Rodinné sídlo

Je to tak standardně natočeno, řekl bych. Kvalitní výprava i herci, jen ten příběh je takový bez šťávy. Pěkně se na to kouká, Mcafayden je výborný, jen se obávám, že když mi někdo za pár let položí otázku, jestli jsem viděl Rodinné sídlo, tak je dost možné, že jako první si vzpomenu na stejnojmenný film s Anthony Hopkinsem. A to jsem ho viděl tak před dvaceti lety. (03.04.2019)

Rodinné sídlo, hoci na prvý pohľad vyzerá ako austenovská vzťahová romanca, je v skutočnosti dosť realistickým až krutým obrazom anglickej spoločnosti na prelome 19. a 20. storočia. Čaro tejto štvordielnej adaptácie spočíva v detailoch, ktoré som si uvedomila až postupne a o to viac ma fascinujú. Napríklad scéna so zámenou klobúkov hraničí s genialitou. Ide na prvý pohľad o bežnú situáciu, avšak v kontexte príbehu je takmer dokonalou: v načasovaní, hereckých výkonoch a v psychológii. Nie, táto adaptácia nebude mať veľký ohlas, pretože si vyžaduje veľké sústredenie a diváka, ktorý tieto detaily zapadajúce do celku dokáže oceniť. Nie je to romantická oddychovka, ani tragédia antických rozmerov, je to úžasná štúdia ľudských charakterov v ich bežných a jedinečných životoch. (01.11.2020)

Těšila jsem se na nové zpracování s obsazením oblíbených herců :-) Začátek vypadal dost slibně, ale konečný díl mi připadal tak nějak afektovaný, špatně rozvržený, zvláštní jednánía ta konečná scéna byla jako nahraná...takže celkově vzato parádní kostýmy, perfektní dům, milé tváře ovšem ve výsledku skoro průměrné. (23.05.2018)

Klasické, britské, dobové, romantické, vztahové x dost zvláštní postavy, rychlé, nedotažené. Přiznám se, že knižní předlohu neznám a vlastně nevím o čem má Howards End pojednávat, ale veškeré postavy byly dost ujeté. Hrozně rychle měnily názory a nálady. Občas jsem měla pocit, že v ději jsem o něco přišla. Žádná postava mi nebyla sympatická. Hodně průměrný britský seroš. Ale Matthew byl zase moc hezký a pěkně se mi na něj koukalo. ..to bylo hodně slabé. To už jsem psala? Tak to bude asi fakt.. (31.07.2018)

Postavy, které se ohýbají ději. To nesnáším. Není nic horšího, než kdy motivace postav nedávají smysl a vám zůstane pocit, že by se sice ty postavy takhle nezachovali, ale pro děj to bylo potřeba. To je to, co mi tu vadí. Gradace bez motivu za každou cenu. Nemohu soudit, jestli je to předlohou, nebo zpracováním, ale soudě podle jiných Fosterových děl (která bývají velmi popisná a pomalu plynoucí) to možná zpracování vzalo trochu na hůl. Eduardovská Anglie z toho taky není úplně cítit a chybí hlubší sonda do rozdílu mezi rodinou intelektuálů a obchodníků (z čehož vznikají myšlenkové rozpory i mezi Margaret a Henrym). Poněkud zklamání, byť herecky zdařilé. Slušně načrtnutý jen vztah mezi Margaret a paní Wilcoxovou (i coby propastný generační rozdíl ve stylu vychování, přemýšlení). 60% (07.04.2019)