Krvavé leto v New Yorku

Drsná mozaika osudov Italoameričanov v New Yorku 70-tých rokov, v čase brutálneho vraždenia šialeného "Samovho syna". Typická Spike Leeho postmoderná štylizácia plná videoklipovitosti, hudby a strihu, plus výbornej originálnej kamery, kde miestami vidíme až radikálne farebné filtre, to všetko vytvára neskutočnú atmosféru. Skvelý John Leguizamo a Adrien Brody, ktorí tu predviedli životné výkony. (23.07.2008)

Okomentuju 47 dílů Buffy a pak si ke komentáři vyberu film někoho, kdo se jmenuje Spike. Náhoda? Přesně tak. Ve skutečnosti za to mohou Blue Öyster Cult, což je naprosto fantastická kapela z newyorského Long Islandu. Nedávno jsem narazil na článek, v němž se o jedné jejich písni psalo: "(Don’t Fear) The Reaper’s ghostly autumnal guitar line beckoned like a skeletal finger as temperatures soared and Son of Sam haunted the backstreets and alleys of New York City." Po krátkém zjišťování kdo je Samův syn, jsem narazil na tenhle film. Spike Lee do něj krom zmíněného vraha nacpal úplně všechna znamení doby: disco klub Studio 54, punk rockové doupě CBGB, travolťácké rváče i homosexuální prostituty. A došlo i na Kmotra. Jen ty Blue Öyster Cult, kteří byli v létě roku 1977 na samém vrcholu popularity, samozřejmě vynechal. A přitom se mu songy jako (Don't Fear) The Reaper nebo This Ain't the Summer of Love z tehdy aktuálního alba Agents of Fortune tématicky přímo nabízely. Jenže on si prostě musel vybrat písničku The Who z roku 1971 (!) Baba O'Riley (známou též jako Teenage Wasteland), a pro jistotu ji tam šoupnout hned dvakrát. BÖC mu holt asi nebyli dost sexy. Jinak by mě zajímalo, zda už v roce 1977 nosili punkáči (nota bene ti američtí) na hlavě takové nádhery jako tuhle Richie (Adrian Brody). I kdyby inspirací pro tuto postavu byl jeho jmenovec Richie Stotts z kapely Plasmatics, řek bych, že rok 1977 je přece jen i na něj trochu too early. (Citát z Wikipedie: "In 1978, Richie was among the earliest musicians to sport a Mohawk, taking inspiration from the Travis Bickle character in the movie Taxi Driver.") Ale tak dejme tomu. Jinak krom těchto drobných výhrad a toho, že Lee mohl postavu Samova syna alespoň zpočátku obestřít trochou tajemna a nevyspoilerovat hned ze startu s kým máme tu čest, je Krvavé léto v New Yorku poměrně excelentní kousek. Potěšily některé detaily, pěkné holky a také opětovné setkání s hajzlíkem Johnem Leguizamem z Carlitovy cesty. ("Benny Blanco z Bronxu", pamatujete?) Sedmdesátky ve filmu mívají obvykle šmrnc - většinou se je tvůrcům dařívá vykreslit lépe než osmdesátá nebo šedesátá léta. Možná za to může i to, že punk a disco budou většinu lidí asi vždycky vzrušovat víc než psychedelický idealismus hippies nebo mejdanová bezstarostnost synth popu či glam metalu. (20.10.2017)

Mě to ze všeho nejvíc připadalo jako sonda do života v italské čtvrti na konci 70tých let, kdy Ameriku dobývá punk, v CBGB řádí Ramones a Iggy Pop a diskofilové z načančaných barů se na to všechno dívají skrze prsty, stejně jako na všechno, co odporuje jejich vnímání světa a tak když začne řádit sériový vrah, je jasné, že pro tyto lidi budou podezřelí především ti "jiní" a je už jedno, zda je to vietnamský veterán, kněz či punker. Trošku dlouhé, nijak zvlášť napínavé či krvavé, ale přesto to bylo velmi slušné. Adrien Brody a John Leguizamo byli bezchybní. 75% (14.06.2008)

70%. Zajímavý nápad odstavit hlavní téma filmu na vedlejší kolej a spíše se věnovat vztahům mezi ústředními postavami. Jenomže je to celé dost nedotažené a je tam taky až moc výrazných osobností, které si navzájem berou prostor a herci nemají šanci naplno rozvynout charaktery svých postav. Krom toho celkové vykreslení vraha je docela slabé a vůbec film dost vyzní do ztracena aniž by zanechal v divákovi hlubší dojmy. Paradoxně tomuto filmu o masovém vrahovy nejvíc prospívá když se děj netočí kolem něj. (05.11.2006)

Tenhle film mě kdysi před lety naprosto dostal, a já na něj čas od času vzpomínal, a pomalu zapomínal... abych se teď konečně rozhoupal k jeho repete, a... on mě dostal podruhé. Jedna z nejpůsobivějších ód na New York, jakou jsem viděl. Spike Leeův vrchol, který už od té doby nepřekonal. Stejně tak vrcholná role pro Adriena Brodyho, jehož pozdější pianisti ani predátoři mě už zdaleka nenadchli tolik, jako jeho prostituující se punker Richie. Unikátní je pak celková atmosféra filmu - ono mimořádné letní vedro roku 1977 je i z obrazovky (plátna) téměř hmatatelné, vedro, které vaří lidem mozky v hlavách a mění je v zuřivé a chaotické šílence. K tomu celospolečenská i mediální hysterie kolem vraždícího psychopata, newyorský blackout, nějaké to rasové napětí s rabujícími barevnými, finišující baseballová liga... A do toho etudy ze životů rázovitých a více či méně buranských postaviček z italské čtvrti. Summer of Sam mi kvůli své stopáži ležel v pořadníku na disku nehezky dlouho a neustále ho přeskakovaly kratší a méně náročné věci, ale teď zatraceně lituju, že netrval ještě aspoň o hodinu déle. (24.02.2016)