Konaj správne

Naprosto sebekritická výpověď o americkém rasismu. A nejen o bílých k černým, nýbrž i naopak, a že všichni ve výsledku stejně nenávidí Asiaty. Ve zjednodušeném měřítku je zde zcela přesně vyobrazená fanatická demagogie, která obstojí i proti Tomiu Okamurovi. Zcela kriticky rozebírá chápání výroků velkých černých autorit (Luthera Kinga a Malcolma X) jejich učenci. Ve výsledku jsme všichni pro okolní život nebezpeční. A může za to jen a jen naše ego. (09.03.2019)

Mohla to být sakra dobrá sonda do života tepající černošské čtvrti během jednoho obsáhlého horkého dne. Ukázka charakterů různých účastníků a různých kultur ve své vzájemnosti mě docela bavila. Vtipné hlášky spolu s "black music", pracující menšiny, klábosící většina a nikdo z nich na fungujícím stereotypu nechtěl nic měnit. Všichni se navzájem znali, tolerovali a respektovali. Zbraněmi té doby byly silácké řeči, tlačítka volume u rádií a nevinné hrátky s hydranty. Groteska u Sala v závěru po zavíračce patřila k nejvtipnějším, kdyby nepřišel nečekaný šokový obrat o 100%. Bylo to jak blesk z čistého nebe a chyběl jen krůček, aby taškařice ve jménu apartheidu vyvrcholila trapným lynčováním. :-( (U nás se dnes v podobně sálavém horku "bojovalo" ve skocích a piruetách do bazénu. To se mi líbilo.) (07.08.2011)

Film, ve kterém Spike Lee dává otevřený kartáč jedné menšině tím, že ji vyobrazuje jako poflakující se nemakačenka, který si dělají samy problémy svou ubečeností a zaostalostí. To pak když na ně jeden odpáše opasek, hned se ohání diskriminací a rasismem. Povědomý, že? Ne, nemluvím o té naší menšině. On by to byl opravdu znepokojivě rasistický a tendenční film, jen kdyby Spike Lee nebyl černochem pálícím nemilosrdně do svých řad. U Do the Right Thing se dá výborně pobavit díky pohodové a humorné první polovině, zamyslet nad lidskou blbostí pak ve finále. Spokojenost. 85% (17.09.2014)

Jojo, zůstaň černej negře a nekoukej se na ten film, dojebanej pro našince ubohým šašskosolvinským čudlárenským dabingem... . . . Tak díky ignorantští šmejdi z >veřejnosrádní< , dívám se (sice), ale trpím, to se prostě nedá, vnímat pražskočudlí snaživě procítěné debilní hýkání (občas se mmj. míjející s pohybem rtů a gesty dabovaných postav, o směšnosti dabingu davových scén ani nemluvě), namixované pak nějakým nýmandem snad v kuchyni, bez reálných ruchů, naprosto likvidující atmosféru filmu, odehrávajícím se v multietnické komunitě v Bedford-Stuywesant v Brooklynu a ne někde ve Stolici na Jižáku... °-[.. . . . Tak snad někdy na dvd s původní zvukovou stopou a titulky... - - - - - (Poprvé s natěšením očekáváno a s utrpením nahlédnuto a neposlouchatelno 11.2.2013 na >čudláckém sprostoru< , hodnocení s rezervou 843., nekomentář zde notně nasraný jako devětasedmdesátý - 11.2.2013) (11.02.2013)

Dělat podobně angažovanou tvorbu je strašně těžké, protože je to politicky ošemetné a třaskavé téma. Na Spikovi Lee si cením té zarputilosti, s jakou už přes 30 let točí filmy, které se nějakým způsobem dotýkají černošské komunity. Tohle rané dílo je z hlediska castingu, soundtracku a hlavně velmi vyváženého scénáře fascinujícím pohledem na jednu newyorskou „multikulturní“ ulici, kde během extrémně horkého letního dne dojde k vyhrocení již dlouho bobtnajícího konfliktu. Vlastně tu není nikdo krystalicky dobrý ani špatný a to se mi na tom líbilo nejvíc. 4,5* (24.05.2020)