Láska s čokoládovou příchutí

Po dlouhé době konečně jeden seriál v klasické linii seriálů 15-20 let zpátky. Sleduje životy hlavních hrdinů od dětství do dospělosti. Významnou roli zde zastává hospic jako jedno z nejdůležitějších míst, kde se přetváří jejich charakter. Mezi na smrt nemocnými a umírajícími není prostor pro neužitečné jednání. Zajímavě podané jejich osudy a celkový význam hospice pro rodiny umírajících. Výkony všech herců (a zejména dětských) jsou velice dobré. (28.02.2020)

Pěkné záběry jídla a řecké krajiny; velká část děje se odehrává v hospicu. Seriál se místy neúměrně natahuje retrospektivami. Celkově pomalejší tempo vyprávění. Zajímavě jsou vylíčené rodinné vztahy, které se bez bližšího kontextu až zázračně napraví ... nebo taky ne. Chtělo se mi napsat, že na korejský seriál je v Chokolis překvapivě málo dějových zvratů, ale nějaké nehody a pokus o vraždu by se našly. Velice pěkně byl ztvárněný příběh vedlejší postavy, která trpí alzheimrem. Vtipný byl product placement na vysavač. (19.04.2020)

Líbilo se mi to. Když vynechám všechno to krásné a dojemné s ušlechtilým poselstvím kolem vaření, osudové lásky a umírání, tak se mi tentokrát líbil hodně i product placement. Nejen bagety a pralinky, ale hlavně Maserati. K modrému přibylo rychle bílé, pak černé a nakonec navštívili i autosalon. Super bylo napravení Lee Juna (miluji takové rozervané postavy, které nakonec vítězí samy nad sebou) a jídlo vypadalo opravdu lákavě. Ji-won Ha a Kye-sang Yoon jsou nejhezčí pár v kdrámě, co jsem zatím viděla. (13.08.2024)

Seriál má krásné chvíle, silné momenty a jsou chvíle, kdy je strašně příjemné na něj koukat. Herci vůbec nebyli špatní a i když si nejsem vůbec jistá, že by zato mohl režisér, tak jim jejich role sedly. Seriál nikam nespěchá, ale přitom jako by střihač to chtěl strašně urychlit a některé přechody, scény, na sebe nenavazují, nepůsobí vůbec přirozeně. To samé platí o tom, jak v seriálu ubíhá čas. Je tak nespecifický, že vůbec není poznat, zda uběhly dva dny, tři týdny nebo půl roku. Když máte umírající, je čas poměrně důležitý, a tak ta jejich touha v tom žít o den dýl byla dost často utopena. Navíc hodně těch umírajících, na které se seriál soustředil, vlastně neměli zase tolik komplikací a pak najednou byli po smrti. Přes některé aspekty, které se mi nelíbily, se mi na seriál dobře dívalo, měl silné momenty, uměl v divákovi probudit emoce; občas násilím, občas velmi přirozeně. Není to romantiky, je to spíš drama a během sledování chce člověk jíst. Pořád. Ta na to pozor! Seriál, který chce něco předat divákům, a to něco na konci hezky řekl prevít brácha – promarněný dnešek je chtěný zítřek toho, kdo včera zemřel. 70 %. (09.03.2020)

Ježišmarjá jak mě tady sedlo to tempo?!! Naprostá pohodička a klídeček, úplně mě to vtáhlo. Téma smutné a nostalgické až mě překvapilo, že jsem neuronil zas tak moc slz. Jinak bez děje kolem je to v podstatě jedna celá série korejského Masterchefa, toliko vaření jsem v seriálu ještě nikdy neviděl a vůbec mě to nevadilo. Ona, roztomilost sama (jak se ty asijská očka pomalu zvedají když se na "Něj" chtějí podívat - ó můj booože) a on, docela v pohodě. Konec divný, ale nijak mi to nezkazilo náladu z celého krásného seriálu. Nádhera. (08.02.2023)