Deväťdesiate

Jonah Hill rozhodně nenatočil pouhé nostalgické porno jak by se dalo dle trailerů očekávat, obraz devadesátek vykresluje opravdu povedeně, ať už je to díky jeho detailním vzpomínkám na své mládí a celkové znalosti toho co v devadesátkách frčelo nebo díky výborné kameře Christophera Blauvelta, který využívá super 16 mm film, ten dodává Mid90s zrnitou špinavost, která na vás ty devadesátky přímo dýchne a k tomu připojuje rozlišení obrazu 4:3, které ihned evokuje podomácku vyrobené skejťácké filmy z tohoto období. Po estetické stránce je Mid90s opravdu vyladěný film a je vidět, že nad jeho vizuální podobou Hill dumal hodně dlouho. Trochu ale zapomněl, že ke kompletnímu filmovému zážitku je potřeba i kvalitní scénář. Mid90s po dějové stránce působí jako pouhá sbírka událostí, které Hill vylovil ze své paměti a poskládal je za sebe. Film obsahuje spoustu událostí, které působí úplně mimo děj a jsou nedotažené do konce, jindy to vypadá jako by se Hill bál říznou trochu hlouběji do divákova podvědomí, Mid90s tak často působí, že jen kloužou po povrchu a je to velká škoda. Jonah Hill natočil skvělý stroj času, který dokáže od prvních vteřin naplno přenést diváka do let devadesátých a v tomhle ohledu Mid90s jako prvotina působí velmi vyzrále, kde však bude muset Hill do budoucna hodně zabrat je vytváření dějové struktury. 70% (30.12.2018)

Jonah Hill se z otloukánka v potrhlých amerických komediích pro teenagery vyhoupl nejen k hereckým výšinám, svým režisérským debutem si zasluhuje také tento filmařský post. Mid90s je totiž ohromně procítěné drama, které nesmí uniknout žádnému milovníku svobody “kalifornského léta” a hlavně skateboardingu, ke kterému já osobně vzhlížím už odmalička. (21.01.2019)

Jonah Hill má zjevně osobní vztah nejen k době devadesátek, ale i ke konkrétnímu prostředí a postavám, které do svého filmu umístil. Je z něj cítit příjemná, avšak poněkud temná nostalgie. Z filmů číší "realita", za každou hloupostí a vulgaritou je lidskost, takhle to bylo. Velmi se mi to líbilo, ale zdviženým prstíkem musím pohrozit, že další filmy pouze touto téměř "bezdějovou" nostalgií Jonah Hill neutáhne, na svém scenáristickém umu bude muset ještě trochu zapracovat... Držím palce a těším se na další kousky. PS: Tak mě napadá, jestli Devadesátky neznamenají dnes to, co v osmdesátkách Stůj při mě. 8/10 (05.07.2019)

sakra sebevědomý debut (!) ani ne tak námětem, nebo formou -vše bylo, tak nějak, už X krát viděno- ale minimálně; tou lehkostí, s jakou Hill mluví o dosti drsném dospívání, jednoho outsidera (žádný feel good, to fakt není) za to respekt.. a maximálně; je po dlouhé době, osvěžující, poslouchat ost složené z jiných, než vosumdesátkových songů :) (26.01.2019)

To si robíte srandu? Herecké výkony? Scenár? Soundtrack? Fakt ste to tam videli (počuli)? Pravdupovediac, mal som z toho rovnako negatívne pocity, ako z Kids Larryho Clarka. Pamätáte? Príšerný film o otrasných ľuďoch (pre)žijúcich v hnusných podmienkach. Poetika ošarpaných ulíc amerického predmestia 90. rokov má niečo do seba a nepochybujem o tom, že presne takto to Jonah Hill chcel natočiť a je s výsledkom spokojný. Ja nie. (23.12.2019)