Prevýchova Cameron Postovej

Tak nevím jestli na podobných táborech to probíhalo ze strany vedoucích vůči chovancům takhle klidně. Možná nějaké fyzické útoky k převýchově byly, ale kdo ví. Rozhodně to v tam nebylo příjemné a je smutné, že rodiče své děti nutily tam vůbec jezdit, než aby své dítě pochopili. Film je jinak takový průměrný, žádný extra zvrat v ději nenastal, takže se spíš vše neslo v klidném duchu. (12.04.2019)

Druhý film po But I'm a Cheerleader, co jsem na téma tábory na převýchovu homosexuálů v poslušné heterosexuální ovečky viděla. Jestli něco takovýho vážně existuje, pak je čas, aby se psychologové začali taky léčit. Tihle jeblí panbíčkáři by v dnešním světě potřebovali, aby je zašla nějaká Xena alespoň lehce přistřihnout Chakramem. Ale zpátky k filmu. Ikdyž je But I'm a Cheerleader komedie, působil na mě víc agresivně než Cameron Post. Tenhle film mi takovým feel good způsobem připomněl Tanner Hall, Narušení a jiné filmy, odehrávající se v uzavřené skupině mladých lidí. Ale vážně, na to, jak by téma, o kterém film vypráví, mohlo být v realitě závažné a filmařsky zpracované naléhavěji jako třeba Padlé ženy, Hříšnice, Lost and Delirious, tak na mě The Miseducation of Cameron Post působilo prostě hrozně pohodově a odpočinkově. Taková průměrná pohodovka na tři hvězdy, o nepovedeném konci nemluvě, ale já prostě z čistě půdových důvodů musela přihodit čtvrtou hvězdu, páč z Chloë Grace Moretz je najednou takovej kus, že jsem se vrátila po letech do puberty a celej film jsem nad tvou její tvářičkou proslintala, o erotických scénách ani nemluvím, to budu muset ještě zajít rozchodit. (18.01.2019)

Snaha o převýchovu homosexuála, je asi něco jako zkusit přinutit komunistického diktátora myslet demokraticky, taky to ve výsledku dopadne jen na oko a jakkoliv úchylně mohou připadat homosexuálové zbylým 96 %, tak o to úchylněji podle mě pak vypadá instituce, snažící se o jejich "nápravu", využívaje přitom všechny možné prostředky k tomu, aby dotyčný "neznaboh" našel nakonec správnou cestu k pánovi....kristepane......................... moje hodnocení = 7,5 z 10. (10.11.2018)

Zdar devadesátkám! Vlny queer filmů už nejsou tak rozbouřené, jak tomu bylo před pár lety. Přesto jde stále o jedno z nejaktivnějších současných filmových témat. Proto je radost vidět jej na plátně uchopené originálním způsobem. Konfrontovat homosexualitu s církví právě v devadesátých letech byl vskutku tah na branku, který mladá režisérka proměnila, když vážné téma zpracovala s přehledem a nadhledem. Měla šťastnou ruku při výběru herců – a já zase při výběru filmu. Měl jsem se opravdu filmově. Woo. (30.06.2018)

Americký indie film klasického střihu, jehož název ve mně vyvolával trochu jiná dějová očekávání, než jak je pak samotný snímek naplňuje. Naštěstí jen v tom dobrém. Představoval jsem si ten ověřený mustr, ve kterém bude hlavní hrdinka trpět praktikami podivného sektářského systému, aby pak v samém závěru buďto odolala, anebo podlehla. A ačkoliv se tímhle směrem film vydává, v mnoha ohledech dokáže mile překvapit a alespoň částečně se odchyluje od mnohokrát viděných variací toho samého příběhu. Líbilo se mi prokleslení charakterů vedlejších hrdinů i jistá morální pochybnost v myslích postav "trýznitelů". Snímek je věrný svému indie postavení, jde si svou vlastní cestou a nehraje si na nic většího, než čím sám je. 7/10 (01.07.2018)