Mission: Impossible - Fallout

Jo, je to pecka, jděte na to! Tuto větu používám hned na začátek aby bylo jasné jak je je Fallout perfektní a jak je potřeba vidět. A to musí být jasno i přes všechno to typické kecatelské pozlátko v recenzích. a tak když jsme u toho jdeme na něj... Mission: Impossible-Fallout je tak perfektně našlapaný jak slibovali trailery a pokouším se tvrdit, že jde o nejlepší....NEJLEPŠÍ DÍL SÉRIE! Při tom byla obava jelikož na každém dílu Mission: Impossible bylo zajímavé, že se ho ujmul někdo jiný a nyní se měl po pětce vrátit Christopher McQuarrie. Toto porušení pravidla ale překvapivě funguje jelikož Fallout šlape ještě snad o ždibeček lépe než Národ grázlů a zašlapává do země i takový Ghost Protocol. Nebal bych se při tom označení, že to co byl Skyfall pro Jamese Bonda, je Fallout pro Ethana Hunta. Fallout je především osobnější film o stínech Ethana Hunta, o jeho rozhodnutích a jejich důsledcích a především otázkách nejistoty. Jedná se pravděpodobně o nejlidštější film série, který dilemata řeší víc ještě než trojka. Na každém dílu série Mission: Impossible je vlastně skvělé, že je jiný. Jednička od Briana De Palmy, která se natáčela i u nás byla především klasickým akčním thrillerem, dvojka od Johna Woo se vydala do trošku lehčích, odlehčenějších vod, trojka od J.J. Abramse se pokoušela řešit to, že každý agent má to má těžké i když zrovna nelítá v akci a jednalo se tak v podstatě o drama, čtyřka od Brada Birda, která se taky točila u nás (ale tentokrát Praha nehrála sama sebe) byla novým nábojem do série, který sázel na více thrillerovou atmosféru a pětka byla už rovnou akčním špionážním thrillerem. Šestka se přitom dostává znovu do osobitějších vod ale srovnávat jí s pětkou by byla chyba. I přesto, že se vrací McQuarrie je šestka úplně jiný film. Pozor, Fallout není úplně depresivní a několik gagů v něm najdete. Z celé série se ale pravděpodobně jedná o nejtemnější kousek a opravdu především o nejlidštější. Šestka je pořád především zábavnou jízdou od začátku do konce, která na brzdu téměř nešlape a akce jede od začátku do konce. A jede tak perfektně, že těch 147 minut uteče jako vítr. Dává smysl, že Cruise si pro šestku znova najmul McQuarrieho: Jsou spolu dlouzí známí, spolupracovali spolu i mimo sérii Mission: Impossible a McQuarrie u pětky dokázal, že má co předvést. Je možná škoda, že šestku nedostal někso svěží, na druhou stranu v tom ale nevidím problém, jelikož šestka je pravděpodobně nejméně samostatný díl série, který hodně sází na to, že divák viděl pětku. McQuarrie tak jako kdyby točil dlouhý film, dlouhý tak moc, že ho musel rozdělit na dvě části. A jako by ta druhá půlka byla ještě více propracovanější, zábavnější a lepší. A zase pozor, nechci tvrdit, že jde o Mission: Impossible 5. 2. Pětka je uzavřený příběh a šestka jede od nového. Jsou na sebe ale pořád celkově napojeni skrz postavy. Do popředí se tu ale dostává fakt, že Syndikát z pětky už neexistuje a z jeho útržku vznikla nájemná teroristická organizace Apoštolové. Pro Ethana Hunta se přitom jedná o srdeční záležitost protože to byl on kdo zatkl Solomona Lanea a nepřímo tak zavinil zrození Apoštolů u kterých je naznačeno, že jsou ještě horší než Syndikát (a ve filmu nezůstanou jenom u řečí). Dojde tu tak na nový příběh a dvě nové výrazné postavy: Tady bych rád pochválil Henryho Cavilla.... Superman Cavill totiž ukázal, že je opravdu schopný herec a jeho Walker je postava, která funguje v akci, v dialozích a i s tím knírem. Vanessa Kirby v rolI White Widow je poté celkem fajn, jenom je problém, že ve stínu Cavilla na sebe nedokáže strhnout úplnou pozornost. Je otázka jestli v roce 1996 Tom Cruise uvažoval, že tu samou roli bude hrát za 