Nahý

Těžko říct... Je to inteligentně napsané i parádně zahrané..ty dialogové přestřelky, rafinovaný vtip, esence sarkasmu, koncentrát cynismu-radost koukat...Ale jinak jsem to moc nepobral-je to dlouhé, má to dost hluchých míst(jen málokterá pasáž je tak záživná jako ta s nočním hlídačem), nevede to od nikud nikam..chápu, že to tak má být a že to byl záměr, ale mě to prostě nesedlo. (03.02.2014)

Film o "ztracených existencích", ale taky dost možná o každém z nás, jestliže odmítáme dobrovolně zavírat oči před všeobjímající absurditou světa. Vyšperkované dialogy, které sice nepoberete všechny (to není v lidských silách), ale po projekci vám ještě dlouho budu hloubat v hlavě. O to větší důvod si tento film pustit znovu! V neposlední řadě naprosto úžasný David Thewlis ve své životní roli "novodobého Sókrata", který byl oceněn zcela po právu, což kategoricky neplatí u všech oceňovaných. Závěrečná scéna, při které zdecimovaný hlavní hrdina skáče po jedné noze vstříc svému životnímu osudu (?) / postoji (?) / smyslu (?) za zvuku ústřední melodie, nenechá nikoho v klidu a ani na pochybách, že byl svědkem něčeho výjimečného a neopakovatelného. (30.07.2016)

Reziser Mike Leigh natocil dost podpriemerny, nudny film o cloveku, ktory sa riadi vlkastnymi zakonmi nez spolocenskym poriadkom. David Thewlis len niekde chodi, niekoho a nieco rozobera a sexuje so samicou ... no ale to mne k spokojnosti nestaci. Uplne chyba dejova linia, je to casto len nudna splet volne nadvazujucich dialogov na seba : 40 % (27.02.2016)

V jedné scéně sedí hrdina na pohovce a napravo vedle něj leží partnerka. Kamera bere hrdinu z levého profilu. Pokud ale hrdina na partnerku mluví, otáčí se kolem levého ramene jakoby do kamery, i když ve skutečnosti by se otáčel logicky přes pravé rameno. Co z toho plyne? Postavy a vůbec všechny věci ve filmu se často musejí přizpůsobovat kameře; tomu, kde je postavena, i když v reálu by se tak nikdy nezachovaly. A je velice zajímavé sledovat, jak si s tímhle úskalím režiséři (ne)vyrovnávají. (22.06.2008)

Film o dobrodružstvích filozofujícího pobudy a znásilňovače na úťeku, který i přes svůj nevábný zevnějšek má charizma a umí učarovat ženám. Naked má místy děsivou atmosféru na způsob Cronenbergova Videodromu, avšak bez surrealistických prvků. Příběh začíná návštěvou Johnnyho v bytě jeho bývalé partnerky Lousie v Londýně, kde se sbílží s její spolubydlící Sophie, ale jekožto člověk nevázaný prachem světa se vydá do studených londýnských ulic, kde se oddává klábosení s neznámími lidmi – zejména jej fascinuje brzy nadcházející Apokalypsa, přirozenost Boha a všehomíra, konspirační teorie, Nostradámovy předpovědi - tedy vysoce abstraktní spekulace, kterým se běžní lidé až tolik nezaobírají. Svými úvahami, které občas mají špetku originality, a rozevlátými pohyby může vzbuzovat u diváka sympatie, někdy ale spíš něco jako soucit. Kromě už zmíněného fenoménu víry v apokalyptická proroctví a konspirační teorie Leigh také tematizuje sadomasochystický sex, mysantropii (zvlášť postava zbohatlíka, která fyzicky i psychycky terorizuje Sophie); zajímavý je také neracionální vztah Johnnyeho a Sophie, která si od Johnnyeho nechává fyzicky ubližovat, což ji zřejmě uspokojuje a stále víc ho proto miluje; ona se mu tím naopak stále víc odcizuje. Poté, co hrdina prožije několik nepříliš záviděníhodných epizod, se divák začne ptát, kam režisér film v závěru dovede – film ale naštěstí neskončí jako banální fraška, což by se lehce mohlo stát, kdyby se hlavní charakter zkonformizoval, dostal „rozum“ a zapadl mezi „normální lidi“ (se znásilněním na krku to ale asi dost dobře nejde). Konec je ale otevřený a divák je ponechán se svými rozporupnými pocity. Leighovi se podařil natočit velmi neotřelý film, jenom je třeba počítat s tím, že je dost temný. PS: Všechny klíčové scény se odehrávají na schodištích. (20.06.2011)