Smrť na Níle

[80%] Viděno v kině. Po několika odsunech premiéry kvůli debilnímu covidu jsem se konečně dočkal. A jsem spokojen, podobně jako v předchozím filmu Vražda v orient expressu s K. Branaghem. Režijně a herecky zvládá Branagh ikonickou postavu Poirota na výbornou. U tohoto nového počinu může sem tam nějakého diváka zarazit skutečnost, že první vražda nastane až v cca první půli snímku. Jenže na škodu to vůbec není. Někoho to může nudit, ale aspoň tu máme prostor na pořádné seznámení s postavami a navíc sledovat Poirota mě bavilo. Opravdu se tahle nová verze s Branghem povedla (myslím tím i ten express). Jakmile dojde k první vraždy, tak jsem nemohl odtrhnout oči od plátna. Hltal jsem Poirotovo vyšetřování a posledních asi 15 min by se napětí dalo jen krájet. Uhodnutí, kdo je vrah jsem netipnul přímo, ale jisté verze se mi v hlavě šrotily. ;) Jasně, určitě je tu několik přehnaných prvků včetně toho, že Poirot na vše přijde apod., ale je to tak poutavě a záživně natočené, že to moc kritizovat nemohu. Takže i ta první půle filmu mě bavila. Máme tu krásné záběry na Egypt apod. Jako dalo by se určitě ještě něco vylepšovat, rozuzlení jsem pochopil ve finále, jen by to chtělo víc sladit tempo filmu, které bylo poté až moc zběsilé a aspoň tak 2 vraždy bych přidal. K plnému hodnocení bych ještě dodal větší emoční hloubku, které se na konci projevila, ale jen krátce. Herecké obsazení je na tom dobře. Kromě Branagha mě bavila sestava herců Gal Gadot, Armie Hammer, Emma Mackey a další. Soundtrack nebyl tak výrazný, ale pro potřeby filmu stačil. No, víc to komentovat nebudu. Bavilo mě to a těším se na další shlédnutí. K tomu budu ještě tajně doufat, že vznikne alespoň jedno pokračování. (15.02.2022)

Film je médium vizuální, na což se často zapomíná. Dvakrát na lodi dojde na rybí oko, co je už tak trochu v dnešních filmech pozapomenuté. Uvítal jsem očekávanou obrazovou opulentnost, která mi umožnila vychutnat si notoricky známý příběh, již dvakrát úspěšně zfilmovaný, a i když je Peter Ustinov skvělý herec, tak já mám raději verzi s Davidem Suchetem. Tedy známý, Branagh si ho trochu pozměnil, a to mě potěšilo. Přeci jen sledovat okénko po okénku příběh, který znáte, není úplně to pravé ořechové. Sympatické osazenstvo rozehraje příběh lásky a smrti, kde hned vedle lásky jsou na první příčce peníze. Krokodýl požírající ibise, balonky opouštějící loď, noční nasvícení, svítání a ohromující Abú Simbel. Ačkoliv barvy prozařují film africkým sluncem, tak v černobílé, jak je prequel, by to možná nebylo rovněž špatné. Chápu ortodoxní fanoušky a ty, co nemají rádi Branagha, já si ovšem tuhle smrt (smrti) mezi pyramidami užil. (25.07.2022)

