Smrť na Níle

Pevně věřím, že kniha bude mnohem lepší. Neboť film je to zdlouhavý a plný nejrůznější zbytečné výplně, která mne absolutně nezaujala. Působilo to skoro jakoby se tvůrci zajímali o všechno, jen ne o řešení daného případu. A tak po většinu stopáže vidíme jen ukázky širého okolí, zdlouhavé tancovačky a podobné zbytečnosti. Proto nechápu, z jakého důvodu, to muselo být dvě hodiny dlouhé. Není přeci nutné, aby kamera neustále kroužila nad lodí a dokazovala nám, že jsme stale ještě v Egyptě. Co se uměleckých scén týče, bych dozajista také ubral. Lidé se přeci přišli podívat na detektivku a ne na jakousi dobře vypadající CGI směsici. Zápletka je také mnohem prostší než se na první pohled může zdá, neboť byl pachatel očividný již od samého začátku. Nebylo tedy snadné se prokousat dějem tímto hlemýždím tempem. Na něž je vcelku neuměle naroubováno nepoměrně uspěchané finální rozuzlení. Což mi příliš nevyhovovalo. To samo o sobě by sice až tak nevadilo, ale vlastně mne v příběhu vůbec nic nepřekvapilo a tak odcházím zklamaný. Přitom předchozí Vražda v Orient expresu byla o poznání zajímavější , naopak zde stále váhám, zda udělit tři a nebo pouhé dvě hvězdy. (22.09.2022)

Smrt na Nilu je volný pokračování detektivky Vražda v Orient Expresu. V tomhle filmu opět sledujeme detektiva Hercule Poirota, kterýho si opět střihnul režisér Kennet Branagh. Ten se vydává na cestu parníkem po Egyptě spolu s novomanželi Kanibalem Hammerem a Wonder Woman, kteří si tam přišli užít líbánky. To samozřejmě nemá dlouhý trvání a Poirot musí znovu do akce. Smrt na Nilu se nese ve stejnym duchu jako jeho přechůdce ať už je to díky nabitýmu hvězdnýmu ansáblu, skvělýmu soundtracku, dinamický kameře nebo zajímavýho rozzuzlení. Ale i tak mi tenhle díl sedl daleko víc než Vražda v Orient Expresu, i přestože finální odhalení nebylo tak silný jako v řečeném předchozím filmu. Lásku k murder mystery filmům podle mě zažehl v divácích spíš Rian Johnson se svým Knives Out, ale Branaghovo třetí díl Haunting in Venice si rozhodně nenechám v kině ujít. 7/10 (11.01.2023)

Dávám o hvězdičku více než Vraždě v Orient expresu, a to hlavně proto, že Smrt na Nilu není jen "další detektivka s Herculem Poirotem", ale je to další detektivka s Herculem Poirotem, která je kromě pátrání po vrahovi také o Herculu Poirotovi. Kenneth Branagh a spol. o to usilovali už minule, ale až tentokrát to vyšlo - tentokrát mě Poirot zajímal úplně stejně jako to, jak se vyvíjí případ, a bylo mi vlastně docela jedno, že ten případ je notoricky známý a vraha znám. Branaghův Poirot se Smrtí na Nilu stává druhým nejlepším Poirotem a závěr filmu, jeho poslední záběr, pro mě už teď patří k nezapomenutelným filmovým momentům. (19.03.2022)

„Som Hercule Poirot. Mne nemusí nikto nič hovoriť.“ Komorný veľkofilm. Už Suchetova televízna verzia z r. 2004 mi pripadala priemerná a toto je pravdupovediac podobné. Páči sa mi, že sa chladnokrvný a „bezcitný“ profesionál Poirot zrazil s fenoménom lásky. Je to zaujímavá poloha, ktorá mu prekvapivo svedčí. Bavilo ma, ako Branagh jemne rozširuje univerzum (čierno-biely úvod, zamilovaný Poirot) a nebojí sa pokračovať v trademarkoch započatých vo Vražde v Orient exprese (krátke akčné sekvencie). V mnohom je prístup, ktorý zvolil, skvelý a osviežujúci. Žiaľ, tieto  pocity nadšenia veľmi rýchlo opadnú a film sa následne prepadne do studne priemeru. Z nej sa po chvíli síce na chvíľu vyšplhá a ponúkne parádny moment alebo výbornú scénu, humor i dojatie, ale potom do nej ZASE spadne. A takto celé dve hodiny. Čo je dosť. Niekomu bude vadiť, že zápletka sa naplno rozvinie v podstate až v druhej polovici (!). Samozrejme, detektívky sú špecifické tým, že sa musia dlho rozbiehať a venovať sa postavám a zdanlivo nepodstatným scénam, aby to postupne do seba všetko zapadlo. Pretože, ako všetci vieme, dobrá detektívka je postavená na čom? Predsa na nenápadných drobnostiach. Napriek tomu verím, že pomalší rozbeh Smrti na Níle mnohých nenadchne. Keďže si Kennetha dobre pamätám ešte z 90. rokov, kedy bol známy ako shakespearovec a špičkový expert na divadelné hry, plne som chápal, prečo si vybral Smrť na Níle. Jasné, je to atraktívny, exotický príbeh s parádnym parníkom. Ale zároveň je ukážkovo divadelný. Jednotlivé kulisy pripomínajú divadelnú scénu, či už kajuty, bar atď. Fakt by som si to bez problémov vedel predstaviť ako divadelnú hru. Občas mi snaha za každú cenu komorný námet vizuálne zatraktívniť pripadala pritiahnutá za vlasy v zmysle, že to bolo za každú cenu veľkolepé (krokodíl, podvodné zábery, pyramídy). Komorný veľkofilm za 90 miliónov z produkcie Ridleyho Scotta. Rozpočet sa vyšplhal až na 9O a celosvetová tržba šla k číslu 137, napriek tomu prekvapivo bola odklepnutá trojka. (22.05.2022)

Ultraprecizně vyvedený whodunit, u něhož jsem zažíval i dost zvláštní a vítaný paradox - knihu jsem nečetl a vyústění neznal, ale viníka jsem zde odhadl poměrně záhy po osudném činu, přičemž mi to absolutně nevadilo a ani mi to nepřišlo jako slabina, nýbrž jako úmysl. Branagh totiž báječně směřuje pozornost spíše na proces hromadění vodítek nežli na prohlubování záhady. Celý film jsme ve vědění takřka kompletně srovnáni s Poirotem, jenž vše vidí nebo slyší (a když už leží opilý mimo dění, vše se doslechne od nevinných a spolehlivých svědků) a dedukujeme společně s ním - a společně s ním také můžeme tušit, kdo za vším stojí, ale soustředit se jen na shánění důkazů, které jsou rozprostřeny i všude po mizanscéně (respektive v ní chybí - červená barva na malování, ztracený šátek). A které scénář skvěle a rytmicky zvýznamňuje, stejně jako tradičně zacuchanou vzájemnou minulost aktérů. Odhadnutí konce tedy není chyba filmu, ale snad i jeho dominanta - že dokáže být takhle zábavný a rafinovaný jen v tom, jak propojuje diváka s vyšetřujícím protagonistou (a to i emocionálně díky rámujícímu prologu a epilogu), za to bych Kennetha fakt poplácal po zádech. Moc pěkný vizuál a skvělá kamera, která se v důmyslnosti rozebírání prostoru vyrovná i dílům Stevena Spielberga. Už teď jsem zvědavý na dojmy po další projekci. 90 % (13.02.2022)