Pošli to ďalej

V originálním příběhu o lidské solidaritě a síle lidské dobroty, zpracovaném však zcela v Hollywoodském stylu, vypráví malý Haley Joel Osment o tom, že "svět není možná tak úplně na hovno." A vy byste mu možná i uvěřili, nebýt toho po*ratého konce, po kterém tradičně následuje velkolepý doják. Pravda, dojemný konec filmu skutečně je, byť hraje klasickým způsobem na city. Jakkoli je dojemný, je především Hollywoodský. Nebo obráceně? Každý, ať si zvolí dle svého:) A, samozřejmě, že takový film může skončit dvěma způsoby, buď Happyendem, nebo velkou tragédií. Co v Pošli to dál zvítězilo, se dozvíte na konci pořadu:) (14.02.2014)

Úderné dialogy bohužel neutáhnou šíleně sentimentální kostru celého filmu, která je vykalkulovaná až běda. Postavy jsou ploché a jednoduché, vše je jen jakoby "na oko" bez špatky uvěřitelnosti, či realističnosti. Po celou dobu nám Mimi Leder předkládá pohádkový příběh o hodném klučinovi, jehož závěrečný akt diváka přímo nutí uronit slzu. Dokážu si představit upocenou režisérku za kamerou snažíc se natočit některé scény pokud možno s co největší dávkou uslzenosti. Alespoň to podle výsledného produktu tak vypadá. Není to úplně zlé a scénář má zezačátku relativně nápaditou dějovou linku. Bohužel čím dál, tím více klišé a slziček. Z osmdesáti procent neupřímných. (27.01.2008)

Nechť přistoupí obhajoba. Já kvůli filmu vstával v devět ráno, což věru nebylo snadné, jelikož po včerejší hrůzostrašné Lásce za časů cholery jsem si musel spravovat náladu nočními díly Simpsonů. Ale vstal jsem, udělal si dobrou snídani a oči mi posléze rozlepila Helen Hunt. Je paradoxem, že tahle mně nesympatická herečka už ztvárnila tolik vyparáděných slečinek, aby mou pozornost upoutala až rolí alkoholičky. Vypadala skvěle a hrála ještě líp. Ono vlastně celé ústřední trio zachraňuje to, co by méně hvězdné obsazení bez milosti odhalilo. Tedy, mnozí zdejší hodnotitelé filmu neodpustí nic ani pro Helen, Kevina a Haleyho, ale jak už jsem jednou napsal - já kvůli tomu vstával v devět, a tak to zkrátka bylo čupr! (04.01.2012)

Vrchol amerického citového kalkulu. Všechny postavy trpí, trpěly, nebo budou trpět a to ne jen tak ledajak - v tomhle filmu se prostě trpí zásadně ve velkém! První polovina je obstojná - Leder nechává diváka v napětí a očekávání, ústřední trojice je vynikající, film poměrně příjemně ubíhá, dějová linie Spaceyho překonává linii hlavní a budí v divákovi (tedy alespoň ve mně určitě) zvědavost, ale pak přijde ten závěr. Nedivila bych se, kdyby sponzorem byla nějaká firma vyrábějící papírové kapesníčky, protože při promítání musela jejich spotřeba závratně stoupat. Všichni se milují, soucítí spolu, odpouštějí a do toho, asi kdyby to na někoho stále nezabralo, krásně dojemná Calling all angels od Jane Siberry, která si nezadá se slzným plynem... Aneb, jak odrovnat dobrý námět vyděračským koncem - škoda 1/5 (02.08.2009)

Celou dobu někde na pomezí 2* a 3*. Přitom má film zajímavou myšlenku a hned tři herecký esa: Osmenta, Hunt a hlavně Spaceyho. Jenže těmhle třem pěkně zavařuje sama režisérka. Ta se zjevně snažila narvat do filmu všechno, čím by mohla vytvořit krásnej film, kterej přitáhne do kin masy lidí, všichni si popláčou a budou spokojený. Sama režisérka pak úspěšně dorazí na předávání Oscarů, shrábne ceny a do konce života jí budou chodit nabídky na další Americké krásy (teprve teď mě napadá, jaký je štěstí, že se jí Americká krása nedostala do rukou). Na druhou stranu, přiznávám... někdy to funguje. Chvílema se skutečně projevila část mé sentimentální melancholické duše, chvílemi část mé romantické duše a Spacey vypadal (příjemně?) zase trochu jinak... P.S. Toto budiž varováním pro nejméně tři lidi, které posílám v rámci dobrých skutků dál: k šedýmu saku nikdy nenoste bílý tenisky... ani k černýmu, ani k žádnýmu jinýmu. Prostě to vypadá příšerně... Sakra, s těmahle kecama bych se mohla pomalu přidat k módní policii... no fuj... ošklivá StarsFan... (01.04.2007)