Marcela a Jiří (E02)

Začína sa zopakovaním posledných udalostí a už po pár mesiacoch to viditeľne nie je tá Marcela, ako bola, nech už predtým bola akákoľvek. Prekvapuje Tomáš, ktorý sa zo všetkých dostal asi do najlepšej pohody, v rámci možností svojho rodinného prostredia. Ale životný masaker pokračuje. Až človeku napadajú myšlienky, že každý kto okúsi život s Marcelou, zažije stret s koľajovým vozidlom. Síce z roku 2012, ale ten billboard s Babišom tam sadol dokonale: „Věnujte chvilku budoucnosti našich dětí.“ Palec hore bystrému oku kameramana. A všetky hviezdy hore režisérke za profesionálne odvedenú prácu a výdrž s týmto príbehom, ktorý je ťažké sledovať na obrazovke, nieto ešte v blízkom kontakte. –––– Jednoho dne mi dojde trpělivost a zešílím třeba z toho. Ze všech problémů. Já už chci prostě klid. Já jsem si taky za svůj život, i když jsem mladej, tak jsem si přežil dost. Chci se v klidu vyučit, pokuď mi to půjde. Chci v klidu pracovat, v klidu žít. –––– Hele, Tomášek odjíždí. Tomášek ti jede pryč. Ahoj. Zamávej ocáskem. Tomášek se stěhuje. (11.01.2018)

Větší a horší ztráta, než je tragická smrt vlastního dítěte, neexistuje. V případě Marcely je tedy v podstatě pochopitelné, že se dostala do psychiatrické léčebny, spadla na úplné dno, začala hrát automaty atp. Až na to, že měla doma ještě jedno dítě! Toho kluka je mi strašně líto, už od mala byl evidentně na druhé koleji kvůli ADHD, které v té době nebylo diagnostikováno a nebylo správně léčeno. Jeho matka to řešit neuměla. A po smrti Ivany to byl úplný marast. Kolik mu bože bylo, když musel hospodařit doma sám, poté co jeho matka skončila poprvé v léčebně? Patnáct? Žádná dlouhodobá podpora ani v době jeho nehody a pobytu v Kladrubech.... Držím mu palce, ať má navzdory podmínkám v dětství a genetické výbavě dobrý a spokojený život. Když bude stále natolik srovnaný a odhodlaný, jako se jevil v dokumentu, podaří se mu to. Teď k Heleně Třeštíkové. Jak už jsem psala v jiné recenzi, v žánru dokumentu už podle mě nejde jít výš. Dny, týdny, roky, desetiletí mravenčí práce, osobní angažovanosti, bez níž to nejde. Drobnosti bych samozřejmě vytkla. Určitou stylizaci, aby seděla do obrazu (to lze pochopit), nicméně zamlčení dluhové pasti Marcely kvůli automatům (za 2 roky téměř 1 milion korun dluhů) už asi úplně za hlavu hodit nelze. Syn něco málo řekl, Marcely se na to přímo nikdo nezeptal. (11.01.2018)

Čistočistá deprese - od začátku do konce. Jediným světlým bodem je právě Tomáš, kterému ze celého srdce držím palce! Tady je jasně vidět, že když je snaha, tak jde všechno. Bohužel ale po všech ranách osudu, Marcela už není schopná v sobě najít sílu se sebou něco udělat. Což se jí na druhou stranu nelze divit..... (24.07.2020)

Jedno velké utrpení pokračuje. Marcela nemá štěstí, osud ji dává zabrat, ale sama pod kotel přikládá svou povahou, depresivní a hašteřivou a hlavně celoživotní pasivitou. Ve třetím dílu sledujeme už jen prosté přežívání, další stěhování, léčebna, další cigerety, další plačtivé monology, úrazy (nehody -auto, tramvaj - už zase dopravní prostředky?!), naprostou neschopnost empatie se synem (a naopak). Obávám se, že případný čtvrtý díl v tomto ohledu lepší nebude, jedině snad, že by sledoval Tomáše, který, ačkoliv není žádný nukleární astrofyzik, má chut a sílu se svým životem něco udělat ("Život je boj..ale hezkej"). Držím mu palce. (11.01.2018)

Pokud bych viděl jen tento díl, aniž bych tušil, co mu předcházelo, těžko bych pro Marcelu našel pochopení. Já ale znám ty dvě předešlá pokračování dobře. A i když jsem je tentokrát vypustil, mám Marcelu zafixovanou jako ženskou, která měla v první řadě ohromnou smůlu na chlapy. Sama se musela postarat o dvě děti, z nichž to jedno bylo extrémně problematické. Když už se jí pak konečně začalo blýskat na lepší časy, zahynula jí dcera. Nedá se říct, že ji stíhaly rány osudu, rány osudu si u ní podávaly dveře. Že pořád hulí? Že háže prachy do matů? Že je tlustá? Že je věčně psychicky na dně? Ne, ona vážně nežije podle kánonu lifestylových magazínů. Může se jí ale někdo divit? Může jí to mít někdo za zlé? Manželské etudy se tady ukazují jako velmi užitečný pořad. Kdybych byl mladší, bylo by to pro mě poučné. Takhle jsem si připomněl, že nemám právo nikoho soudit, protože nevím, co má ten který člověk za sebou. Nevidím světlo na konci Marcelina tunelu, ale děkuju jí, že se na nás diváky Manželských etud nikdy nevykašlala. A moc jí přeju, abych se mýlil a její nekončící trápení se nakonec proměnilo v krásný život, po kterém jistě toužila, když si před 35 lety brala toho maminčina mazánka Jiřího. P.S.: Helena Třeštíková je špičková dokumentaristka a má v tomhle směru ohromné zásluhy. Pokud by se vždy chovala absolutně profesionálně, znamenalo by to její naprosto nulovou angažovanost. Vnímám, že jí v tomhle směru občas ubližuje její velké srdce, její člověčenství, které nedokáže potlačit. Něco mi říká, že Marcela díky tomu možná ještě neskončila na ulici. Její “real story” by už ale v tuhle chvíli byla ještě o poznání tragičtější. (21.01.2018)