V opět nádherném, velkorysém, sytivém, bravurním koncertním nasnímání nám Branagh předvádí hry lásky šálivé a marnou lásky snahu ve vší kráse i krutosti, lesku i bídě, ve vší pokleslosti i opulentní nádheře, ve vší osudovosti marné lásky hry šálivé, kde vše je dovoleno a neexistují žádná pravidla. Lásky marné snahy, hry, jejichž záměry se kříží a násilně přerývají, jež nás zanechávají vykolejené, nevyrovnané, nesmířené a přelomené, naše životní linky přeťaté, a skýtají nám nevyžádanou příležitost (či nutnost) stát se někým jiným, než kým jsme toužili být, aniž by vůbec byla předem naděje, že se nám stane odměnou, když to zvládneme. *** Je to opět film se silnou pečetí opanovanosti uprostřed frivolnosti, přepychu a podmanění, dosahující až meditativní roviny tvorby, jež si nezakazuje nádheru hýřivosti, šarm ani vtip, ale přistupuje k nim s rozvahou mistra a umem a citem lékárnického magistra. **** Předchozí Vražda v Orient Expresu mě sice přece jen uhranula víc, snad že vztah k pravdě, či spíše k pravdivosti bytí jako podmínce přístupu ke skutečné kráse, jako podmínce kultivace pravé lásky k životu, jež není zastíněna povrchní  nicotnou sebeláskou, z níž plynou naše ješitné představy, tu vyzařuje fatálněji, osudověji, vznešeněji a artikulovaněji, snad nostalgičtěji, jak ta těžce vyzískaná krása pomalu a majestátně emanuje z každého obrazu - nicméně zpětně už asi začínám chápat, že tohle téma je spojovníkem obou filmů a činí z nich jeden celek, čili nedává moc smysl je srovnávat: společně hovoří o nezbytnosti vymýtit ze sebe přehlušující sebelásku a ješitnost, aby člověk dokázal docenit matérii života, jež nás obrábí, odevzdáme-li se, daleko za hranicemi našich dětinských dychtění, na poli ztrát - jen v tomhle druhém filmu se to sdělení - a proč by ne - posouvá do odlehčenější, rozmarnější polohy. *~ (11.02.2022)

Veľmi slabé. Opulentný umelý CGI vizuál je miestami až na smiech (tie pyramídy a mizerne nasvietení herci, ktorí kontrastujú s digitálnym pozadím), herecké obsadenie hoc celkom hviezdne nepredvádza nič moc (Gal Gadot je zlá herečka, Emma Mackey nemá na viac ako TV, Russell Brand je solídny miscast, Annette Bening tu nemá čo hrať), no hlavne scenár je čajový. Vražda sa udeje asi v polovici filmu a vyšetrovanie Poirota je, že každému povie, aké mal motívy na vraždu, aby vo finále vytiahol deus ex machina stopy a odhalenia. Orient Express ma celkom bavil, toto vôbec. (01.07.2022)

Autori redefinovali postavy literárnej predlohy do takej miery, že som sa v nich čiastočne strácal, no s ubúdajúcimi minútami mi to už začalo byť jedno, pretože mi film začal pripadať nezaujímavý en bloc. Namiesto ostrého afrického svetla sa scény utápajú v "umelohmotnom", digitálne vygenerovanom olejovom (pseudo)svetle ("nekonečný" východ či západ slnka) či dokonca v tmavých a ešte tmavších interiéroch. Ak šlo o noirový zámer, treba povedať, že možno nejaká Agathina detektívka pochmúrny vizuál znesie, určite však nie Smrť na Níle. Takže grand faux pas. V dialógoch cítiť pokus priblížiť sa psychologicky ťaživému  bergmanovskému štýlu, čo je Agathinmu písaniu cudzie. Možno je to zámer, ale ja ho vyhodnocujem negatívne. Okrem toho v medzivojnovom období zďaleka nevládla vo vysokých kruhoch taká kozmopolitná rasová tolerancia, sem-tam sa po Níle v kajute 1. triedy previezol nanajvýš nejaký ten (maha)radža. Hudba nie je adekvátna dobe, takto sa začalo hrať a spievať až v 40. či dokonca 50. rokoch. No a kostymér, maskér a make-up artist zjavne mali pauzu – to, ako herci vyzerajú, pripomína všeličo len nie rok 1937 a nedokážem si predstaviť, kto mohol čosi také požadovať a prečo. V záujme modernizácie? Dobre, ale jedine vtedy, ak remake má dostatok iných kvalít na to, aby mohol bojovať s dokonalým originálom z roku 1978. Výsledok je tristný ako Škót nosiaci nohavice namiesto sukne. Zlatý John Guillermin! (17.05.2022)