Rozum a cit

Tuhle milostnou romantiku, kde občas i slzy vstoupí do očí, opravdu můžu. Přesto vše stylové ladění a obsah děje specielně u Jane Austen odpovídá spíše tomu, tak jak to bývá v pohádkách. Konečně každý její příběh vzdouvajících srdcí a tichých vzdechů je vynalézavě konstruován. Pro úplnost bych snad měl ještě zmínit, kdyby tomu bylo jinak, neměl by ani tento příběh tu podivuhodnou magickou sílu příjemně strávené chvíle. Nutno ještě říci, že kostýmy a přírodní scény je možno bez nadsázky označit za velmi působivé. (29.12.2012)

Nic proti Ang Lee, ale sakra jak mohl Taiwanec žijící v Americe natočit něco o čem bych řekl, že to bylo - so echt british? Tohle byla dokonalost sama. Jako by jste v té době Jane Austenové žili. Viktoriánská éra nebyl žídný med, pokud jste nepatřili k nejvyšší šlechtě. Příběh nás ale zavádí do rodiny té nižšší. Po smrti živitele rodiny a držitele věškerých financí pak pozůstavší byli dost závislí na dědické závěti a výči roční renty, kterou měli po určitou dobu dostávat. Navíc tehdejší život šlechty byl neskutečně složitý díky velmi kompliované etiketě, kterou když jste nedodržovali, tak s vámi byl ve společnosti ámen. Velmi jednoduché a očividné věci se tak nedali vůbec říci ani nazančit díky čemuž došlo k nejednomu endorozumění a i tragédii. ženy to v tomto společenském uspořádání, které řídili muži měli obzvláště těžké. Prakticky mohly jen sedět doma, vyšívat, hrát na harmonia a shánět jakýkoliv nový drb ze společnosti kdo s kým a proč. Tady asi někde začla ta zuřivá touha žen po tom aby mohli řídit firmy, jezdit s tanky a bagry.  A aby toho nebylo málo tak pro změnu chlapi taky mohli rodit, být na mateřské a vůbec dělat všechny ty donedávna čistě ženské práce a úkony. Místa ve filmu byla vybrána dokonale a i když v těch kamenných  barácích an pobřeží asi byl neustále průvan a v zimě tam musela být kosa i když v každém pokoji hučel krb, okamžitě bych se tam doživotně odstěhoval. Prostě nádhera. Pokud nám úděl rodiny Dashwoodových připadá složitý  a je nám líto, že nemají do čaje cukr a mohou si dovolit jen sva služebné, pak bych připomenul život prostých lidí tehdy. Tam to ještě bylo o několik levelů dál. Ano to je ta doba, dky hladové dítě někde ukradlo kus chleba a byla za tojízdenka do nové kolonie jménem Australia bez zpáteční jízdenky. Vždycky jsme měl rád kate Winslet, ale tady veškerou pozornost na sebe strhává nádherná Emma Thompson. Já být plukovníkem, tak Shakespeara čtu jiné dámě! :-) . Nádherné, dokonalé! Doporučuji vidět. Dávám za 5 šálků čaje. * * * * * (09.07.2022)

Jane Austenovú som nebola schopná čítať a pravdepodobne to už nikdy neskúsim. No vydarene sfilmovaná kostýmovka so skvelým hereckým obsadením je tá forma Jane Austenovej, ktorá sa mi páčila. Citlivo, takmer až psychologicky nasnímaný príbeh, ktorého morálka je už síce zastaraná, ale zápletka sa nemení po storočia. (21.03.2006)

Expresivní Rozum a cit potřebuje rozum a cit pro úplné pochopení a vychutnání. Jsem si vědom velkého kvanta pozitiv (citlivá režie, nádherná hudba, skvělí herci a nadupaný scénář) ale takovou porci hluchých míst, aby divák pohledal! To je jediný a zároveň největší zápor, který mi zkrátka nedovoluje jít s hodnocením výše. Je také možné, že romanticko-historické filmy nejsou pro mě, soudě podle Valmonta a Pýchy a předsudku. Snad mě Ang Lee ohromí něčím jiným. (02.06.2011)

Poznal to v té či oné míře prakticky každý - film má skvělé kritiky, festivalová uznání, nadšené komentáře fanoušků - a když ho konečně shlédnete, máte pocit, že jste obětí spiknutí a že to ostatní nemůžou myslet vážně. Nejsem sice typickým fanouškem romantických snímků, ale řadu z nich si přesto dokážu vychutnat. Rozum a cit k nim ale rozhodně řadit nemůžu. Problém není v hereckém obsazení, výkonech herců nebo v režijním pojetí a výpravě - ty jsou naopak vesměs vysoce profesionální. Problém je v samotné literární předloze. Přirovnávat tvorbu Jane Austenové k harlekýnkám je příliš laciné, její tvorba má přece jen vyšší ambice a výrazně lepší literární styl, nicméně její román je červená knihovna jako vyšitá, se vším negativním, co se na tenhle žánr váže. Dají se tam lehce vystopovat všechny používané typy, zápletky i nezbytný a lehce předvídatelný happyend. To všechno by se dalo ještě odpustit, kdyby autorka používala živý jazyk a své postavy zlidštila. Možná je problém zejména v kvalitě překladu a originál je přirozenější, ale z dialogů čišela umělost a šroubovanost, jaká se často nevidí, a postavy se blížily spíše svým karikaturám, takže jsem se ve chvílích horoucího vyznání kousal do rtů, abych smíchem neshodil dojemnost scény. Takhle se možná, ba pravděpodobně, lidé chovali na společenských dýcháncích a oficiálních příležitostech, ale v soukromí ani náhodou. Je to strašně nevěrohodné - celé to používání důsledně spisovného jazyka, velkých slov a myšlenek. Celkový dojem: 35 % za kostýmní velkolepě nasnímanou a zahranou nudu. (10.07.2008)