Doktor Živago

Nádherná záležitost, nahlédnutí do historických událostí v Rusku během 1. světové války, Říjnové revoluce, následné občanské války považuji za velice zdařilé, seděla jsem jak přikovaná a čas nebyl vůbec důležitý... Rusko je nesmírně krásné, co se přírody týče, jinak je to krutost na druhou.. Omar Sharif v roli lékaře a básníka úžasný a moc se mi líbila Julie Christie, okouzlující bytost.. Dnes večer je to ode mne bez připomínek, stojí to za to vidět.. (17.06.2022)

Viac ako dvadsať rokov poznám hudobný motív, ale k filmu som sa dostal až teraz. Vďaka čt2, zase...Vravím si fajn film, štyri hviezdy ako vyšité, ale nejako som na film nemohol prestať myslieť. Tá postava Živaga si vážne užila svoje a film funguje nielen ako nenaplnená love story, ale aj ako sonda do dejín ruskej histórie, práve v tom najbúrlivejšom období. Koniec 1. svetovej vojny, občianska vojna - biely proti červeným, znárodňovanie majetku a nechýba súdruh Lenin. Tento filmový epos v dĺžke takmer 200 minút vzbudzuje trocha obavy, ale žiaden strach. Osobne by som privítal pár minút navyše, no na druhej strane i niekde ubral. Trochu súhlasím s nascendim, že film je možno málo "ruský" ,ale to u mňa nie je dôvod na uberanie hviezd. Páčila sa mi myšlienka, kde asi v polovici filmu sledujeme znechutených a vymrznutých vojakov v zákopoch a hlas rozprávača vysloví veľmi zaujímavú vetu: "...nakoniec urobili to, o čom snívajú všetky armády sveta...zbalili sa a išli domov..." 90%. (22.06.2012)

Nepochybujem o tom, že toto filmové dielo je dokonalým prírastkom do rodiny výpovedných historických klenotov, ktoré nám svojou dobovou atmosférou môžu aspoň zbežne pripomenúť politické situácie, rozbroje, konflikty, straty ľudských životov pri verejnom pohŕdaní štátnou mocou. Tento film si zachováva predpokladanú autenticitu, chvíľami je surový, chvíľami príjemne nežný s krásnou ústrednou melódiou, no tak ako ma bavila prva a posledná hodina, tak tá druhá ma takmer dohnala k šialenstvu. David Lean akoby občas nevedel, kde pritlačiť a nesnažil sa udržať záujem diváka. Môžem byť totiž akoukoľvek milovníčkou historických udalostí a spracovania, v ktorom sa nič neprikresľuje, Doktor Živago je prehnane rozvláčny, monotónny film, pričom za to nenesie zodpovednosť nikto iný, ako na smrť nudiaci režisérsky štýl Davida Leana. Tak ako je výprava pôsobivá a herci komorní, scenár je občas neznesiteľne otravný, a to mám vážne slabosť pre výpravné epické veľkofilmy. (21.05.2010)

S tímhle dílem se pojí čtyři výrazné plusy a čtyři výrazné mínusy. ____ Mínusy: 1, Režisér Lean směřuje k „umění“ velkým obloukem. Nikoliv vytrháváním diváka z příběhu a jeho přímým oslovováním, nýbrž klasickým hollywoodským hladkým stylem a univerzálním jazykem, což vede k tomu, že „artovost“ filmu mnozí pominou, protože na sebe neupozorňuje (a možná ve filmu vůbec není, dlužno dodat). Snad kdyby se Doktor Živago natáčel v Rusku, v kraji avantgardních formalistů, a splácel dluh Ejzenštejnovi s Vertovem. Ale my jsme na americké půdě. 2, Druhý problém spatřuji v rozklíženosti mezi estetikou Pasternaka a estetikou Leana. Svět Pasternaka, to byly filozofické úvahy, nadšenost pro jakékoli experimenty na úrovni estetické, poetické a filozofické. Jeho krédem bylo vydat z vnitřního, svobodného rozhodnutí světu sebe sama. Odmítal pojetí literatury jako služby společnosti. Naopak Lean upřednostňuje funkci a sílu příběhu. 3, Postavy takřka vůbec nevedou zajímavé dialogy, respektive když už něco valí z huby, rozhodně to není nikterak opojné nebo pronikavé, tudíž návaznost na Pasternaka (ježto každy Rus v sobě má kus filozofa) film opět zanedbává. 4, Lean, zdá se, podlehl tématu a rezignoval na dramatičnost. Film takřka nestřídá vyhrocené a uklidněné scény, nezná dramatické amplitudy. Je to dané zřejmě tím historickým souvrstvím, které vše urovnává – ona uhlazenost nicméně odlepuje diváka od filmu. ____ Plusy: A, Film velice umně napojuje vnitřní děj na historický rámec. Tedy skutečnost, s níž řada velkolepých fresek výrazně zápasí, výsledkem čehož je problematická motivace a jednání postav na půdoryse anonymního, „vzdáleného“ dějového pozadí. Tady ta vazba funguje, ostatně revoluce jde vždy odspoda, od proletariátu, a celkovému provázání pomáhá i dvojí opozice postav: postava-svědek (protagonista) / postava-konatel (antagonista). Bylo to o to složitější, že Pasternak chtěl čtenáře hlavně přesvědčit o tom, že je nutné udržet si vždy čisté svědomí, lásku k životu, ke svým blízkým a k víře, a tahle idea směřování k postavám, nikoliv od nich, nůžky mezi pozadím a postavami potenciálně notně rozevírala. B, Druhým kladem je dokonalé střídání hudby pocházející z vnitřního světa (zdroje uvnitř filmu) a hudby filmové. Navíc některé techniky jsou převzaty přímo z románu, kdy jedna postava hovoří klasicky a druhá přes voiceover (tedy mluví, přestože mlčí). C, Klaus Kinski... více netřeba dodávat. D, Film není angažovaný, ani křiklounský, což rozhodně není nic samozřejmého, uvážíme-li, že román patří mezi klasické disidentské čtení - hlas svobody z tehdejšího sovětského svazu - a samotný Pasternak se musel na nátlak sovětských orgánů zříct Nobelovky. (03.11.2008)

Tahle láska přišla určitě v nepravou dobu. Revoluce, ta se na nic neptá, nemá soucit ani slitování, je krutá a bezohledná, nedívá se na bolest, jde si svou vlastní cestou., často krvavou a plnou utrpení. Ale to on ještě zatím neví, je mladý, plný ideálů, nadějný básník, později zamilován do dvou krásných žen, jen neví, pro kterou jeho srdce bije víc. Třeba to zjistí, dejme mu čaj, jen ta revoluce, ta se na nic neptá..... (29.01.2015)