Mission: Impossible - Fallout

SPOILERY. Přijde mi trochu paradoxní vyčítat Falloutu, že tolik připomíná Národ grázlů. Není právě jistá míra podobnosti, jistota, že víceméně víme, co nás čeká, důvodem, proč máme rádi filmové seriály, ať už jde o bondovky, marvelovky nebo Star Wars? Fallout krom toho nabízí dost specifických prvků, aby nebyl zaměnitelný a na jistou zacyklenost, se kterou se Ethan Hunt ve svém životě potýká, průběžně poukazuje. ___ Oproti předchozím dílům tenhle víc využívá subjektivního vyprávění (sny, představy) a častěji zapojuje minulost hlavního hrdiny, která jej najednou začala tížit (podobně jako Bonda ve Skyfall). Jeho dilema, zda pomoct jednomu milovanému člověku, nebo zachránit miliony, přitom zpřítomňují zejména ženské postavy (Julie, Ilsa, francouzská policistka). Ústřední konflikt, nastolený první scénou (i výtiskem Homérova Odyssea, v němž Hunt dostane zadání mise), vychází z touhy po harmonii, kterou doprovázejí obavy z toho, že ji svým počínáním nenávratně naruší. Vlastně tak „jen“ hledá vnitřní klid (podobně jako se Ilsa touží vrátit domů). ___ Dvě a půl hodiny filmu jsou pak naplněny různě spletitým oddalováním tohoto cíle (k němuž je třeba se dopracovat přes několik dílčích úkolů), který se zprvu zdá být na dosah ruky (obchod s plutoniem), ale postupně je tím vzdálenější, čím usilovněji se jej Hunt se svým týmem snaží dosáhnout (v zásadě se v souladu s jedním z významů podtitulu propadají stále hlouběji). Nevědomky přitom přispívá k realizaci padouchova plánu a tedy i k naplnění své nejhorší obavy z úvodní scény. ___ Neustálé odkrývání identit dvojitých a trojitých identit agentů, kteří na sebe kují pikle (o čemž někdy víme a jindy ne) jednak ukazuje, jak obtížně je v nestálém postmoderním světě simulaker podchytitelná realita (viz také scéna, ve které Benji navádí Hunta podle 2D mapky 3D prostoru), jednak – a především – vytváří další a další záminky pro velkolepé akční atrakce, na kterých je tahle franšíza založená a kterým je podřízena logika všeho ostatního. Takže ano, padouch musí opouštět Londýn z věže galerie Tate Modern, Hunt musí objíždět Vítězný oblouk plnou rychlostí v protisměru a do Paříže se bylo třeba dopravit seskokem ze sedmi kilometrů, protože to prostě úchvatně vypadá a zvýší vám to hladinu adrenalinu. Suspension of disbelief. Alfred Hitchcock. Pokud s tím máte problém, přijde vám to přehnané a nepravděpodobné, bohužel si Fallout naplno neužijete. ___ Tím, jak nám dává zakusit závratný pocit z pohybu na hraně života a smrti, má Fallout blízko k vrcholným groteskám jako Frigo na mašině nebo O patro výš (byť Cruise předvádí spíše výkony založené na rychlosti a síle než na tělesné akrobacii). Akční scény jsou svým rytmem, využíváním deadlinů, nápaditým zapojováním Schifrinova motivu nebo tím jak hladce do sebe nakonec všechno zapadne, neskutečně opojné, zároveň dost rozmanité z hlediska využitých dopravních prostředků, způsobů boje, množství paralelně běžících linií (poslední akce je v tomto ohledu hodně „nolanovská“) a míry naší informovanosti, která přispívá k tomu, že mnohdy s jistotou nevíme, jestli vidíme naplňování předem vymyšleného plánu či improvizaci. ___ Život se údajně pohybuje ve spirálách a Fallout je podle toho strukturován, když s lehce pozměněným rozložením sil opakuje situace, které jsme viděli v první polovině filmu (přestřelka v londýnském podsvětí nápadně připomíná berlínkou předávku) nebo v předchozích dílech série, čehož si postavy jsou vědomy, vědoucně na sebe (a na nás) pomrkávají a dělají si legraci ze svých (opět) zdánlivě nulových šancí na úspěch a přežití. Epizodické vyprávění, sestávající z několika ohromných akčních sekvencí s vlastními vývojovými vzorci a dechberoucí gradací, je tak opět nejen uplatňováno, ale také reflektováno. Vše přitom nemůže skončit jinak než spektakulárním cliffhangerem. ___ Jistě, ten film by mohl být kratší, méně zahlcený dějovými zvraty, soustředný více na akci než na postavy, ale z hlediska vývoje současného světa i série Mission: Impossible mi výraznější melodramatičnost (která k delší stopáži dost přispívá) a větší zahlcenost postmoderním zpochybňováním toho, co je vlastně reálné, přijde jako logický způsob, jak zvýšit sázky, aniž byste se uchylovali k podobným excesům jako tvůrci Rychle a zběsile. Jakkoli není vyloučené, že Hunt bude příště závodit s tanky a ponorkami. Fyzičku na to zjevně pořád má. 90% (03.08.2018) (menej) (viac)