Jednej správně
Do the Right Thing
Do the Right Thing
Réžia:
Spike LeeScenár:
Spike LeeKamera:
Ernest R. DickersonHudba:
Bill LeeHrajú:
Danny Aiello, Ossie Davis, Ruby Dee, Richard Edson, Giancarlo Esposito, Spike Lee, Bill Nunn, John Turturro, Paul Benjamin, Frankie Faison, Robin Harris (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj se točí okolo roznašeče pizzy Mookieho (Spike Lee), který si v převážně černošské čtvrti paradoxně našel práci u Italoameričana Sala (Danny Aiello). Celkem poklidný průběh všedních letních dní plný pohodové muziky a nezávazného klábosení začne zprvu sotva postřehnutelně, postupně však stále patrněji, narušovat jeden ze Salových synků - rasistický Pino (John Turturo). Vše neodvratně směřuje k nepříjemnému střetu dvou odlišných kultur. (Matty)
(viac)Videá (2)
Recenzie (185)
Dělat podobně angažovanou tvorbu je strašně těžké, protože je to politicky ošemetné a třaskavé téma. Na Spikovi Lee si cením té zarputilosti, s jakou už přes 30 let točí filmy, které se nějakým způsobem dotýkají černošské komunity. Tohle rané dílo je z hlediska castingu, soundtracku a hlavně velmi vyváženého scénáře fascinujícím pohledem na jednu newyorskou „multikulturní“ ulici, kde během extrémně horkého letního dne dojde k vyhrocení již dlouho bobtnajícího konfliktu. Vlastně tu není nikdo krystalicky dobrý ani špatný a to se mi na tom líbilo nejvíc. 4,5* ()
Obžaloba rasismu, která ovšem nemá jednoznačné záporáky ani klaďase. Jiné filmy řešící rasovou problematiku většinou vykreslují určitou rasu či menšinu jako oběť. A v tomto musím přes Spikem Lee smeknout, protože se tomuto vyhnul. Natočil celoplošnou obžalobu rasismu a - v rámci možností - nestranně kritizuje všechny a všechno - policii, černochy, bělochy, hispánce, korejce, italy...vykresluje rasismus jako problém každého etnika a segmentu společnosti. Zajímavý a určitě velice povedený film. Už je mi také jasné, odkud se vzala ta silná nasírací scéna z 25. hodin - Spike jednoduše vykradl sám sebe:-) ()
Co těm lidem chybí, je kultura. A tím zdaleka nemyslím jen poslouchání idiotské muziky. Kultura (nebo civilizace, oba termíny v tomto smyslu se dost překrývají) začíná v rodině: trvalý heterosexuální svazek, plánované rodičovství, pravidelný příjem, cílevědomý postupný růst blahobytu, výchova potomstva v tomto schématu. Tohle ti negři neznají. Děti jsou ne-li nevítaným, tedy určitě vedlejším produktem jisté příjemné činnosti. Není žádný plán, co s nimi. Tak prostě rostou do svých rodičů. --- Esenci problému shrnuje jeden z černých povalečů: "Dvacet let sedím a čumím na ten prázdnej barák, a musí přijít Korejec, aby v něm udělal obchod." Pro černochy. Jediný další podnik má Ital. Negři jen čumí a utrácejí podpory. --- A nenávidí. "Fight the Power." Myšlenka skrznaskrz marxistická. Za MalcolmaX dosadíme Lenina, za M.L.Kinga Láďu Špidlu a jsme doma: Moje neschopnost cokoli smysluplného se svým životem počít není problémem mým, nýbrž je zaviněna "jimi" - kapitalisty nebo bělochy, podle místní situace. Oni jsou povinni to řešit, a my je o tom přesvědčíme (M.L.King), nebo je přinutíme (MalcolmX). --- Jak jsem napsal zkraje, civilizace začíná v rodině. Platí i tvrzení obrácené: s rodinou končí i civilizace. Žijeme v době, kdy je rodina pod soustředěnou palbou relativizace; divošské recepty nezávazného párování jsou naopak adorovány. I umírnění liberálové odmítají myšlenku, že účelem rodiny je především plodit a vychovávat děti. A tedy neproduktivní homosexuální vztahy jsou nejen tolerovány (s čímž souhlasím), ale stavěny na roveň s heterosexuálním manželstvím (což je zlý omyl). Rodina je v defenzívě. Učitelé si naříkají, že dnešní děti jsou rok od roku horší hovada. Ono už to trvá docela dlouho, takže to pozorování doplním: i rodiče jsou stále horší hovada. A nakonec i ti učitelé, koneckonců rovněž potomci svých rodičů. --- Podívejte se na tento film a dáte mi za pravdu: Zde chybí trvalá párová rodina. Od toho se odvíjí všechno ostatní. ()
