Rédl

Je ohromná škoda, že tak dobře natočená a zahraná minisérie v závěru totálně padne na hubu vinou scénáře. Už druhá Hřebejkova kriminálka, která se v závěru úplně rozsypala vinou zkratkovitého scénáře a je to děsná škoda, protože filmařina je to velice obstojná a scénář je do poslední chvíle nezvykle komplexní. Porevoluční atmosféra tu dýchá z každého záběru, duo Novotný/Hofmann dokáží vyděsit, ale zejména Rédl v podání pro mě neznámého a neokoukaného Ondřeje Sokola táhne seriál hodně nahoru. A právě proto nerozumím tomu, co s jeho postavou ve finále provedli a jak anti-klimaticky to celé působilo (a ne, nemyslím tím absenci klasického happy-endu). (18.07.2019)

Podobně jako Vilhelmová v Polojasnu, tak tady Petra Hřebíčková od prvního setkání s hlavním hrdinou dává tušit, že všechno je jinak. Velmi dobře vymyšlenej příběh se spoustou skvostně vypointovaných dialogů ("Protože je dvacáté století, a když chcete něco ukrást z vlaku, tak ho nepřepadnete na koních, že?") A stejně jako v Polojasnu, tak i tady úplně mrazí z fiktivně skutečné figury generála Ference/Lorence, kterej i několik let po revoluci z basy tahá za nitky. Rédl je rozhodně nejlepší věc, co jsem letos viděl. (11.12.2018)

Jan Hřebejk už prostě točí jinak, než "po pelíškovsku" i když samozřejmě má svoje silnější a slabší chvilky. Jde o to, zda se na něj někteří lidé nezlobí právě proto, leč stále stejně by točil pouze blbec. Nářky nad tím, že jsou věci neautentické (třeba kvůli závěsu v koupelně), nebo že seriál nezobrazuje pouze postarší heterosexuály, může člověk s mozkem klidně odložit ad acta a soustředit se na thrillerový přelom našich novodobých dějin, kdy mnozí z nás budou dělat podobné kompromisy, jako RR. A konečně to pořádně bolí, je to špinavé, dějí se u toho skutečné tragédie, protože každý porod je bolestivý. Gradace téměř ukázková, po prvním díle bych za seriál nedal téměř nic a po posledním jsem skoro nedýchal. 60-90%. (03.12.2018)

Nezpochybnitelnou řemeslnou kvalitu v mých očích, byť je to iracionální, přebíjí nepříjemný pocit z vyústění příběhu. Jde o čistě subjektivní záležitost, líbilo se mi to méně, protože se mi moc nelíbilo, jak to dopadlo, přitom napsané je to dost dobře. Rédl není to poplácání po ramenou borců z 1. oddělení. Není tím širokým triumfálním úsměvem detektiva, který rozluští záhadu, odhalí pachatele, na výslechu ho donutí k doznání a jde si pro odznak. Tohle byla jiná káva. A na Hřebejkovy poměry dost temná, přinejmenším v porovnání s mým očekáváním. Jen k závěru více tažená touhou svět nahlédnout z temné stránky a z Rédla udělat zrcadlo relativního zla, které by se dalo donekonečna relativizovat a nahlížet z milionu úhlů. Jedinou výtkou je, že ze startu jsem na chvíli někde ztratil pozornost a hodinu si pletl Bočka s Frimem a netušil, po kom ten Rédl vlastně jde. Jinak je to až Soderbeghovská práce, která by se neztratila v sérii Temných případů. U mě dobrý. A možná si to časem i rozmyslím a dám tomu plnou palbu. (14.06.2024)

Když jsem si pustila prvních pět minut Rédla, vůbec jsem netušila, z jaké tak by to tak mělo být doby. A ta pochmurnost byla tak strašlivá, že než jsem si všimla na stěně obrazu s Havlem, vážně jsem si myslela, že je to seriál z 50. let. To mě překvapilo asi nejvíc, neb si začátek devadesátek pamatuji úplně jinak - v Bunkru a na Staré besedě bylo tedy rozhodně veseleji. Nicméně každý díl jsme poctivě probírali s kolegy v práci (zdůrazňuji s kolegy, nikoliv tedy s kolegyněmi, které se na to nedívaly), což se žádnému seriálu ani filmu už dávno nepovedlo. Pravda, u posledního dílu jsem byla ve značné nevýhodě - z celé stopáže jsem viděla maximálně jen tak třetinu (při záběrech na mučení jsem byla díky svému psychickému ustrojení nucena chtě nechtě přepínat na Delona na ČT 2, což bylo prakticky pořád). Ale konec jsem viděla, to zas ano. A ten mě taky překvapil. Stejně jako Sokol, jak mu ta role sedla. (05.12.2018)