidící armádu o své kvality dezercí. Za zásadní omyl považuji šlechtění a vyzdvihování těchto individualistických hodnot nad těmi klasickými, přestože básně nezaslechneme a operace nevidíme. Doktor Živago je hlavně na emoční struny brnkající západní zbraň, vhodně zmedializovaná po autorově smrti a o ruských poměrech toho neřekne o moc víc, než sovětské propagandistické filmy. ___ Taktéž mě překvapilo, že i přes dramatické období, v kterém se Živago odehrává, je všechno líčeno absolutně mdle, nevzrušivě, resp. bez nahuštění silnějších stimulů, na které si diváci v 60. letech snadno přivykli (Hitchcock, bondovky atd.). Obrovský finanční úspěch nechápu. I o 26 let starší Jih proti Severu je akčnější a senzacechtivější. (24.06.2012)