Ľadová búrka

Ang Lee natočil výborné vztahové drama, které oplývá celou řadou výtečně napsaných i zahraných postav - sexuálně odvázaná, ale zároveň chladná a prázdná Christina Ricci, bezmocný a zklamaný Tobey Maquire, vypočítavá, ale také nesmírně křehká Sigourney Weaver či po lásce a citu žíznivá Joan Allen. Výběru herců není celkově co vytknout, a když se k tomu přidá citlivá, ale současně věcná režie Anga Lee, vznikne hluboký, smutný a nádherný film zároveň. (01.11.2009)

Po všech stránkách dobře zvládnutý filmařský kousek, po jehož shlédnutí mi však chybělo nějaké „secvaknutí“ nebo „zapadnutí“ zkrátka nějaká katarze, která by definitvně navodila nějaký jednoznačný závěr a uzavřela osudy zůčastněných postav. Ne snad, že bych neměl rád nejednoznačné filmy, ale v případě tohoto, jako by cosi chybělo. Ve formě, v jaké je film nyní, působí režisér pouze jako nic nevysvětlující pozorovatel čehosi, co zničehonic skončí. Ale to je víceméně subjektivní pocit a je možné, že to co se mi nepozdává je režisérský záměr. Každopádně co se týče ostatního, není moc co vytýkat. Ang Lee umí zachytit všechny možné emoce a pocity. Mimochodem asi nejvíc se mi líbíl dům uprostřed lesa v němž žijí Carverovi. po všech stránkách architektonický skvost. (11.07.2012)

Pokud čekáte katastrofický film o tom, jak se jedna rodina sjednotila kvůli přírodní katastrofě, nedočkáte se ho. Nebo možná ano, jen tu příroda dostává mnohem menší prostor, než je obvyklé. Místo záběrů vybuchujících sopek, děsivých povodní a padajících budov Ang Lee vsadil na postavy a mě napadá, že je to jen dobře. Tedy bylo by to dobře, kdyby to ve mně zanechalo nějakou stopu, ale já mám všeobecně u filmů Anga Leeho jeden problém; jeho filmy, jakkoliv se zaměřují hlavně na charaktery a emoce, se mnou naprosto nepohnou. Sleduju krásný obraz doprovázený podmanicou hudbou, běhají tam výborní herci a... sotva to skončí, vím, že po měsíci si ani nevzpomenu, že jsem ten film viděla. Ledová bouře u mě dopadá o něco líp než Zkrocená hora, to ale nic nemění na faktu, že znovu si ji nejspíš nepustím. (01.03.2010)

Dnes jsem se vrátil k filmu, který jsem viděl už opravdu dávno a který jsem ohodnotil až podezřele vysoko. Při dnešní repríze jsem našel nejeden důvod ke snížení známky, ale rozhodl jsem se následovat svůj čistě subjektivní pocit z tohoto snímku, a ten mi jasně říká, abych ignoroval nedostatky a šel do plných. Mě tyhle dvě zvláštně vztahově provázané rodiny hodně bavily, drama bylo přítomno a při plném vědomí, Tobey Maguire ještě po všech neprskal pavučiny (což bylo fajn), Christina Ricci byla zase jednou Wednesday (což bylo ještě víc fajn) a já jsem si tu tichou depku znovu užil. (26.12.2021)

Tyhlety "vztahové" filmy mám prostě rád. Ledová bouře mi propomněla Déšť, snad proto, že i v ní je také hodně důležitá poslední scéna. Znáte to: děj se opírá o postavy, jejich bezchybné postupné vykreslování, dialogy a tušení, že na konci se nedočkáme poselství, ale smyslu toho všeho, co se na plátně (obrazovce, projektoru) děje. No jistě! Bez debat splněno! Podobné snímky mají občas nevýhodu jisté utahanosti. To je výsledek mého neabsolutního hodnocení Bouře i Deště. (20.07.2006)