Tajnosti a lži

Výborný film a skvělá Brenda Blethyn, která mě snad nejvíce zaujala ve filmu Bílá vdova. Je neuvěřitelné, co tahle dáma dokáže předvést. Tu obyčejnou ženskou s nevycválanou dcerou, kterou najde její dcera, kterou dala v šestnácti k adopci, aniž by na ni pohlédla.Černá dcera. Film o velmi křehkých vztazích, kdy už pravda o všech musí vyjít najevo. (28.08.2018)

vzhledem k zdejšímu vysokému hodnocení tohoto snímku jsem přistupoval s vyšším očekáváním a nevyplatilo se, i když rozhodně je to podnětný film o mezilidských vztazích. Určitě je nutné se připravit na to, že je to hodně konverzační film (pro mě problém, protože jsem to viděl se slovenskými titulky a občas jsem opravdu nestíhal). Taky působí stylově hodně obyčejně až civilně a spíš bych ho i tématem řadil k televizní tvorbě. Jako komedii bych ji také nezařadil, když už vyloudí úsměv na tváři, tak jen lehký. Ale jak jsem psal je to slušně a lidsky zpracované téma a herecky přesvědčivé - a lepšími třemi hvězdičkami to tady nezkazím. Jen je škoda, že zdejší obsah je vlastně spoiler, tak Vás nic nepřekvapí. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (06.12.2015)

Brenda Blethyn - asi nejznámější jako Bílá voda - předvádí se svou postavou to, co se jen tak nevidí. Hraje odzbrojujícím způsobem obyčejnou jednoduchou ženskou, která dá svoje dítě, aniž se na něj po porodu podívá, k adopci a ono - urostlá vzdělaná černoška - se po letech ozve. Jejich "našlapování" kolem sebe, poznávání a přibližování je komplikováno nejednou zkouškou. Okouzlující, nádherný film. A to jsem k němu přistupovala velmi ostentativně, jako nakonec ke všemu, co je vynášeno, nominováno a opěvováno do aleluja. V tomto případě oslavováno plným právem!!!! (05.07.2005)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)

Za mlhou přízvuků silných tak, že by se daly krájet, leží snímek, jenž má k portrétu životní reality blíž než cokoliv, co zrovna nenatočila paní Třeštíková a spol. O tvorbě Mike Leigha jsem se doslechl až relativně nedávno a teprve včera jsem prokoukl jeho Tajnosti a lži - a jsem za to zpoždění skutečně rád. V patnácti bych se u filmu upřímně nudil, ve dvaceti bych opatrně uznal, že je skvěle napsaný, ale těžko bych s jeho obyčejnými postavami, jejich přízemními osudy a poselstvím o bolesti, vlídnosti a odpuštění, souzněl tak, jako ve svých pozdních osmadvaceti. Ultimátní konverzační film, pyšně kráčející v tradici nejlepšího evropského artu. 90% (22.01.2014)