Afroameričan Spike Lee patří mezi nejvyhlášenější americké režiséry. Kromě své samotné tvorby především i kvůli jeho častým kritickým komentářům o postavení Afroameričanů nejen ve filmovém byznysu, ale celkově ve společnosti. Několikrát se kriticky ohradil proti filmovému průmyslu a dal by se díky tomu do jisté míry označit za aktivistu. Už jeden z jeho prvních filmů Jednej správně je sám o sobě velkým komentářem k rasismu a nastavení americké společnosti. Děj Jednej správně pomalu graduje k nevyhnutelnému souboji dvou odlišných kultur. Osobitý film Spikea Lee, který se točí kolem rasového napětí a i díky tomu se zapsal do historie jako důležitý film kinematografie. Byl to dost možná právě až Spike Lee, který se tolik nebál přijít s filmem, který se skutečně točí kolem rasové problematiky. V jeho scénáři se navíc objevují postavy s různými názory a pohledy na pohled a jde díky tomu nejen o obraz tehdejší Ameriky, ale do jisté míry se dá tehdejší pohled na Ameriku přetavit i do dnešního světa. Uběhlo sice 32 let, některé věci se ovšem nadále nemění. Už události minulého roku můžou mluvit za své. Dvouhodinová procházka jednou čtvrtí, kde se dá napětí čím dál tím více krájet a kde je brutální vyhrocení nevyhnutelné. Lee natočil film, který jasně bojuje proti rasismu a zároveň si přitom rozhodně nebere servítky se svými bratry. Je naprosto ideálním komentářem k nastavení Ameriky, rasových konfliktů a má výpovědní hodnotu. Má přitom neskutečnou energii a to i přesto, že zhruba do poloviny jen klidně plyne. Právě v půli ovšem pomalu dochází k nevyhnutelnému, přičemž se Lee inspiroval skutečnými událostmi a dodal osobitě zpracovanou ukázku toho, že žít v Americe v rasově napjaté čtvrti rozhodně není sranda. Děj Jednej správně se ovšem točí kolem hrdinů, kteří si vlastně do jisté míry o své problémy říkají. A to nejen kvůli své barvě kůže. Lee se tak snaží o protirasistický film, přitom všem se mu do jisté míry ovšem daří opak. Na jednu stranu tedy sice autentické zpracování a snaživé poselství, na druhou stranu dost možná právě ve snaze o autentické zpracování trošku Lee bojuje se sebou samým. Skrze různé kapitolky o různých obyvatelích čtvrti se spousta z nich podaří vytvarovat se jako lidi, kteří by si nejspíš koledovali i kdyby náhodou byli bílé pleti. Je to ovšem čistě o subjektivním pohledu na právě onu skupinu postav a především se alespoň ukazuje, že si Lee nebere servítky a nesnaží se přehnaně všechny Afroameričany vykreslit jako andílky. Dá se vlastně absolutně pochopit, proč se v té čtvrti navzájem všichni štvou. Přitom všem má Lee štěstí na obsazení (a to ani ne na sebe v hlavní roli). Především Giancarlo Esposito, Bill Nunn, John Torturro, fenomenální Samuel L. Jackson nebo na Oscara za tento film nominovaný Danny Eillo jsou castingovými trefami. Ať už je to právě Esposito se směšným sestřihem, Samuel L. Jackson jako místní DJ nebo Danny Aiello, jehož zeď v restauraci plná fotek bílých celebrit hlavní kolotoč událostí rozjede. Důležitost Jednej správně nejde zpochybňovat. Lee dost možná mohl svůj film zkrátit, v jistých momentech je jeho snaha lehce zpochybnitelná, to hlavní se mu ovšem podařilo. Jednej správně je především nekompromisním obrazem americké společnosti, který by se ignorovat neměl. I díky faktu, že za těch 30 let se vlastně toho změnilo pramálo. Komentáře Spikea Lee se sice od té doby stali tak trošku otravným kolovrátkem a z Leeho se časem skutečně spíše stává člověk, kolem kterého člověk radši musí chodit po špičkách, významnost jeho Jednej správně ovšem rozhodně nezpochybnil..... () (menej) (viac)
nemaám síce rád rasizmus, ale náramne ma na ...ser...štve keď Rómka v MHD si pýta jeden lístok a šoférovi máva pred nosom 50 eurovou bankovkou lebo vraj drobné centy nemá, a on ju ani len vyhodiť nemôže. A tak je to so všetkými lenivcami, drzáńmi, nespratníkmi bez rozdielu farby. Aj tigre zožerú bieleho tigra, lebo by sa taký "svietiaci" v džungli neuživil, a oni nemajú pre neho zvieraciu záchrannú sociálnu sieť. ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (34)
- Laurence Fishburne dostal ponuku zahrať si Radio Raheema, ale túto ponuku odmietol. (MikaelSVK)
- Danny Aiello byl za svou roli Salvatoreho nominován na Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. (CliffLee)
- Tento film je inspirovaný skutečnými událostmi, které se odehrály v New Yorku v části Howard Beach. Ve skutečnisti ale byli černí mladíci vyhozeni z pizzerie a honěni bílými. (CliffLee)
Reklama