Hra so smrťou

Solidní drama prosté patosu z prostředí pouličních drogových dealerů v černošském sídlišti s autentickou atmosférou a dobrou analýzou mechanismu ničícího životy lidí v okolí. Líbí se mi, jak se všichni výrazně inteligentnější černošstí herci dokázali herecky proměnit v podstatně jednodušší bytosti, aniž by to působilo nějak nevěrohodně. Závěrečná pointa mě dostala. (18.08.2017)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Solídny príspevok k ghettovským námetom, no okrem kriminálnej zápletky film postráda ústrednú tému, alebo motív, ktorý by ťahal celý film dopredu. Drogoví dealeri, násilie, zmätok, životné hodnoty. Už to len nejak poprepájať, aby vznikla dobrá pointa. To sa tentokrát nepodarilo, Lee je dobrý rozprávač, ale tu mu zopárkrát ušla niť. Ale stále ide o výnimočnú sondu do predmestského života v černošskej štvrti. O zapamätateľnosť snímku sa zasluhujú najmä herci, autentická atmosféra a nápaditá kamera. Navyše som usúdil, že Spike asi rád húli a celkom mu to pri tvorbe prospieva. 75%. (20.01.2012)

Sonda do sídliště v ghettu, kde parta černochů prodává crack. Je tu hezky ukázáno, jak funguje systém předávek a obvyklá policejní pruda, kdy dealerům kontrolujou i anály. Do toho ještě zápletka s vraždou, kdy se do samého konce neví kdo to spáchal. V hlavní roli sympaťák Mekhi Phifer, který ho mám zafixovanýho spíš jako takovýho drsňáka, ale tady mu rozbijou držku snad všechny postavy ve filmu. A moc se mi líbil Harvey Keitel a jeho don´t point your finger at me. Je to jeden z nejpřirozeněji hrajících herců vůbec. (30.01.2010)

Drogy, dealeři, vraždy, policajti... celkem tradiční drama z černošské komunity, které zdobí dvě věci: Leeova výborná režie, lehce si pohrávající s videoklipovou estetikou, a zajímavé postavy, které většinou nejsou ani "černé" ani "bílé" (barva kůže tu nic neřeší). A celému tomu vládne Harvey Keitel v roli tu nas*aného, tu otcovsky výchovného detektiva. Moc gut. (20.11.2002)