Marcela a Jiří (E02)

Jedno velké utrpení pokračuje. Marcela nemá štěstí, osud ji dává zabrat, ale sama pod kotel přikládá svou povahou, depresivní a hašteřivou a hlavně celoživotní pasivitou. Ve třetím dílu sledujeme už jen prosté přežívání, další stěhování, léčebna, další cigerety, další plačtivé monology, úrazy (nehody -auto, tramvaj - už zase dopravní prostředky?!), naprostou neschopnost empatie se synem (a naopak). Obávám se, že případný čtvrtý díl v tomto ohledu lepší nebude, jedině snad, že by sledoval Tomáše, který, ačkoliv není žádný nukleární astrofyzik, má chut a sílu se svým životem něco udělat ("Život je boj..ale hezkej"). Držím mu palce. (11.01.2018)

Když jsem na webu četl, že v posledním díle se Marcele stále nedaří a ještě se přidávají problémy se synem, čekal jsem všelicos. Ne ale, že matka skončí mezi chatkou u Berounky a automatama, zatímco synek si, sice s trávou a cigaretkou, ale přeci jen vybuduje normální život ve vlastním bydlení. Na jednu stranu by bylo hrozně snadné říct, že ve třetím díle si za to už Marcela může tak trochu sama, ale v tomto konkrétním případě jsem fakt dalek soudit. (15.01.2018)

Čistočistá deprese - od začátku do konce. Jediným světlým bodem je právě Tomáš, kterému ze celého srdce držím palce! Tady je jasně vidět, že když je snaha, tak jde všechno. Bohužel ale po všech ranách osudu, Marcela už není schopná v sobě najít sílu se sebou něco udělat. Což se jí na druhou stranu nelze divit..... (24.07.2020)

Pokud bych viděl jen tento díl, aniž bych tušil, co mu předcházelo, těžko bych pro Marcelu našel pochopení. Já ale znám ty dvě předešlá pokračování dobře. A i když jsem je tentokrát vypustil, mám Marcelu zafixovanou jako ženskou, která měla v první řadě ohromnou smůlu na chlapy. Sama se musela postarat o dvě děti, z nichž to jedno bylo extrémně problematické. Když už se jí pak konečně začalo blýskat na lepší časy, zahynula jí dcera. Nedá se říct, že ji stíhaly rány osudu, rány osudu si u ní podávaly dveře. Že pořád hulí? Že háže prachy do matů? Že je tlustá? Že je věčně psychicky na dně? Ne, ona vážně nežije podle kánonu lifestylových magazínů. Může se jí ale někdo divit? Může jí to mít někdo za zlé? Manželské etudy se tady ukazují jako velmi užitečný pořad. Kdybych byl mladší, bylo by to pro mě poučné. Takhle jsem si připomněl, že nemám právo nikoho soudit, protože nevím, co má ten který člověk za sebou. Nevidím světlo na konci Marcelina tunelu, ale děkuju jí, že se na nás diváky Manželských etud nikdy nevykašlala. A moc jí přeju, abych se mýlil a její nekončící trápení se nakonec proměnilo v krásný život, po kterém jistě toužila, když si před 35 lety brala toho maminčina mazánka Jiřího. P.S.: Helena Třeštíková je špičková dokumentaristka a má v tomhle směru ohromné zásluhy. Pokud by se vždy chovala absolutně profesionálně, znamenalo by to její naprosto nulovou angažovanost. Vnímám, že jí v tomhle směru občas ubližuje její velké srdce, její člověčenství, které nedokáže potlačit. Něco mi říká, že Marcela díky tomu možná ještě neskončila na ulici. Její “real story” by už ale v tuhle chvíli byla ještě o poznání tragičtější. (21.01.2018)

„Začínám si zvykat, že jsem přišla o obě děti.“ Radiť tento dokument do Manželských etud je troška zavádzajúce, nakoľko v ňom vystupuje len manželka a nie manžel (a nie preto, že by bol mŕtvy). Ale OK, to je len taký technický detail. A netechnicky? Je to silné. Marcela je vcelku kontroverzná osoba (sorry, musím si rypnúť: blbá finančne-sociálna situácia, ale na cigaretky, pivká a psíka sa peniaze vždy nájdu), ale ak toto necháme bokom, jej životný príbeh je fakt tuhá káva pre najtvrdšie povahy, ktoré toho znesú viac, než bežní ľudia. V návrate po 35. rokoch jej chýbajúceho manžela supluje syn. (13.01.2018)