Smrť na Níle

Pevně věřím, že kniha bude mnohem lepší. Neboť film je to zdlouhavý a plný nejrůznější zbytečné výplně, která mne absolutně nezaujala. Působilo to skoro jakoby se tvůrci zajímali o všechno, jen ne o řešení daného případu. A tak po většinu stopáže vidíme jen ukázky širého okolí, zdlouhavé tancovačky a podobné zbytečnosti. Proto nechápu, z jakého důvodu, to muselo být dvě hodiny dlouhé. Není přeci nutné, aby kamera neustále kroužila nad lodí a dokazovala nám, že jsme stale ještě v Egyptě. Co se uměleckých scén týče, bych dozajista také ubral. Lidé se přeci přišli podívat na detektivku a ne na jakousi dobře vypadající CGI směsici. Zápletka je také mnohem prostší než se na první pohled může zdá, neboť byl pachatel očividný již od samého začátku. Nebylo tedy snadné se prokousat dějem tímto hlemýždím tempem. Na něž je vcelku neuměle naroubováno nepoměrně uspěchané finální rozuzlení. Což mi příliš nevyhovovalo. To samo o sobě by sice až tak nevadilo, ale vlastně mne v příběhu vůbec nic nepřekvapilo a tak odcházím zklamaný. Přitom předchozí Vražda v Orient expresu byla o poznání zajímavější , naopak zde stále váhám, zda udělit tři a nebo pouhé dvě hvězdy. (22.09.2022)

Když se malé šedé buňky zamyslely nad velkým množstvím zelených papírků, dalo se očekávat, že po kolektivním pícháníčku na kolejích přijde řada na lodní mordy na africkém veletoku.. Některé věci Branaghovi i přes konvence spjaté s námětem odpustím. Kýčovité scenérie s digitálními krokodýli, melodramatický zážeh lejtek ješitného Belgičana i teatrálnost, když padá klec. Jenže hůř už skousávám to, že do toho svého světa umělohmotných postav nedokázal vnést lehkost a důvtip (vzpomeňte si na plukovníka Nivena z Guillerminovy verze). Ta pro mě zůstává o Karnak dál. Už jen proto, že se při ní hadříkem neleštila umělecká licence.. (20.04.2022)

Dávám o hvězdičku více než Vraždě v Orient expresu, a to hlavně proto, že Smrt na Nilu není jen "další detektivka s Herculem Poirotem", ale je to další detektivka s Herculem Poirotem, která je kromě pátrání po vrahovi také o Herculu Poirotovi. Kenneth Branagh a spol. o to usilovali už minule, ale až tentokrát to vyšlo - tentokrát mě Poirot zajímal úplně stejně jako to, jak se vyvíjí případ, a bylo mi vlastně docela jedno, že ten případ je notoricky známý a vraha znám. Branaghův Poirot se Smrtí na Nilu stává druhým nejlepším Poirotem a závěr filmu, jeho poslední záběr, pro mě už teď patří k nezapomenutelným filmovým momentům. (19.03.2022)

V opět nádherném, velkorysém, sytivém, bravurním koncertním nasnímání nám Branagh předvádí hry lásky šálivé a marnou lásky snahu ve vší kráse i krutosti, lesku i bídě, ve vší pokleslosti i opulentní nádheře, ve vší osudovosti marné lásky hry šálivé, kde vše je dovoleno a neexistují žádná pravidla. Lásky marné snahy, hry, jejichž záměry se kříží a násilně přerývají, jež nás zanechávají vykolejené, nevyrovnané, nesmířené a přelomené, naše životní linky přeťaté, a skýtají nám nevyžádanou příležitost (či nutnost) stát se někým jiným, než kým jsme toužili být, aniž by vůbec byla předem naděje, že se nám stane odměnou, když to zvládneme. *** Je to opět film se silnou pečetí opanovanosti uprostřed frivolnosti, přepychu a podmanění, dosahující až meditativní roviny tvorby, jež si nezakazuje nádheru hýřivosti, šarm ani vtip, ale přistupuje k nim s rozvahou mistra a umem a citem lékárnického magistra. **** Předchozí Vražda v Orient Expresu mě sice přece jen uhranula víc, snad že vztah k pravdě, či spíše k pravdivosti bytí jako podmínce přístupu ke skutečné kráse, jako podmínce kultivace pravé lásky k životu, jež není zastíněna povrchní  nicotnou sebeláskou, z níž plynou naše ješitné představy, tu vyzařuje fatálněji, osudověji, vznešeněji a artikulovaněji, snad nostalgičtěji, jak ta těžce vyzískaná krása pomalu a majestátně emanuje z každého obrazu - nicméně zpětně už asi začínám chápat, že tohle téma je spojovníkem obou filmů a činí z nich jeden celek, čili nedává moc smysl je srovnávat: společně hovoří o nezbytnosti vymýtit ze sebe přehlušující sebelásku a ješitnost, aby člověk dokázal docenit matérii života, jež nás obrábí, odevzdáme-li se, daleko za hranicemi našich dětinských dychtění, na poli ztrát - jen v tomhle druhém filmu se to sdělení - a proč by ne - posouvá do odlehčenější, rozmarnější polohy. *~ (11.02.2022)

Svérázně a sebevědomě zrežírovaná a zahraná detektivka. Branagh s precizností své postavy servíruje staromilskou, ale přesto svěží podívanou, která nepolevuje a chrlí na vás jednu informaci za druhou, bez toho aniž by snad spěchala, nebo přestala dýchat. Je mi velice líto finančního neúspěchu a budu moc doufat, že se dočkáme mnoha pokračování, alespoň na streamovacích platformách. Veliké, veliké překvapení! (02.07.2022)