22 let už pošesté a pravděpodobně ne naposledy, za ty roky se pro něj ale stala jasně výnosným byznysem a naštěstí je Tom Cruise takový, že dává do svých filmů všechno. Ne, jeho filmy nebojují každý rok o Oscara, až na výjimky se ale jedná o velmi fajn-až perfektní akční žánrovky, které fungují nejen v akci ale i v práci s charaktery,režii a téměř vším produkčním zázemím. Na Cruisovi je jinak zajímavé, že si všechny kaskadérské kousky dělá sám a to i dnes kdy mu je šílených 56 let. Nechci nikoho tipovat ale myslím, že většina z nás nebude mít v 56 letech koule na to co dělá Cruise. A i přes to, že se natáčení neobejde bez lámání kostí na Cruisovi je ta snaha prostě vidět. Divák totiž praktické efekty pozná a ve Falloutu, vlastně celé sérii Mission: Impossible poznáte kdy se jedná o klam nebo ne. Šestý film a série je pořád na vrcholu. Tom Cruise má navíc pořád tuhý kořínek a dost možná se v následujících 10 letech dočkáme ještě pár pokračování, jelikož Cruise na to koule pořád má a bude v akčních úlohách dost možná dokud nedožene současný věk Liama Neesona (66 let). Navíc mám pocit, že Cruise stárnutím dává sérii větší a větší péči a při tom všem je dost možné, že šestka je jenom špička ledovce. Kéž by. Mission: Impossible je přitom pravděpodobně poslední takhle velká akční série, která sází na praktické efekty. Nechci srovnávat s Rychle a zběsile, musí se ale nechat,že Dominic Toretto a jeho parta jsou pořád především hráči s vizuálními efekty a dost možná, se v té Rychle a zběsile 9 (nebo 10) do toho vesmíru dostaneme. Ethan Hunt při tom využívá praktické efekty, pořád se drží při zemi... srovnávat tyhle dvě série je prostě úplně stejně hloupé jako srovnávat fotbal a hokej. Na obou sériích se ale musí nechat, že jsou ty peníze vidět. A především Fallout mě v téhle části těší. Je totiž úplně jedno jestli Ethan Hunt brutálně bojuje na pánských záchodcích, pořádá automobilové honičky v Paříži nebo se přetahuje s padouchem v helikoptéře. Na každé té scéně jsou vidět peníze a především jsou kvalitně natočené. McQuarrie je totiž opravdu perfektní řemeslník, který má ve svém stylu blízko k Christopheru Nolanovi nebo Matthewu Vaughnovi než k nějakému pochybnému rutinérovi, který se náhodou ucházel o praxi. A dává tudíž smysl, že si ho Cruise nechal i pro šestku. Zvraty fungují, hlášky fungují, všichni hrajou perfektně, finále je úžasný. Perfektní velkolepá podívaná, která přepisuje akční žánr a především se podařilo překonat hranice. Těším se na sedmičku a chci jí od McQuarrieho! PS: Viděno v IMAXU na Pražské Flóře ve 3D. 3D nejlepší za poslední roky ale dost možná to bude tím, že jde pořád o IMAX a nevím jak bude fungovat v normálních kinech. Myslím si, že alespoň ta nádherná kamera zůstane nádhernou i v normálním kině. Druhá projekce to jen potvrdila. A třetí projekce zase potvrdila, že 3D je perfektní. PS 2: Schválně jsem se snažil moc nevyzradit kvůli potencionálním spoilerům. Jinak bych dost možná pokračoval dál. Viděno v kině:3x (02.08.2018) (menej) (viac)

SPOILERY. Přijde mi trochu paradoxní vyčítat Falloutu, že tolik připomíná Národ grázlů. Není právě jistá míra podobnosti, jistota, že víceméně víme, co nás čeká, důvodem, proč máme rádi filmové seriály, ať už jde o bondovky, marvelovky nebo Star Wars? Fallout krom toho nabízí dost specifických prvků, aby nebyl zaměnitelný a na jistou zacyklenost, se kterou se Ethan Hunt ve svém životě potýká, průběžně poukazuje. ___ Oproti předchozím dílům tenhle víc využívá subjektivního vyprávění (sny, představy) a častěji zapojuje minulost hlavního hrdiny, která jej najednou začala tížit (podobně jako Bonda ve Skyfall). Jeho dilema, zda pomoct jednomu milovanému člověku, nebo zachránit miliony, přitom zpřítomňují zejména ženské postavy (Julie, Ilsa, francouzská policistka). Ústřední konflikt, nastolený první scénou (i výtiskem Homérova Odyssea, v němž Hunt dostane zadání mise), vychází z touhy po harmonii, kterou doprovázejí obavy z toho, že ji svým počínáním nenávratně naruší. Vlastně tak „jen“ hledá vnitřní klid (podobně jako se Ilsa touží vrátit domů). ___ Dvě a půl hodiny filmu jsou pak naplněny různě spletitým oddalováním tohoto cíle (k němuž je třeba se dopracovat přes několik dílčích úkolů), který se zprvu zdá být na dosah ruky (obchod s plutoniem), ale postupně je tím vzdálenější, čím usilovněji se jej Hunt se svým týmem snaží dosáhnout (v zásadě se v souladu s jedním z významů podtitulu propadají stále hlouběji). Nevědomky přitom přispívá k realizaci padouchova plánu a tedy i k naplnění své nejhorší obavy z úvodní scény. ___ Neustálé odkrývání identit dvojitých a trojitých identit agentů, kteří na sebe kují pikle (o čemž někdy víme a jindy ne) jednak ukazuje, jak obtížně je v nestálém postmoderním světě simulaker podchytitelná realita (viz také scéna, ve které Benji navádí Hunta podle 2D mapky 3D prostoru), jednak – a především – vytváří další a další záminky pro velkolepé akční atrakce, na kterých je tahle franšíza založená a kterým je podřízena logika všeho ostatního. Takže ano, padouch musí opouštět Londýn z věže galerie Tate Modern, Hunt musí objíždět Vítězný oblouk plnou rychlostí v protisměru a do Paříže se bylo třeba dopravit seskokem ze sedmi kilometrů, protože to prostě úchvatně vypadá a zvýší vám to hladinu adrenalinu. Suspension of disbelief. Alfred Hitchcock. Pokud s tím máte problém, přijde vám to přehnané a nepravděpodobné, bohužel si Fallout naplno neužijete. ___ Tím, jak nám dává zakusit závratný pocit z pohybu na hraně života a smrti, má Fallout blízko k vrcholným groteskám jako Frigo na mašině nebo O patro výš (byť Cruise předvádí spíše výkony založené na rychlosti a síle než na tělesné akrobacii). Akční scény jsou svým rytmem, využíváním deadlinů, nápaditým zapojováním Schifrinova motivu nebo tím jak hladce do sebe nakonec všechno zapadne, neskutečně opojné, zároveň dost rozmanité z hlediska využitých dopravních prostředků, způsobů boje, množství paralelně běžících linií (poslední akce je v tomto ohledu hodně „nolanovská“) a míry naší informovanosti, která přispívá k tomu, že mnohdy s jistotou nevíme, jestli vidíme naplňování předem vymyšleného plánu či improvizaci. ___ Život se údajně pohybuje ve spirálách a Fallout je podle toho strukturován, když s lehce pozměněným rozložením sil opakuje situace, které jsme viděli v první polovině filmu (přestřelka v londýnském podsvětí nápadně připomíná berlínkou předávku) nebo v předchozích dílech série, čehož si postavy jsou vědomy, vědoucně na sebe (a na nás) pomrkávají a dělají si legraci ze svých (opět) zdánlivě nulových šancí na úspěch a přežití. Epizodické vyprávění, sestávající z několika ohromných akčních sekvencí s vlastními vývojovými vzorci a dechberoucí gradací, je tak opět nejen uplatňováno, ale také reflektováno. Vše přitom nemůže skončit jinak než spektakulárním cliffhangerem. ___ Jistě, ten film by mohl být kratší, méně zahlcený dějovými zvraty, soustředný více na akci než na postavy, ale z hlediska vývoje současného světa i série Mission: Impossible mi výraznější melodramatičnost (která k delší stopáži dost přispívá) a větší zahlcenost postmoderním zpochybňováním toho, co je vlastně reálné, přijde jako logický způsob, jak zvýšit sázky, aniž byste se uchylovali k podobným excesům jako tvůrci Rychle a zběsile. Jakkoli není vyloučené, že Hunt bude příště závodit s tanky a ponorkami. Fyzičku na to zjevně pořád má. 90% (03.08.2018) (menej) (viac)